Tehdy prý pochopil, že bez vysokoškolského vzdělání nemá šanci se v Japonsku prosadit. "Řekl jsem si, že bych to mohl zkusit v Čechách."
V Praze začínal Okamura zcela bez prostředků. Živil se krátce jako průvodce a časem si založil cestovní kancelář. Jakmile získal finanční prostředky, pořídil si 2+kk, a to ve stejném domě, kde nyní obývá byt o sto metrech čtverečních s dvěma koupelnami a balkonem.
Když si svůj současný byt pořizoval, měl jednu velkou výhodu. Byl již finančně zajištěný. Nákladná rekonstrukce tedy nebyla problém. "Jediné, co z původního vzhledu zůstalo, bylo dispoziční řešení. Provedl jsem kompletní rekonstrukci včetně zásuvek, vypínačů, podlahy a dveří."
V nezahlceném interiéru vyniknou detaily
Základní rozdíl mezi českým a japonským bydlením vidí pětatřicetiletý Tomio v zaplnění prostoru. "Češi dávají často přednost bytovým stěnám, mají zahlcený interiér. Japonci milují pravý opak," říká a je přesvědčen, že ty nejdůležitější detaily vyniknou jen v nezaplněném bytě. "To je základní koncepce, kterou jsem si nastolil."
Díky tomu, že se Okamura nemusel ohlížet na finance, navrhl si byt dle svých snů. Výběr uměleckých děl ale přenechal mladšímu bratrovi, který vystudoval architekturu na ČVUT a také AVU. "Bratr se v umění vyzná a nasměroval mě na poválečné české umění. Zdi v bytě proto zdobí Výkřik od Adriany Šimotové, Jehelníčky Jiřího Černického, dráty Karla Malicha a nebo Mluvič Krištofa Kintery. Toho má Okamura ze všeho nejraději. "Je to naprostý unikát. Nyní se mi po roce vrátil. Byl zapůjčen v japonské národní galerii," říká sběratel.
Mluvič na stisknutí rozebírá různé životní situace. Například co by lidé dělali, kdyby náhle zhaslo slunce. Kromě češtiny mluví i anglicky. Stačí mu jen vyměnit paměťovou kartu. O svou sbírku se Okamura nebojí. V domě funguje nepřetržitá čtyřiadvacetihodinová ochranka.
Útulný minimalismus
Tomio přiznává, že se v něm mísí evropský pohled na bydlení s japonským. "Minimalisticky zařízený byt mi připadal příliš studený, proto jsem ho zaplnil teplými barvami." Majitel cestovní kanceláře je zkombinoval s kovem a sklem. Pro Tomia je barva velmi důležitá, s okrovým desénem zdí, jenž jsou mimochodem omyvatelné, má sladěné i záclony a závěsy. V obývacím pokoji převládají odstíny červené, přes cihlovou až k oranžové. Chodby jsou vymalovány modře.
Největší místností v bytě je obývací pokoj s nepřehlédnutelnou sedačkou z bílé kůže. Okamura si ji nechal na míru vyrobit v Německu. Stejně jako skleněné stolky a atypické židle ze žluté kůže. "Vypadají na první pohled nepohodlně, ale sedí se na nich skvěle. Je to taková designová hříčka," dodává pětatřicetiletý Okamura.
S interiérem pokoje ladí i červená komoda. Překvapivě z IKEA. "Je to přesně příklad toho, že ne všechno, co vypadá dobře, musí být drahé," vysvětluje majitel a dodává, že i levnější věci lze vhodně a chytře zkombinovat s luxusními. 
Španělské ptáčky jsou geniální
Obývací část s jídelním koutem odděluje od kuchyně barový pult. Okamura je vášnivým kuchařem a velmi pozorným hostitelem. Dává přednost spíše pokrmům zahraničním, a to nejen kvůli rychlejší přípravě. "Po mamince mám tendenci tloustnout, a tak mi česká jídla, kde je základem mouka, nevyhovují." V kuchyni nenarazíte ani na chleba. Tomio si k snídani dopřeje klidně špagety nebo rýži.
Česká jídla ale nezavrhuje. Má rád bramboračku, svíčkovou, ale s těstovinami, a miluje koprovku a španělské ptáčky. "To je opravdu geniální vynález. Dát do jedné porce tolik různých věcí mi připadá vysloveně chytré."
Do ložnice se vešla pouze postel
Tomio si velmi zakládá na místu ke spaní a věnuje mu maximální pozornost. "Potřebuji obrovskou postel. Měřím 184 centimetrů a spím na šikmo." Ovšem sehnat lůžko o rozměrech 220 x 240 centimetrů byl skutečný oříšek. Postel mu nakonec na míru vyrobili v Itálii. Do ložnice se mu ale kvůli velikosti lůžka už nic jiného nevešlo.
Dalším zajímavým místem jsou designově sladěné koupelny. Jedna s masážním sprchovým koutem a druhá s rohovou vanou. Okamura se zde vyřádil. Sám si navrhl žluté pruhy světel v zrcadle, do stěny vsadil několik jantarů a toaletu nechal oddělit od umyvadla skleněnou deskou.
Dům ve tvaru hlavy
V bytě kupodivu nenalezneme jediný kus nábytku z Japonska. "Z Japonska zde nemám nic. Kromě krabiček na jídlo a nádobí."
Okamura jezdí do své druhé vlasti minimálně. Od svého příjezdu do Česka v roce 1994 byl v zemi vycházejícího slunce pouze jednou.
S dispozicí bytu je spokojený. Jediné, co mu schází, je výhled. Ale i toho se za dva roky dočká. Na rozhraní Ořechovky a Břevnova si zakoupil pozemek, na kterém plánuje postavit velmi netradiční dům. "Projektoval jsem ho sám a bude ve tvaru mé hlavy."
Doma jsem v Praze
O odchodu na venkov Tomio neuvažuje. "Já jsem městský člověk, narodil jsem se v Tokiu a zatím chci být v centru dění. Potřebuji vyběhnout ven, vidět lidi, restaurace a obchody. Já nepotřebuji o víkendu vypadnout z Prahy," říká Okamura.
"Mám rád Čechy, jsem napůl Čech a Česko mi dalo šanci se prosadit. V Tokiu jsem si připadal jako jehla v kupce sena, ale zde v Praze cítím, že tu mám své místo. Já jsem velký český patriot a na svém autě mám tu největší značku CZ."
