Na pravém břehu Vltavy od rána připravují mušketýři své podomácku vyrobené plavidlo. Hned vedle nich si pirátský kapitán uvázal malou zdobenou loďku. Opodál čtveřice téměř dvoumetrových hnědých kůrovců ladí u výčepu formu.
Náhodní kolemjdoucí se musí cítit jako součást bláznivé komedie. Houf lidí v barevných kostýmech se totiž chystá na další ročník Plavby kuriózních plavidel.
„Hoši, ne že se někde vyklopíme, už teď jsem dost mokrý,“ volá kousek od břehu jeden z mušketýrů na zbytek své posádky. Z nebe se totiž snáší drobný, ale vytrvalý déšť a teplota úplně neodpovídá konci léta.
„To přece vydržíš, dej si panáka na zahřátí,“ odpovídá mu se smíchem jeden z jeho kolegů. Všechny posádky čeká splutí desetikilometrového úseku z Vyššího Brodu do Rožmberku, na kterém musejí zdolat hned trojici jezů.
Letos se uplynulou sobotu různě zdobená a některá na první pohled nestabilní plavidla vydala na splutí už posedmačtyřicáté a jen pouhých pět ročníků vynechal Pavel Procházka, jenž se na vodu vydává jako kapitán Černé perly, postrachu všech námořníků.
„Byl jsem dokonce i u prvního splouvání. Tenkrát se ještě jezdilo první sobotu v červenci, to teď ale kvůli vodákům nejde,“ říká bodrý sedmdesátník ve stylovém pirátském obleku a dodává, že každý rok vyráží na vodu v jiném kostýmu.
„Mám velkou radost, že se pořád najdou lidé, kteří mají rádi recesi a na vodu se i přes déšť vydají. Pořádám tuto akci už osmnáctým rokem a musím říct, že každý ročník má něco do sebe,“ vysvětluje vedoucí vyšebrodského odboru kultury a cestovního ruchu Karel Troják.
Poslední minuty před startem připomíná kemp Pod Hrází, odkud účastníci vyplouvají, spíše setkání starých známých. Asi dvoustovka diváků se baví se členy všech posádek, což dokonale vystihuje uvolněnou atmosféru závodu. Z druhého břehu se tři minuty před půl druhou ozývá houkání vlaku a tím dává znamení, že se může začít.
Na více než tříhodinovou cestu do Rožmberka nad Vltavou se postupně vydává devítka plavidel. „Jsem rád, že jsem po asi dvaceti letech opět dorazil. Lodě vypadají na řece opravdu krásně. Je však škoda, že kvůli dešti nepřišlo víc lidí. Jindy prý bývá i více posádek,“ podotýká Josef Liška, který se přijel podívat z Nesměně u Trhových Svinů.
Závodníky čeká největší zkouška na jezu v Herbertově, kde nezřídka mívají problémy i vodáci. Desítky diváků je z břehu povzbuzují a čekají, jestli se někomu plavidlo ve šlajsně nerozpadne. Všichni ale překážku zdolávají bez větší újmy a pokračují dále. Okolo páté hodiny všechny posádky postupně doplouvají do cíle a vracejí se do Vyššího Brodu.
„Letos už náš kůrovcový vor asi necháme v Rožmberku. Má svá nejlepší léta za sebou a příští rok vyrazíme na vodu v něčem novém,“ říká František Sípal, který jel už popatnácté.
Závod každoročně doplňují přímo v kempu ve Vyšším Brodě dvě zajímavé výzvy. „V jedné z nich má posádka lodi s děravým dnem absolvovat vyznačenou trasu s tím, aby se nepotopila. Ve druhé má účastník za úkol ujít několik metrů v řece na chůdách, zatím se to ale nikomu nepodařilo,“ mrzí Trojáka, který dodává, že pro něho jsou vítězové všichni, kteří se na vodu s doma vyrobeným plavidlem vůbec vydají.
