Nedaleko odsud se v údolí řeky Křemelné od čtrnáctého století dolovalo zlato. V minulosti zde byly tři malebné vesničky - Přední, Prostřední a Zadní Paště. Právě v Předních se v roce 1939 narodila v německé rodině Emanuela Haase dcera Marie, dnes příjmením Malá.
V Předních Paštích žila její rodina, maminka a babička s dědečkem, v podružním domku. Pracovali u sedláků, její otec odešel na vojnu dříve, než si matku vzal, a po válce se usadil v Mnichově, kde založil novou rodinu.
Připomínají Knížecí Pláně i Zadní Zvonkovou
Rodina se po čase odstěhovala do Svojší na Šumavě. Po druhé světové válce byli z osad odsunuti i další Němci, kteří zde žili, a na čas se do statků stěhovali noví majitelé. Ti však zdejší drsný život většinou dříve či později vzdali. Z domů tak postupně zbyly jen ruiny.
„Dnes těmi místy provádím turisty a vyprávím jim o Šumavě. Nemám z té doby příliš obrázků či fotek, ale mám to vše pořád v hlavě a před očima. Stále vidím, jak jsme Seděli nad Paštěmi a sledovali, jak domy padaly k zemi,“ popisuje Marie Malá místa, která dnes už připomíná jen kaplička obnovená před třemi lety partou nadšenců. Ruiny základů původních domů pokrývá dnes mech a kopřivy, dříve zde bylo zakázané vojenské pásmo, kam se Marie Malá podívala znovu poprvé až v roce 1990.
Správa šumavského parku taková místa chce připomínat a lidem ukazovat. Napříč celou Šumavou vybrala třicítku míst, kam pracovníci instalovali pult s jakoby nahodile otevřeným rodinným fotoalbem, ve kterém jsou snímky od pamětníků či muzea a krátkou historii místa.
„Jedna fotografie mnohdy řekne víc než tisíc slov. V národním parku Grampiany v Austrálii jsem viděl zaniklou farmu, kterou prezentovali pomocí rodinného alba,“ vypráví zaměstnanec správy parku Josef Štemberk, autor nového projektu. Nejsevernějším představeným místem je Zhůří u Železné Rudy a na jihu pak Zadní Zvonková u Lipna. Fotoalba v přírodě připomínají například také Knížecí Pláně, Stodůlky, Javoří Pilu, Zďárek, Radvanovice, Nové Údolí nebo Jelení Vrchy.
„My nemůžeme zapomenout na to, co se tu událo za několik posledních století, že v těch místech byla v celkem nedávné minulosti jen divoká příroda. Je to další rozměr krajiny, který návštěvníkům připomene tu pomíjivost lidského života a lidské práce. V tom je ta ohromná síla tohoto sdělení,“ vysvětluje ředitel šumavského parku Pavel Hubený.
Projekt, který správa parku představila ve čtvrtek, vyšel zhruba na šest set tisíc korun a necelou polovinu uhradí správa parku z dotace z Dispozičního fondu přeshraniční spolupráce České republiky a Bavorska.