1. Vranov nad Dyjí. Zámek hrabě udržel do okupace
Hrabě Adam Zbyněk Stadnický přišel pozemkovou reformou o většinu rozlehlého panství.
V roce 1918 bylo ve Vranově nad Dyjí pořádně rušno. Drtivá většina tamních obyvatel se hlásila k německému původu, a proto se po vzniku Československa chtěli připojit k mezinárodně neuznanému útvaru Německé Rakousko a jeho kraji Německá jižní Morava.
Do Vranova proto napochodovaly pluky československé armády z Jindřichova Hradce, Jihlavy či Brna, aby zjednaly pořádek. Jedenáctého prosince Vranov kapituloval. Zdejší zámek a jeho rozlehlé polnosti tehdy spravoval polský rod Stadnických.
Hrabě Adam Zbyněk Stadnický přišel pozemkovou reformou o většinu rozlehlého panství včetně nedaleké zříceniny Nový Hrádek. „Ten byl pronajat Klubu českých turistů, kteří zde zřídili oblíbenou turistickou noclehárnu a občerstvení,“ říká kastelán Radek Ryšavý.
Vranov Stadnickým zůstal, hrabě se ale odstěhoval na svůj druhý zámek Nawojowa do Polska. O Vranov se však dál staral. „Vranov byl veřejnosti přístupný za jednu korunu, a to po ohlášení u kastelána. Stadnickému zámek nakonec sebrali až nacisté, po válce připadl státu. Zato Nový Hrádek se po roce 1948 ocitl těsně u hranic v zakázaném pásmu a byl 40 let turistům zapovězen,“ dodává kastelán.
2. Konopiště. Jeho dědicové odešli jen s pár kufry
Mladí šlechtici museli v 1921 Konopiště opustit.
Nepříznivý osud potkal šlechtu (včetně české vévodkyně Žofie) sídlící na zámku Konopiště. V majetku ho měl rod Habsburků, jehož hlavou byl v roce 1914 František Ferdinand d´Este. Ten se měl stát císařem, jenže spolu s manželkou byl zabit atentátníkem v Sarajevu, což vedlo k první světové válce a Konopiště i polnosti přešly na děti zavražděného mocnáře.
„Po smrti rodičů i po válce se dětem Františka Ferdinanda zbortil svět jistot. Nejen, že se jim rozpadla rodina, ale zanikla i monarchie,“ popisuje kastelánka hradu Jana Sedláčková. Podle nových zákonů právě zrozeného Československa byly císařské děti považovány za bývalou vládnoucí třídu a té, na rozdíl od jiných šlechtických rodů, se majetek konfiskoval bez náhrady.
Mladí šlechtici tak v roce 1921 museli zámek opustit. „Nejstarší Žofinka už byla provdaná a na zámku nebydlela. Ostatní si vzali své osobní a vybrané věci a odcházeli se smutkem. Stát pak převzal správu hradu zámku a od roku 1921 ho zpřístupnil veřejnosti. Až do druhé světové války, kdy se na Konopišti usadili nacisté,“ podotýká kastelánka.
3. Zákupy. Krále Karla I. měl nahradit T. G. Masaryk
Zámek Zákupy v roce 1918 převzaly Státní lesy a statky.
Zákupský zámek vlastnila za Rakouska-Uherska císařská rodina, od roku 1875 byl majitelem přímo císař František Josef I. Po jeho smrti v roce 1916 ho na pouhé dva roky získal jeho nástupce na rakouském trůnu a poslední český král Karel I.
„Jelikož právě zuřila válka, šlechtic nemohl ani pomýšlet na to, že by v severních Čechách vlastní pohodlné letní sídlo zděděné po předcích převzal. Nestihl se sem ani podívat,“ přibližuje kastelán Petr Weiss.
Zámek v roce 1918 převzaly Státní lesy a statky, vznikly zde kanceláře či letní byty pro úředníky ministerstva zemědělství a zvažováno bylo i to, že by si tu T. G. Masaryk mohl zřídit letní sídlo, z čehož nakonec sešlo.
„Rozvoj turismu v Zákupech však začal už v hluboké monarchii, kdy se po předchozím objednání u ředitelství císařských statků mohla zařídit prohlídka,“ vysvětluje kastelán výjimečnost této stavby. Veřejnosti zůstal zámek otevřený i po vzniku ČSR, konkrétně druhé patro s interiéry císařské rodiny.
4. Křivoklát. Výhodný obchod podpořil prezident
Fürstenbergové prodali hrad Křivoklát státu.
Před rokem 1918 hospodařil na rozsáhlém křivoklátském panství knížecí rod německých Fürstenbergů. Po rozpadu monarchie šlechtici tušili, že se blíží čas velkých změn v majetkových poměrech. Ty přišly záhy s již zmiňovanou československou pozemkovou reformou.
„Hrad i velkostatky po vzniku republiky zůstaly v majetku rodu, šlechta ovšem musela poprvé zaplatit daň. Bylo to 60 milionů československých korun v hotovosti,“ vysvětluje Ladislav Adam, vedoucí návštěvnického provozu na Křivoklátu. Hlava rodu rozhodla, že se majetek musí rozprodat.
„Prezident Masaryk měl s Fürstenbergy dobré vztahy a českým úřadům sám doporučil jejich majetek odkoupit. Tak připadl českému státu v roce 1921 zámek Lány a nakonec v roce 1929 i Křivoklát,“ dodává.
Fürstenbergové za ně dostali dobrou cenu. Za obě nemovitosti obdrželi 118,5 milionu korun, v přepočtu na dnešek jsou to asi tři miliardy korun. „Fürstenbergové ale do Čech v té době jezdili spíš jako dnešní rodiny vyrážejí na chalupu, sídla měli hlavně v Německu. Sami část Křivoklátu, věž a hradby, v roce 1926 zpřístupnili veřejnosti,“ uzavírá Adam.
5. Milotice. Moravák i nacistka
Hraběte Ladislava Seilern-Aspanga zákony republiky připravily o většinu rozlehlého panství.
Státní zámek Milotice nedaleko Hodonína patřil v době rozpadu Rakouska-Uherska hraběti Ladislavu Seilern-Aspangovi z rakouského šlechtického rodu a jeho manželce Antoinettě, rozené Loudonové. Panství zdědili po smrti strýce Františka Karla Seilerna v roce 1916. Strýci se pro dobrý vztah k Čechům i Moravákům říkalo „slovácký hrabě“ a podobné smýšlení měl i Ladislav.
„Sám se spíš považoval za Moraváka, nikoliv za Rakušáka. Ostatně jeho děti navštěvovaly české školy,“ podotýká Václav Lunga, zaměstnanec Národního památkového ústavu. Přesto hraběte zákony nové republiky o většinu rozlehlého panství připravily a rod tak žil s „utaženými opasky“.
Německého ducha vnášela do rodiny manželka Antoinetta. „Její obdiv k němectví a vojenství hrál velký vliv v tom, že se roku 1941 rodina přihlásila k německé národnosti. O Antoinettě se také ví, že roku 1939 tajně odjela do Kyjova vítat Němce. Dětem ale řekla, že jede na nákupy,“ dodává Václav Lunga.
Snad i díky tomu vydržel zámek v majetku Seilernů až do roku 1945, kdy byl Benešovými dekrety zabaven, připadl Československu a rodina byla odsunuta. Až poté se otevřel veřejnosti, za první republiky se do zámku prostě nechodilo.
6. Lednice. Zámek bez oslav
Zámek a další majetek na území ČSR byl Lichtenštejnům vyvlastněn až v roce 1945.
Původně rakouský a dnes jeden z nejbohatších evropských šlechtických rodů Lichtenštejnů se během středověku usadil na Moravě, kde už ve 13. století získal tamní architektonickou perlu - Lednici. Během staletí Lichtenštejnové nashromáždili v Čechách a na Moravě obrovský majetek, o jehož část však po roce 1918 přišli, Lednice jim ale zůstala.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
„Po vyhlášení republiky se na chodu zámku Lednice změnilo jen to, že se tu už nepořádaly okázalé oslavy. V zámeckých apartmánech ale stále členové rodiny pobývali,“ říká kastelánka Ivana Holásková. Lednice včetně parku byla už tehdy pro zájemce přístupná a vstupné se nevybíralo. Zámek a další majetek na území ČSR byl Lichtenštejnům vyvlastněn až v roce 1945.
Konfiskační rozhodnutí napadli zástupci rodu po sametové revoluci několikrát, například u německých soudů. Ty ale stížnost zamítly, což v roce 2001 potvrdil i Evropský soud pro lidská práva. I v posledních letech Lichtenštejnové bojují o část svého někdejšího majetku. Tentokrát jde o část pozemků na Benešovsku a navíc by rádi znovu otevřeli i otázku náhrad za Lednici a další pozemky.
7. Karlštejn. Majetek „státu“
První návštěvní řád pak vznikl v roce 1911 a od té doby je hrad otevřen veřejnosti.
Výjimečné postavení měl a dosud má hrad Karlštejn. Dá se říct, že jeho posledními majiteli byl zakladatel hradu Karel IV. a po něm jeho syn Václav IV. Následně byl vždy vnímán jako majetek českého království a nikdy nebyl v soukromém vlastnictví.
Císařovna Marie Terezie ho pronajala v 18. století Ústavu šlechtičen, který vzdělával dívky ze šlechtických rodin. Tehdy začali ke hradu přijíždět lidé s touhou si jeden z pilířů české historie prohlédnout, což jim bývalo umožněno.
První návštěvní řád pak vznikl v roce 1911 a od té doby je hrad otevřen veřejnosti. „Po roce 1918 došlo k velkým právním diskusím, komu vlastně hrad patří. Následně bylo uzákoněno, že je to majetek státní,“ vysvětluje historička Naděžda Kubů.
