Ve svahu nad Šáreckým údolím stojí dům se smetanovou omítkou a tmavě červenými okny. Na první pohled je nenápadný, při bližším prozkoumání se však jedná o zajímavou architekturu, která upoutá hlavně svou jednoduchostí a praktičností.
Aby dům co nejlépe kopíroval terén, architekt Jan Hruschka jej rozdělil do dvou částí spojených schodištěm. Vyšší část je zapuštěna do svahu, nižší ostrými rohy lehce vyčnívá do údolí. Terén kolem domu drží zeď z gabionů - drátěných košů naplněných kameny.
„Jejich výhodou je, že jsou propustné, takže se tam nemusí dělat otvory pro odvádění vody,“ vysvětluje architekt.
Manželé, kteří v domě bydlí, zde mají samostatný malý byt pro hosty. Díky důmyslnému rozdělení se nemusí tolik chodit do schodů. „Vyhovuje nám, že hlavní část domu je rozdělena jenom půlpatrem,“ libuje si majitelka.
Stavět není jen tak
Manželé dříve žili v nájemním bytě, který byl temný a nenabízel jistotu do budoucna. „Začali jsme proto hledat nový byt,“ říká paní domu. Nakonec vše dopadlo jinak.
„Kamarád nám ukázal pozemek v Šáreckém údolí a my jsme byli úplně okouzleni zdejším prostředím,“ vzpomíná. Od té chvíle manželé věděli, že jinde bydlet nechtějí. Nějakou dobu hledali vhodného architekta a nakonec oslovili rodinného známého Jana Hruschku. Tomu se podařilo přesně vystihnout jejich představu.
„Měl jsem usnadněnou práci, protože majitelé po předchozích diskusích přesně věděli, co chtějí,“ popisuje architekt.
Rozděleno na půlpatra
Manželé chtěli dům jednoduchý, prostorný a hodně prosvětlený. „Měla jsem představu, aby zapadl do terénu a splynul s okolní přírodou. To se, myslím, povedlo,“ hodnotí obyvatelka vily.
Domem se vine schodiště, které propojuje jednotlivá podlaží. Nejníže je hlavní vchod a garáž, v prvním mezipatře byt pro hosty. O několik schodů výše se nachází obývací pokoj s kuchyňským koutem, toaletou a dvěma terasami. Vedle je ložnice a koupelna a úplně nahoře prostorná pracovna.
Obývací pokoj je prosklenou stěnou opticky propojen s větší, jižní terasou. Je odsud krásný výhled do údolí. „Severní terasa je zkušenost z mého vlastního domu,“ vysvětluje architekt Hruschka. „Pobyt na jižní terase je v létě odpoledne nepříjemný. Příjemně je naopak na severní straně,“ doplňuje.
Z kuchyně vedou dveře do spíže a odtud další do vinného sklípku, který je zapuštěn v zemi. „Sklípek je manželův, to je jeho chlouba,“ vysvětluje majitelka.
Interiér se zařizuje postupně
Na řešení interiéru si manželé najali architektku Radku Zedníkovou z ateliéru OOOOX architects. Padli si do noty a shodli se na použití řady netradičních prvků.
Ve vstupu do domu uvítá příchozí černý sisalový koberec. Na zdi je plochý kamenný radiátor, jakási moderní, i když hodně vzdálená obdoba kachlových kamen. Nad prostorem visí secesní lustr.
Odtud se vine schodiště, které se obtáčí kolem středové příčky. Je opatřeno kovovým zábradlím bez výplně, jako podlahová krytina posloužila průmyslová mozaika Merbau složená z pásků exotického dřeva. Atmosféru schodišti dodávají malá svítidla umístěná nad každým třetím schodem, která vydávají jemně oranžové světlo.
Okno místo skříněk
Hlavní část domu tvoří smetanově vymalovaná obývací místnost s kuchyňským koutem, bílou sedací soupravou, krbem a rozměrnou starožitnou knihovnou. Z vysokého stropu visí několik bílých, ručně foukaných lustrů.
Velká okna prostor hodně prosvětlují. Podlaha je krytá šedivým materiálem PanDomo, což je obdoba betonu. Pod ní je skryto podlahové topení.
Kuchyňský kout je potlačený, místo horních skříněk je zde velké okno. Pod ním jsou skříňky, dřez a myčka. Trouba s indukční varnou deskou a příručním dřezem je umístěna v samostatné konzole.
Vedle stojí velký jídelní stůl z dubového dřeva mořeného na tmavo, vyrobený na návrh Radky Zedníkové. Uprostřed desky jsou úložné otvory. „Do nich se může dát třeba pažitka, příbory nebo ubrousky,“ popisuje architektka.
Vana přímo pod oknem
Ve stejné úrovni je také ložnice a koupelna, jež propojuje průchozí šatna. Ta je vymalována tmavě hnědou barvou, což kontrastuje se světlejší proužkovanou podlahou z bambusu. Místnost je bez oken a světlo sem přivádí stropní světlík.
Koupelna je zařízena velmi osobitě. Místo obkládaček je na zdech šedivá cementová stěrka, podlahu kryje černá žula řezaná do netypického obdélníkového formátu. S tím kontrastuje velké rohové okno, pod nímž je umístěn oranžový pult s bílou vanou. „Vana přímo pod oknem mi vůbec nevadí, naopak. Je tady krásný výhled,“ říká majitelka domu.
Hezký výhled je také z toalety, která má stejně jako pisoár a umyvadlo vejčitý tvar. Sprchový kout nemá zástěnu. „Je hluboký a voda ven nestříká, takže zástěna není nutná,“ vysvětluje architektka Zedníková.
Zahrada jako louka
Zbývá ještě zařídit zahradu. „Právě to řešíme. Loni, kdy jsme se sem stěhovali, jsme na to už neměli sílu,“ vysvětluje majitelka. Na celkovou úpravu si manželé najali architekta. „Budeme mít divokou zahradu, která nedá moc práce na údržbu,“ říká paní domu.
Proti plevelu budou rostliny chránit textilie ukryté pod zeminou. Na zahradě budou mít manželé jen rostliny, které jsou ve zdejší přírodě domácí. „Chtěla jsem, aby byla zahrada přírodní, aby splynula s loukou nad naším domem.“
Dřevěná podlaha opticky propojuje vnitřní prostor se zahradou. |
 Kuchyňský kout není v obývacím pokoji na první pohled vidět. |
Místo horních skříněk je v kuchyni velké okno, netypický je také druhý, příruční dřez u sporáku. |
 Pohled z kuchyně na zahradu. |
 Schodiště kryté mozaikou Merbau prochází celým domem. |
Původně tu měla být ložnice, ale koupelna s krásným výhledem se ukázala jako lepší řešení. |
