První snahy o záchranu a využití špýcharu sahají až do padesátých let 20. století, kdy se zde po požáru podařilo odhalit pozůstatky renesančního kvádrování. V roce 1957 byla budova opravena, protože v ní měla sídlit muzejní expozice, tu se však nakonec nepodařilo utvořit, a tak špýchar opět chátral. Vlivem nevhodných úprav a značného provozu na silnici přiléhající k západnímu průčelí se začal stav budovy prudce zhoršovat.
Po roce 2010 už akutně hrozilo zřícení a špýchar byl zařazen mezi nejohroženější kulturní památky na území Kraje Vysočina. Současná iniciativa za záchranu, obnovu a muzejní využití špýcharu vznikla v roce 2013.
Dlouhodobě nevyužitý špýchar čekal na svoji záchranu více než šest desetiletí a návrat zpět do života byl trnitý. Příběh zdejší proměny umožnilo usilovné nadšení pro záchranu ohrožené památky, které provázelo neustálé hledání cesty k vzájemnému porozumění, zejména s památkovou péčí.
V prvé řadě bylo nezbytné získat budovu do vlastnictví obce a poté okamžitě provést zajišťovací práce. Pohnutá historie špýcharu dokládá, že stavba bez cíleného využití je předem určena k zániku.
Bydlí ve staré sýpce, která sloužila už jen jako sklad. Je tu šťastná |
Z tohoto důvodu se od počátku počítalo s budoucím využitím stavby pro muzejní expozici, díky čemuž se podařilo blíže prozkoumat dějiny zdejšího osídlení.
Po více než čtyřech letech stavební obnovy vedené s úctou ke klasickému řemeslu je špýchar staticky zajištěný a opatřený novým krovem se šindelovou krytinou. Po obvodu stavby se z větší části provedla jílová hydroizolace.
Opravily se dřevěné stropy, schodiště a podlahy, osadily se nové výplně oken. V roce 2020 byla zrestaurována fasáda východního průčelí a nově zrestaurované jsou rovněž omítky v prvním patře. V současné době probíhají přípravy na dokončení obnovy dnes zahloubeného přízemí.
Stavba již svým stavebně technickým stavem neohrožuje provoz na přilehlé silnici první třídy ani blízkou autobusovou zastávku.
Zdařilé rekonstrukce jsou k vidění na putovní výstavě Má vlast cestami proměn.
