Do své poslední pohádky Zakleté pírko obsadil Lukáše Pavláska a tvrdí, že se...

Do své poslední pohádky Zakleté pírko obsadil Lukáše Pavláska a tvrdí, že se pro roli vodníka narodil. | foto: David Peltán, MAFRA

Troška oslavil sedmdesátiny, pohádky a komedie rád točil v rodném kraji

  • 2
Režisér Zdeněk Troška je hrdý Jihočech. Proslul především vesnickou trilogií Slunce, seno..., kterou v 80. a začátkem 90. let situoval do rodných Hoštic u Volyně.

„Pojďte, tak si to zkusíme ještě jednou. To nevadí, teď už to bude určitě dobré.“ I když se ani napopáté záběr nedařilo zachytit podle představ, s neuvěřitelným klidem vedl režisér Zdeněk Troška svůj štáb při natáčení své poslední pohádky Zakleté pírko. Ta se zčásti natáčela na hradě Helfenburk na Strakonicku.

Aby mohl přítomným novinářům přiblížit děj pohádky, pozdržel dokonce na pár minut celé natáčení.

Uvolněnost a příjemná atmosféra je pro režiséra, který ve čtvrtek oslavil sedmdesáté narozeniny, naprosto typická. Do svých snímků se nebál obsazovat filmem nepolíbené herce, což platilo i v případě jmenované pohádky.

„Neměl jsem strach ani v případě Lukáše Pavláska, který hraje vodníka. On se pro tu roli narodil, lepší typ neseženu,“ vyprávěl před čtyřmi roky se svým nezaměnitelným úsměvem.

Troška režíroval přes dvě desítky komedií a pohádek, většinou si pro natáčení vybíral lokality v rodných jižních Čechách. Jeho snímky patří k divácky nejúspěšnějším, u kritiků se však oblibě příliš netěší.

Proslul především vesnickou trilogií Slunce, seno..., kterou v 80. a začátkem 90. let situoval do rodných Hoštic a hrají v ní herci i neherci a jako kompars vystupuje téměř celá vesnice. Osudy rodin Konopníkových a Škopkových, roztržitého faráře Otíka a jeho obětavé hospodyně Cecilky a dalších rázovitých postaviček pošumavské vísky v kinech zhlédlo přes 8,4 milionu lidí a další miliony se dodnes baví při televizních reprízách.

Absolvoval lyceum ve Francii

Na divácký úspěch hoštických komedií navázaly v pozdějších letech trilogie Kameňáků a Babovřesk. „Chci lidi bavit, těšit, což je v této těžké době důležité. Proto dělám komedie, netočím horory či hlubokomyslné ponory do duší lidí,“ komentoval Troška před lety svoji tvorbu.

Sám absolvoval lyceum ve francouzském Dijonu a režii na Filmové a televizní fakultě AMU. Za kamerou debutoval v roce 1982 filmem Bota jménem Melichar, který obdržel na festivalech deset cen.

Oblíbené jsou i Troškovy pohádky. První, kterou natočil, byl v roce 1986 pohádkový příběh O princezně Jasněnce a létajícím ševci, za který získal ocenění na festivalech v Belgii a v Chicagu. K těm úspěšným patří i Princezna ze mlejna, Z pekla štěstí, Nejkrásnější hádanka, Čertova nevěsta nebo Čertoviny.

„Komedie a pohádka jsou nejtěžšími filmovými žánry. Zlo musí být v pohádce potrestáno, vše musí být průzračně čisté a čitelné. Jak do pohádky začnete cpát psychologii a filozofii, všechno je špatně,“ prohlásil před časem Troška.

Pokud by měl vybrat svůj nejlepší film, zvolil by Andělskou tvář z roku 2001. I přesto, že toto historické romantické drama provázely velké finanční potíže a navíc se ani v kině nestalo příliš velkým hitem. „Ale po filmové a řemeslné stránce si ho cením,“ konstatoval.

Troška se věnuje i divadlu, například režii oper. V Národním inscenoval Dona Carlose a Carmen, ve Státní opeře a v Košicích připravil Rusalku a na otáčivém hledišti v Krumlově inscenoval Čarostřelce.

Před časem prozradil, že jedním z jeho snů je natočit film nebo seriál o Čachtické paní, jehož scénář napsal podle románu Joža Nižnánského. Tento sen si již však zřejmě nesplní, neboť po natočení pohádky Zakleté pírko (2019) odešel podle svých slov do filmařského důchodu, v němž mu nic nechybí.

,