Kdo platí dědickou daň?
Vztah dědice k zůstaviteli zákon dělí do tří skupin. "Do první patří příbuzní v řadě přímé (například manželé. Dochází-li k dědění majetku mezi těmito osobami, je od daně dědické osvobozeno," vysvětluje Homolová. Neznamená to ale, že by dědic nezaplatil vůbec nic. Notářské poplatky spojené s dědickým řízením musí platit každý. "Dědicové v druhé a třetí skupině musí, pokud jde o nemovitost, platit dědickou daň vždycky," dodává Homolová. Ve druhé skupině jsou například sourozenci, neteře, tety, manželé dětí, osoby ze společné domácnosti zesnulého a podobně. Třetí skupinu tvoří ostatní fyzické a právnické osoby.
Jak vysoká je daň?
Další důležitou otázkou je, z čeho vychází výpočet daně dědické a jaká je její výše. Obecně lze říci, že základem je cena majetku platná ke dni smrti zůstavitele. "Sazby jsou rozděleny do několika pásem podle výše daňového základu a podle skupiny, do které je dědic zařazen," popisuje Homolová. Minimální sazba daně je stanovena při základu do jednoho milionu korun. Pro druhou skupinu je její výše 1,5 procenta a pro třetí skupinu 3,5 procenta. Do pásma s maximální sazbou (6 procent pro II. sk. a 20 procent pro III. sk.) se dostane dědic, jehož daňový základ přesáhne výši 50 milionů korun.
Kdy je třeba daň zaplatit?
Daňové přiznání k dani dědické se musí podat do 30 dnů od skončení řízení o dědictví. Daňové přiznání nemusí podávat dědicové z první skupiny, tedy přímí příbuzní a manželé. Součástí daňového přiznání je znalecký posudek o ceně nemovitosti. Na základě toho finanční úřad daň vypočte a vyměří. Tuto daň je povinen poplatník zaplatit nejpozději do 30 dnů od doručení výměru. A na závěr upozornění. Není radno se domnívat, že nepodáme-li daňové přiznání, finanční úřad se o naší daňové povinnosti nedozví.
Vztah dědice k zůstaviteli zákon dělí do tří skupin. "Do první patří příbuzní v řadě přímé (například manželé. Dochází-li k dědění majetku mezi těmito osobami, je od daně dědické osvobozeno," vysvětluje Homolová. Neznamená to ale, že by dědic nezaplatil vůbec nic. Notářské poplatky spojené s dědickým řízením musí platit každý. "Dědicové v druhé a třetí skupině musí, pokud jde o nemovitost, platit dědickou daň vždycky," dodává Homolová. Ve druhé skupině jsou například sourozenci, neteře, tety, manželé dětí, osoby ze společné domácnosti zesnulého a podobně. Třetí skupinu tvoří ostatní fyzické a právnické osoby.
Jak vysoká je daň?
Další důležitou otázkou je, z čeho vychází výpočet daně dědické a jaká je její výše. Obecně lze říci, že základem je cena majetku platná ke dni smrti zůstavitele. "Sazby jsou rozděleny do několika pásem podle výše daňového základu a podle skupiny, do které je dědic zařazen," popisuje Homolová. Minimální sazba daně je stanovena při základu do jednoho milionu korun. Pro druhou skupinu je její výše 1,5 procenta a pro třetí skupinu 3,5 procenta. Do pásma s maximální sazbou (6 procent pro II. sk. a 20 procent pro III. sk.) se dostane dědic, jehož daňový základ přesáhne výši 50 milionů korun.
Kdy je třeba daň zaplatit?
Daňové přiznání k dani dědické se musí podat do 30 dnů od skončení řízení o dědictví. Daňové přiznání nemusí podávat dědicové z první skupiny, tedy přímí příbuzní a manželé. Součástí daňového přiznání je znalecký posudek o ceně nemovitosti. Na základě toho finanční úřad daň vypočte a vyměří. Tuto daň je povinen poplatník zaplatit nejpozději do 30 dnů od doručení výměru. A na závěr upozornění. Není radno se domnívat, že nepodáme-li daňové přiznání, finanční úřad se o naší daňové povinnosti nedozví.
 rodinný dům |
