Železobetonová střešní deska na bocích plynule přechází ve fasádu. Ložnice jsou...

Železobetonová střešní deska na bocích plynule přechází ve fasádu. Ložnice jsou osvětleny nízkým pásovým oknem nad podlahou – dovnitř proniká denní světlo, ale nikoliv zvědavé pohledy kolemjdoucích. | foto: Daniela Mac Adden

Vila ze železobetonu má i nábytek z betonu, ale také bazén na střeše

  • 21
Dům na Costa Esmeralda, pár kilometrů od argentinského města Piramar, na první pohled vypadá, jako by sem spadl z nebe. Ve skutečnosti žije syrová železobetonová konstrukce v symbióze se svým okolím.

Pás piniového lesa, oddělený od Atlantického oceánu panenskými písečnými dunami, považují architekti Luciano Kruk a jeho přítelkyně Jekaterina Künzelová za opravdový klenot.

Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Můj dům.

Poté, co v této lokalitě realizovali nevelký rezidenční projekt z pohledového betonu, rozhodli se postavit si tu v podobném stylu i dům pro sebe, pro rekreační využití, krátkodobé pobyty s přáteli, případně i k pronájmu.

Pozemek zakrytý hebkými větvemi štíhlých pinií, v mírném svahu s výhledem na oceán, byl pro návrh domu zcela určující.

„Chtěli jsme navrhnout dům v harmonii s okolím, kde každý, kdo tu bude pobývat, bude cítit maximální sounáležitost s jedinečnou atmosférou místa,“ vysvětluje Luciano Kruk.

„Proto jsme zvolili otevřený koncept a jako materiál pohledový beton. Na ostatních stavbách jsme si ověřili, že tento materiál vydrží dlouhodobě odolávat místním drsným podmínkám, vlhkosti, větru, mořské soli a slunci, a přitom nemění svůj vzhled. Jeho struktura také krásně zapadne mezi kmeny stromů, do stínu spodního patra lesa,“ dodává.

Nohama pevně na zemi

Dům je záměrně umístěný dále od pláže i příjezdové cesty, obklopený clonou borovic, aby bylo zachováno soukromí.

Vzhledem k terénnímu převýšení přes dva metry architekti zvolili koncept jednoho obytného podlaží nad polozapuštěným suterénem, s plochou střechou, která je využita jako pobytová, protože zde si lze užít slunce, krásný výhled na oceán i soukromí.

Čtvercová dispozice je symetricky uspořádána, což přináší snadnou orientaci a pocit harmonie. Do domu se vchází zespoda po centrálním schodišti.

Příchozí symbolicky vystoupá z tmavého stinného lesního „podhoubí“ do velkého otevřeného společného prostoru, který tvoří společenskou část domu. Schodiště ji rozděluje na kuchyňskou část a relaxační zónu. Les díky dvěma plně protilehlým proskleným stěnám doslova prochází celým domem.

Dům sám o sobě architekti pojali v podstatě jako monolitní sochařské dílo. Proto v interiéru stačí jen pár zajímavých solitérů, například křesílka a stolek, který lze složit z kostek z tropického dřeva.

Po stranách jsou umístěné čtyři ložnice vybavené vlastními koupelnami a šatnami. Díky rohové poloze má každá ložnice naprosté soukromí. Ústřední schodiště dále pokračuje na střechu s bazénem, dřevěnou palubou a sprchou.

Vybavení interiéru je minimalizováno, aby si hlavní pozornost získala příroda venku, a z velké části redukováno na betonové konstrukční prvky: stoly, pracovní desky, úložné prostory tvoří niky v betonových stěnách. Část vybavení architekti navrhli z přírodního dřeva. Dřevěná struktura zůstává v celém domě všudypřítomná a dominantní, v podobě otisků dřevěného bednění na betonových stěnách, schodišti i stropech.

Světla a stíny

Bariéru mezi domem a lesem tvoří jen sklo a tenké hliníkové okenní profily. Přesahující betonový strop chrání terasu před deštěm a ložnice před přehříváním.

Světlo jako jeden z prvků, který ovlivňuje vnímání prostoru a vytváří vnitřní architekturu, nabývá na významu zejména v objektech s vnitřní členitostí nebo hlubokou dispozicí, jako je tomu zde.

Kromě dvou plně prosklených stěn sem přichází také dvěma úzkými dlouhými horizontálními pásy na východní a západní fasádě. Protože prochází ložnicovými prostory, jsou umístěny na východní straně nad podlahou, na západě nahoře pod stropem. Tím je zajištěno dostatečné denní osvětlení i ochrana soukromí, na to, co se v domě děje, není zvenku odnikud vidět.

Ložnice s okny nahoře mají výhled na moře. Osvětlovacím tělesem je i vložený blok schodiště, který do středu dispozice, do společenské části domu i do spodního podlaží, přivádí světlo dopadající shora.

Na vnitřních betonových površích pak sluneční paprsky v průběhu celého dne rozehrávají neustále se měnící a neopakovatelný sled světelných efektů s různým jasem a intenzitou. Podobně jako světlo v lese, které se prodírá mezi změtí větví a kmenů stromů.

Výstup na střechu po jednoramenném schodišti bez zábradlí by české stavební úřady sotva povolily, ale jak je vidět, může bez problémů fungovat.

Koupelny se obešly bez obkladů a dlažeb, betonový povrch je jen impregnován proti vodě. Hladká bělostná keramika krásně vynikne na hrubé šedé betonové struktuře.

Technické údaje

Plocha pozemku: 1 100 m2

Zastavěná plocha: 224 m2

Konstrukce: betonové základové pasy, železobetonový monolitický skelet, prosklené plochy – izolační dvojskla v hliníkových rámech, plochy posuvné a pevně zasklené

Autor

Luciano Kruk (*1974)

Vystudoval architekturu na univerzitě v Buenos Aires, kromě projektování se věnuje pedagogické činnosti na řadě univerzit v Argentině, Brazílii, Mexiku, Španělsku i v Itálii. V letech 2000 až 2012 byl partnerem architektonické kanceláře BAKarquitectos, v r. 2012 založil vlastní architektonickou kancelář Luciano Kruk Arquitectos. Zabývá se především projekty obytné výstavby a urbanistickými návrhy. Získal řadu významných architektonických ocenění, v r. 2015 byl zástupcem Argentiny na mezinárodním festivalu Architecture Week v Praze.

Spoluautor: Jekaterina Künzelová

Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Můj dům.