Jen znalec pozná, že každých pět let má hnízdo usazené na železném kole z obracečky novou generaci nájemníků. "Letos čáp přiletěl o dva týdny dřív, než je pravidlem. Čeká na samici, která se objeví vždy později, tak o týden, o dva," říká Petr Štěpán z domu číslo 8.
V Hajanech bydlí už pětadvacet let a od starousedlíků ví, že na čápy tady každoročně čekají už nejméně od padesátých let minulého století.
"Jednou za pět let musím hnízdo upravit. Každý rok přibude asi patnácticentimetrová vrstva. Čápi si kvůli mladým staví na okraji hnízda ohrádku a postupem času vyplní i prostor uvnitř," poznamenává Štěpán.
Hnízdo nestojí na komíně, ale na silné kovové trubce. Jeho obyvatelé se postupně mění. Pravidelně je přijíždí sledovat ornitolog.
"Čápi se u nás vylíhnou, pak zůstávají tři roky v Africe. Když vyrostou, přilétají, aby vyvedli mladé, a to bývá tak pět let po sobě. Potom už se z Afriky nevracejí," přibližuje život v tuzemsku nejznámějších brodivých ptáků Štěpán.
Otázce, jestli si čápi občas nepřilepšují a v Hajanech nezmizí nějaké pochutiny ze dvorů, se směje. "To spíš něco přihodí. Občas čápům vypadne ze zobáku ryba, jednou jsem našel na dvoře i úhoře," vzpomíná Štěpán. Protože žab ubývá, přilétají do hnízda stále častěji s drobnými mršinami, rybami a také hlodavci.
Čáp bílýV Česku čápi neodmyslitelně patří právě k jižním Čechám. Až do půlky 20. století hnízdili s výjimkou některých míst na Moravě pouze na Třeboňsku a Písecku. Váží v průměru 3,5 kg, samice jsou o něco menší. Čápi bílí dosahují výšky až 105 cm, rozpětí křídel je 155-165 cm. Ve zbarvení převažuje bílá barva, konce letek jsou černé, zobák a dlouhé nohy červené, u mladých jedinců tmavé. |
Kromě samce a samice budou za čas poletovat nad Hajany i jejich potomci. "Většinou mají čápi dvě až tři mláďata, jednou jich měli dokonce pět," vzpomíná Štěpán.
Se začátkem léta už je čápům hnízdo, které má v průměru dva metry, malé. "Přes den pak staří posedávají na okolních střechách," konstatuje.
Do Afriky odlétají čápi koncem prázdnin. Tou dobou se jich k Hajanům slétají desítky. Loni jich bylo na šedesát. Čápi si v Hajanech žijí sami pro sebe a o pozornost nijak nestojí. "Na jaře se s nimi vždycky pozdravím a pak už je raději zdvořile ignoruji," popisuje své soužití s opeřenci jejich hostitel.
