Jak se staví sen aneb jak vytvořit bezbariérový byt v paneláku

  • 69
Život na vozíku není žádná legrace, zejména když je vám čtrnáct let a bez pomoci se nedostanete ani do vany. Starý panelákový byt totiž rozhodně nesplňuje požadavky na bezbariérovost. Sympatická vozíčkářka Andrea se proto rozhodla ulevit své mamince a požádala o pomoc designéry.

Byť jde o velmi smutný příběh, je zároveň plný optimismu. Když se Andrea narodila, vážila jen něco přes jeden kilogram, matka byla totiž závislá na tvrdých drogách. Miminko mělo abstinenční příznaky a bohužel i mozkovou obrnu. Matka utekla ještě z porodnice, aniž by podepsala doklady k adopci.

Původní koupelna a WC

Lékaři v ústavu budoucí maminku Jitku varovali, že musí počítat s mentálním i fyzickým postižením, přesto si roční holčičku odvezla domů. Nemohla mít děti, jenže manžel se s postiženým batoletem nesmířil a odešel.

A tak dnes žije Jitka s Andreou sama ve zděděném bytě po své mamince. Ten je však ve velmi špatném stavu, jenže na rekonstrukci matka s dcerou nemají sílu ani finance.

Mentální poškození se naštěstí nepotvrdilo, naopak Andrea ve škole prospívá a chtěla by se stát jednou překladatelkou, čte knihy v angličtině a miluje Velkou Británii. Má ráda i hudbu, obdivuje skupinu One Direction. Touží však po větší samostatnosti, třeba aby mohla zvládnout sama běžnou hygienu, což v malé koupelně s vanou prostě nejde. Andrea v bytě ujde jen pár kroků s pomocí tříbodových holích, ale nejčastěji se přemisťuje po čtyřech po kolenou.

Aby ulevila mamince, přihlásila se Andrea do televizního pořadu Jak se staví sen – extra (Prima v pondělí 26. února ve 21:30), proměnu si vzali na starost designéři Zuzana Schubertová a Petr Hodan. (Další díly série pokračují vždy v pondělí ve stejnou dobu.)

Byt, kde se zastavil čas

Maminka s dcerou využívají ve čtyřpokojovém panelákovém bytě hlavně obývací pokoj, kuchyň a společnou ložnici. Další dva pokoje zůstávají nevyužité. Vybavení už hodně pamatuje, umakartová koupelna plesniví a podlaha je v katastrofálním stavu.

Jak Andrea dospívá, touží stále víc po samostatnosti a vlastním pokoji, kam by za ní mohly přijít i návštěvy. Designéři Zuzana Schubertová a Petr Hodan se tak rozhodli k velmi razantnímu kroku: vytvořit v rámci poměrně velkého panelákového bytu malou „garsoniéru“, kde by měla Andrea dostatek prostoru a vlastní soukromí.

Polopříčkou oddělenému dívčímu „obývacímu pokoji“ dominuje fototapeta s její oblíbenou skupinou.

„Hlavní a zásadní problém představovala koupelna. Celkově byt nesplňoval potřeby bezbariérového bydlení. Vybavení bylo původní, ještě po rodičích paní Jitky. Ta má ráda světlé barvy a moderní styl, takže jsme její přání splnili a prostor hodně prosvětlili a zjednodušili. A hlavně otevřeli, aby se všude mohly obě, Andrea i Jitka, pohybovat bez omezení,“ popisují designéři.

Andrea získala vlastní ložnici, milovnici Velké Británie se moc líbila i nezvyklá tapeta na zdi.

Největší radost autorům proměny udělalo to, že se jim podařilo pro Andreu vytvořit plnohodnotný prostor, kde se může sama bez pomoci pohybovat.

Dívka má tak svůj velký vysněný pokoj, kde může nejen sama spát (doposud spala s maminkou v ložnici), ale i přijímat kamarádky.

„A maminka získala krásný a otevřený obývací prostor s velkou kuchyní a jídelním stolem. Nová bezbariérová koupelna se sprchovým koutem představuje onu pomyslnou třešinku na dortu, která celý nový interiér jen podtrhla,“ dodávají Zuzana Schubertová a Petr Hodan. Příběh obětavé maminky a optimistické dcery je dojal, stejně jako jejich reakce na proměnu.