Zámky opatřujeme dveře domů, bytů, skříní, pokladen, prostě všeho, co vyžaduje tu větší, tu menší zabezpečení. Hlavním posláním zámku je chránit. Historické zámky se stávají předměty sběratelského zájmu, a tudíž často představují dobrou investici. Zámky se od sebe liší nejen vzhledem, ale také technikou zpracování a hlavně mechanikou. Středověký zámek poznáme snadno. Má otevřenou, nekrytou mechaniku, jejímž základem je závorka držená ve vysunuté pozici perem. Závorka se odtahuje otáčením klíče, a zámky proto nemají kliku. Renesance začala zámky "kapotovat" do krabic a objevila kliku. Až do barokní doby byly zámky zhotovovány převážně ze železa. Barok objevil mosaz a od konce 18. století se žhavou novinkou stalo zapouštění zámků do dřeva rámů dveřních křídel. Běžným se však zapouštění zámkových konstrukcí do dřeva stalo až ve druhé polovině 19. století. Klasicistní zámky nejčastěji doplňuje kovaná klika a ozdobným oválným "talířkem" na tvarovaném držáku. Před 1. světovou válkou vystačila tovární výroba kouzlo rukodělné práce, ale dodnes se objevující dobové mosazné kování s hladkými klikami mírně hruškovitého tvaru s oválným průřezem je oblíbeným a zatím i cenově dostupným sběratelským artiklem. Je paradoxem, že z našich příbytků mizí tyto kouzelné "nicotnosti", zaměňované často kýčovitým nevkusem, a v téže době naši západní sousedé "moderní trend" nahrazují od nás dovezeným historickým kováním dveří a oken.
29. prosince 2000
