Lesní inženýr a zároveň vášnivý entomolog Lukáš Skořepa z Peče u Dačic na Jindřichohradecku začal hledat tesaříka letos v červenci. A na Šumavu se bude vracet ještě v příštích dvou letech.
„Někdy musím na strom dokonce vylézt, jinak bych se k broukům nedostal,“ vypráví 33letý odborník. Letos objevil v národním parku i jiného vzácného brouka trnoštítce horského a zkoumá i další tesaříkovité. Podle jeho slov hmyzu prospívá kůrovcová kalamita.
Brouci na Šumavě |
Je tesařík javorový skutečně tak vzácný?
Považujeme ho za velmi vzácný druh. Pro staré entomology to byl, jak se říká, špek. Kdo ho našel, byl za hvězdu. Ještě před deseti lety jsme ho tady znali jen z Králického Sněžníku nebo Jeseníků. V posledních letech se situace změnila hlavně díky kůrovcové kalamitě, která otevřela prostory, kde se tesaříkovi daří. Proto je nyní k nalezení třeba i v Lužických horách, Beskydech nebo Bílých Karpatech. Já se rozhodl, že zjistím, jak to s ním je na Šumavě. Naposledy ho tam zaznamenali v roce 1946.
Jak vás napadlo, že ho tam teď najdete?
Byl jsem na lyžovačce na rakouské straně Šumavy a zpozoroval jsem tehdy takzvané požerky. To jsou stopy, které po sobě tesařík na javorech nechává. Byl to pro mě signál, že tento brouk v pohoří pořád je. Zůstává velmi vzácný, proto byl zařazený do červeného seznamu ohrožených druhů. Správě parku jsem navrhl, že se na některé druhy zaměřím, protože o nich tolik nevíme, a vznikla spolupráce.
Začal jste tak jezdit na Šumavu za brouky.
Musím je znát, vědět o jejich prostředí a životních cyklech. My „tesaříkáři“ většinou fungujeme tak, že nejprve hledáme zmíněné požerky a další znaky pobytu. Pak musím vystihnout období, kdy jsou brouci venku, abych se na ně mohl podívat. Toto období v horách připadá na červenec až začátek srpna, kdy můžeme mluvit o vrcholu entomologické sezony.
U tesaříka javorového se vám to letos podařilo.
Většinou běhá po poškozených javorech klenech, kde se také páří. Velké požerky vyhlodávají jeho larvy většinou v horních partiích kmene, někdy ale i ve spodní části. Převážnou část dne jsou však zalezlí pod šupinami kůry stromu nebo v koruně. Musím tak počkat, než zkraje odpoledne při dobrém počasí zasvítí do javoru slunce a ohřeje ho, to tento hmyz vylézá. Další možnost pozorovat brouka je, když samice kladou, to pak pobíhají po kmeni od rána do večera. Ale tohle všechno se děje v období zhruba čtrnácti dnů. Když to netrefím, mám smůlu a musím čekat do dalšího roku.
Lukáš Skořepa(33 let) Je z Peče u Dačic na Jindřichohradecku. Entomologii poznal na gymnáziu v Jindřichově Hradci, kde ho do ní zasvětil učitel biologie, když mu ukázal sbírky brouků. Vystudoval lesní inženýrství na Mendelově univerzitě v Brně, kde své poznatky o hmyzu dále rozvíjel. Nastoupil na dačický úřad do odboru životního prostředí, nedávno se stal jeho vedoucím. Entomologii je tento amatérský badatel stále věrný a často své znalosti využívá i v zaměstnání. Letos popsal nový druh tesaříka v Česku. Entomologii vnímá jako koníček na celý život. |
Mluvíte o tesařících v korunách stromů. To musí být složité pozorování.
K tomu vám povím historku. Když už jsem o tesaříkovi javorovém věděl, šel jsem s manželkou a synem po turistické stezce a všiml si požerků. Tak jsem řekl, že chvíli počkáme, že se brouci určitě objeví. Ale nakonec se nějakou chvíli neukázali a šli jsme pryč. Mně to nedalo a za dvě tři hodiny jsem se na místo vrátil. Viděl jsem je lézt, ale v koruně. Co jiného mi zbývalo než nahoru vylézt. Je to vzácný brouk a já ho zkrátka potřeboval chytit, abych měl důkaz, že tam žije. Trochu jsem takhle šaškoval, ale musel jsem se zachovat jako entomolog, děj se co děj.
Co si s sebou berete, když jedete na Šumavu zkoumat brouky?
My, co se věnujeme tesaříkovitým, říkáme, že chodíme „dřevařit“. Když jdu hledat stopy po broukovi, ožrané dřevo a larvy, beru si sekyrku, dláto i pilku a larevník. Potom v létě to již nepotřebuji, to většinou stačí síťka a sklepávadlo.
Letos už jste si tohle všechno při výzkumu na Šumavě zažil. Jaké máte plány dál?
Letos jsme po dohodě se Správou NP zahájili zkoumání v jihovýchodní části Šumavy, kde jsme začali s tesaříkem javorovým a trnoštítcem. Příští rok zmapujeme zbylé části oblasti a zaměříme se na střední území parku. V roce 2022 se pak přesuneme do severozápadní části. Pomáhají mi dva kolegové, spolu máme tento plán. Cílem je zmapovat rozložení tesaříkovitých v parku.
Zmínil jste, že pro tesaříky je klíčový javor klen, který je poškozený třeba lavinou. I proto byli ještě nedávno k nalezení hlavně v Jeseníkách či na Slovensku. Co jim vyhovuje na Šumavě?
Laviny nejsou podmínkou. Stačí polom po větru, kdy bude mít javor ulomenou půlku koruny. Nebo když má strom odřenou kůru a lysiny na kmeni nebo větvích. Samice potřebuje nějakou vstupní bránu, kam naklade vajíčka, a to jsou tyhle rány, které javor postihnou. Kromě polomu může kmen poškodit i ledovka. Proto se tomuto tesaříkovi daří hlavně v horách, tam k poškození javorů dochází více.
Naposledy vzácného brouka nalezli na Šumavě krátce po druhé světové válce, pak už ne. Znamená to, že z pohoří skutečně zmizel, nebo ho jen nikdo nehledal?
Jsem přesvědčený, že tam byl vždycky. Akorát teď má dobré podmínky, abychom ho vůbec viděli. V roce 1946 ho objevil jeden pán, a jakmile se to rozkřiklo, sjela se na Šumavu spousta lidí. Tesařík javorový ze Šumavy se tehdy hojně objevil ve sbírkách, ale potom už nebyly žádné další nálezy. Pak byla pohraniční oblast střežená a entomologové neměli možnosti tam fungovat. Po tomto období vznikl národní park, i já teď musím mít na veškerý výzkum povolení. Bylo tedy obtížné tesaříka hledat, on se navíc moc neukazoval, teď k tomu ale má příležitost. Má podmínky, aby mohl rozvíjet svoji populaci.
Díky kůrovcové kalamitě?
Rozhodně ano. Jako lesní inženýr kalamitu samozřejmě vnímám jako lesnickou katastrofu. Ale jako ochranář a entomolog to vidím jako možnost dalšího rozvoje. Dříve byly smrkové lesy pro hmyz bariérou. Teď se mu ale otevřel prostor se směsí různých stromů. Pokud jde o létavý hmyz, což tesařík javorový je, může se snáze přemístit. Kůrovec mu zkrátka velice pomáhá.
Čekal jste, že se broukům na Šumavě bude takhle dařit?
Takové složení hmyzu jsem nečekal. Objevila se spousta druhů, které nejsou významné jen pro tuto oblast, ale celé Česko. Ukazuje se, že různé skupiny hmyzu jsou ve slušném stavu a relativně dobrých populacích. Tento rozvoj umožňuje nejen kůrovcová kalamita, ale celkově i lesnický management a nastavení národního parku.
