Majitelka bytu, který prošel proměnou (více najdete ZDE), měla dvě dospělé kočky. Na dobu rekonstrukce je převezla do domku k mamince mimo Prahu. Uhynuly asi tři týdny po převozu, dva dny po sobě. Názor odbornice, která je prohlédla, zněl pouze v případě kocoura jednoznačně: infarkt.
Jenže tím to neskončilo. Ihned po dokončení rekonstrukce si majitelka přivezla do bytu čtyři koťata z útulku, dvě pro sebe, dvě pro další zájemkyni. Jenže za dva dny začala být koťata apatická, přestala přijímat potravu.
Na veterinární klinice zahájili intenzivní léčbu, ale zachránit se podařilo pouze nejstarší, čtyřměsíční. Ta tři o měsíc mladší uhynula. I tak však majitelka zaplatila čtyři a půl tisíce za léčbu, pitva by znamenala další (a nemalé) náklady. Aby toho nebylo dost, pošla současně s koťaty i myška chovaná v kleci.
Řada čtenářů se v diskusích pod články domáhala odpovědi, kam zmizely kočky. Následující informace by mohly pomoci těm, kteří se k rekonstrukci teprve chystají.
Koťata se mohla v bytě volně pohybovat, myška byla v kleci v obýváku
První šok: stěhování
Pro kočky je nepříjemné stěhování do nového bytu nebo jen dočasné umístění na neznámé místo v době rekonstrukce původního obydlí. "Kočka je velmi fixována na své bezpečné skrýše, kam se v případě skutečného nebo domnělého nebezpečí schová a nenápadně pozoruje a vyhodnocuje situaci. Proto těžce nese jakoukoli změnu prostředí," vysvětluje brněnská veterinární lékařka Hana Žertová.
"Pro kočku, která není odmalička zvyklá cestovat, je obrovským stresem už jen samotná přeprava. A vypuštění v bytě, který nezná, obvykle vede k tomu, že zvíře zaleze pod nábytek a odmítá potravu i vodu. Tak velký stres může mít zdravotní následky na oběhovém, trávicím i vylučovacím systému a může ovlivnit také pozdější chování kočky, jako je močení mimo záchod nebo projevy agrese."
Proto se veterinářka přiklání k tomu, aby i při rekonstrukci bytu kočka zůstala v jedné místnosti, kam nebudou chodit cizí lidé a kde jí majitelé budou občas dělat společnost. Při stěhování do nového bytu pak doporučuje kočce zpočátku omezit prostor na jednu klidnou místnost s bezpečnými skrýšemi, a až se osmělí, teprve ji pustit do celého bytu.
Byt se rekonstruoval úplně celý včetně vybourání umakartového jádra. Proto majitelka odvezla kočky pryč.
Kočka má rovněž tendenci přilnout ke konkrétnímu člověku. "To bývá problém například v době dovolených. Kočka dokáže být celé dny zalezlá ve skříni, skrývá se před opatrovateli, nežere, nepije, nemočí. Hrozí jí selhání ledvin a to může skončit i úhynem," shrnuje Žertová.
Rady, které poskytuje majitelům domácích zvířat, můžete najít na její webové stránce ZDE.
Druhý šok: nové prostředí
Veterinární lékařka Helena Modrá z Ústavu veřejného veterinárního lékařství a toxikologie Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně doporučuje v případě nejasného úhynu pitvu: "Výsledky pitvy nasměrují veterinárního lékaře k tomu, jaká další vyšetření vzorků tkání by měl nechat v laboratoři provést. Nemusí jít jenom o zjišťování jedů, ale i bakterií, virů, poruch v krvetvorbě a podobně."
Jenže takové vyšetření může až několikanásobně překročit hodnotu zvířete. Pokud by odhalilo jasného viníka, může se majitel uhynulého zvířete obrátit na soud a žalovat jej o náhradu škody. Spor ovšem může trvat dlouho.
"Smrt koťat a myšky spolu nemusely souviset, mohla to být náhodná shoda," zamýšlí se doktorka Modrá. "Většinou je velmi obtížné zjistit, zda se zvířata opravdu něčím otrávila, a ještě obtížnější pak bývá najít zdroj jedu," doplňuje Jiří Patočka, profesor toxikologie na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a vydavatel serveru www.toxicology.cz.
Jediné, co majitelka vyměnila po smrti koček, byl koberec
K tomu platí, že mláďata jsou vždy citlivější na působení toxických látek než dospělí jedinci. "Nemají ještě dostatečně vyvinuty mechanismy odbourávání škodlivin v organismu a také u nich dochází k mnohem vyššímu vstřebávání toxických látek z trávicího traktu," objasňuje Helena Modrá.
Současný nábytek je bezpečnější
I když byt není džungle, stejně v něm na domácí zvířata číhá spousta nebezpečí. Některá jsou očekávatelná, jiná zákeřně skrytá. Mezi rizika, která si většinou uvědomujeme, patří formaldehyd neboli odborně metanal. Průmysl si pro tuto chemikálii našel široké spektrum uplatnění, mimo jiné i při výrobě překližek, dřevotřískových desek nebo lepidel pro koberce. V bytě může unikat z nábytku nebo koberců.
Vyšší koncentraci tohoto plynu prozradí štiplavý zápach. Může dráždit oči, dýchací cesty i kůži, poškozovat plíce i další orgány. Současný nábytek by ovšem měl mít zdravotní atesty. "Dnešní nábytek by škodit neměl," soudí veterinářka Modrá.
"Zvířata většinou nejsou citlivější než člověk a všechny moderní materiály se testují tak, aby nemohly škodit člověku." Hned však dodává, že hodnocení se týká především okamžitých toxických účinků. Co přinese dlouhodobé vystavení živého organismu chemickým látkám používaným v našem životním prostředí, se jen těžko odhaduje.
"Dá se však čekat, že se projeví spíš na člověku než na zvířatech, protože zvířata žijí podstatně kratší dobu než lidé, a jsou proto exponována méně," poznamenává.
Parkety byly repasovány, použitý lak Bona je vodou ředitelný
Vyrobci musí samozřejmě dodržovat nové limity. Na podzim Asociace českých nábytkářů upozornila, že se na trhu objevil skříňový nábytek z Běloruska obsahující dvojnásobné množství formaldehydu, než povoluje norma.
Státní zdravotní ústav na svých stránkách radí, aby rodiče nedávali miminka do kompletně nově zařízeného pokoje s novou podlahou, nábytkem, malbou, tapetami... Jde o to vyhnout se koktejlu i z jen malého množství chemických látek, avšak unikajících z mnoha míst. Co platí pro miminka, platí i pro domácí zvířata.
Ohrožená jsou především mláďata
Venkovní nátěry nepatří dovnitř
Smířlivá je Helena Modrá k bytovým nátěrům: "Moderní nátěry nejsou nebezpečné, protože se používají bezolovnaté barvy." Ekologická organizace Arnika připomíná, že u nátěrů, laků a mořidel by si měl člověk ověřit, zda jsou určeny pro vnitřní prostředí, a vybírat takové nátěrové barvy, které jsou ředitelné vodou, takže obsahují méně těkavých organických látek z ředidel.
Pokud je nátěrová hmota určena výhradně pro použití venku, může být zdrojem dlouhodobého zápachu a uvolňujících se škodlivých látek. Každopádně se doporučuje v bytě pravidelně větrat, krátce a intenzivně, aby se vyměnil vzduch v pokoji, ale neochladily jeho stěny, takže se tolik neplýtvá teplem. To samozřejmě platí, jen když je majitel bytu doma. Zvířata si sama nevyvětrají.
Na stěnách byly použity pouze barvy s příslušnými atesty o zdravotní nezávadnosti, v předsíni Primalex Profitech
Záludný oxid uhelnatý
Další záludnosti čekají na zvířata v kuchyni. Například teflonová pánev rozpálená nad 350 stupňů začíná uvolňovat nebezpečné plyny, zejména perfluorisobuten. "Ten je desetkrát toxičtější než známý bojový plyn fosgen, naštěstí se uvolňuje jen v malém množství," komentuje Patočka. Nicméně i toto množství stačí, aby zabilo papoušky, kteří jsou vůči němu citlivější než jiní živočichové v domácnosti.
Zvířata se, stejně jako lidé, mohou v domácnosti otrávit oxidem uhelnatým, který vzniká při nedokonalém spalování zemního plynu například ve špatně seřízené karmě, v níž plyn hoří za nedostatečného přísunu kyslíku.
Na oxid uhelnatý jsou srovnatelně citliví jak ptáci, tak kočky a psi. "Jeho vyšší koncentrace na psa a kočku působí tak, že jsou neklidní a snaží se uniknout z místnosti," uvádí Modrá.
Plyn nechala majitelka při rekonstrukci odpojit, plynový sporák nahradila indukční varná deska
Pozor na domácí jedy
Lidé také někdy nechtěně kladou po bytě volně dostupné otrávené návnady na svá zvířata. Mohou to být různé čisticí tekutiny, prací prášky, prostředky pro mytí nádobí, barvy na vlasy a další drogistické zboží. Zvíře se jim sice většinou vyhne, ale někdy neodolá a ochutná.
Například etylenglykol, chemická sloučenina často používaná v nemrznoucích chladicích kapalinách pro automobily, má sladkou chuť a zvířata přitahuje. Jenomže ovlivňuje nervovou soustavu a vede k těžkému poškození ledvin.
"Na webových stránkách Veterinární toxikologické databáze VETTOX jsme zveřejnili seznam látek nebezpečných pro zvířata a popsali, jak se má zvířatům poskytnout první pomoc při akutních otravách," informuje doktorka Modrá. Rady připravené jí a jejími kolegy můžete najít ZDE.
V kuchyni se už opět proháněji dvě kočky, i proto zde chtěla mít majitelka na podlaze dlažbu
Místo závěru: v bytě byly použity barvy i laky ředitelné vodou, všichni výrobci mají atesty na zdravotní nezávadnost. Dobrá zpráva? Dnes si zde už zcela spokojeně žijí opět dvě kočky, či spíše odrostlejší koťata. Jediné, co v bytě majitelka vyměnila, byl koberec, který "chemicky" zapáchal.
