V Třeboni se museli v lednu obyvatelé vypořádat s hodně špinavou pitnou vodou. Z kohoutků chvílemi tekla tak černá tekutina, že připomínala silnou kávu. Důvodem bylo přepojení na vodovod, který už se dlouho nepoužíval. Trubky byly zanesené a tlak potom nečistoty utrhl.
Třeboňský případ ukázal, že podobné problémy nejsou v Jihočeském kraji ojedinělé. Měsíčně dochází k desítkám poruch nejrůznějšího druhu.
Někdy stačí náhlý pokles tlaku, následně větší odběr a už teče rezavá voda.
MF DNES proto s dotazem na kvalitu sítě oslovila společnost Čevak, která je v jižních Čechách největším provozovatelem vodovodů.
Firma má na starosti celkem 4 800 kilometrů vedení ve 300 obcích a městech. Není tedy překvapivé, že na tak obrovské délce trubek řeší Čevak v průměru 120 poruch měsíčně.
V historickém centru Budějovic jsou stoky z let 1871 až 1881
„Událost v Třeboni nám nepřísluší komentovat, protože zrovna tam Čevak není provozovatelem sítě. Výskyt takových problémů však může mít řadu příčin. Nejčastěji je způsobí zvíření zákalu železitých usazenin ve vodovodu. Děje se to při náhlém poklesu tlaku v důsledku náhodné poruchy na potrubí, nebo náhlým odběrem většího množství vody,“ vysvětluje Jiří Lipold, technický ředitel společnosti Čevak.
Problémy pak zaměstnanci řeší neprodleně po jejich zjištění. Mnohdy stačí pořádné propláchnutí vodovodu přes odkalovací hydranty, jimiž je vybavena každá vodovodní síť. Lipold upozorňuje, že nejčastěji evidují poruchy v místech napojení přípojek na vodovodní řady.
„Celkový počet těch, které provozujeme, je 125 tisíc. Mezi další typy poruch pak patří prasklá potrubí, koroze kovových prvků, poruchy uzávěrů či hydrantů a podobně,“ vyjmenovává ředitel.
Důvodem nemusí být věk sítě. Někdy je ta starší dokonce kvalitnější. Problémové materiály pocházejí spíše ze 70. a 80 let 20. století, používaly se při výstavbě potrubí sídlišť panelových domů. Jsou z šedé litiny dovážené z Polska.
„Tyto lokality pak trpí nadprůměrným výskytem poruch. Důvodem je jejich vyšší křehkost,“ vysvětluje technický ředitel.
Úniky vody jsou 20 procent
Určit, které město nebo obec jsou na tom nejhůře – nebo naopak nejlépe – z pohledu stavu vodovodů, ale podle Lipolda nelze. V převážné většině míst jsou sítě složené z úseků vybudovaných v období od první poloviny 20. století do současnosti.
„Celková průměrná výše ztrát vody za všechny lokality činí přibližně dvacet procent. Největší z procentuálního podílu jsou v nejmenších obcích s několika desítkami obyvatel. V těchto lokalitách může i únik na úrovni necelého decilitru za sekundu opticky vytvořit vysoký podíl ztrát ve výši například 40 procent,“ vysvětluje Lipold.
Malé úniky však nelze dohledat ani pomocí nejmodernějších zařízení. Stáří vodovodů navíc nemá na ztráty vliv, i v nových nelze vyloučit drobné netěsnosti.
S úplně jiným problémem se pak v uplynulých dnech museli vypořádat v Klukách na Písecku. Rozbory vody tam ukázaly překročené hodnoty uranu. Proto obec co nejrychleji přistoupila k výměně filtrů ve vodojemu. Ta už je hotová a podle zaměstnanců obecního úřadu nyní čekají na výsledky nových rozborů, které by měli mít příští týden.
Podobný problém už v Klukách řešili před zhruba deseti lety. Obec pak pro jistotu začala na nové filtry šetřit a peníze využila nyní.
V Třeboni tekla obyvatelům z kohoutků voda černá jako káva (14. 1. 2020):
