V roce 1871 získala Praha hlavní nádraží, které se však tehdy oficiálně jmenovalo nádraží císaře Františka Josefa. Vládní salonek, který pochází z této doby, je nejhonosnějším nádražním salonkem v České republice. Přepychovým vzhledem plně odpovídal významu vzácným hostů, kteří se tu dodnes přijímají.
Časopis Světozor jej popsal v lednovém vydání z roku 1872 takto: „…v pravém nalézají se pak salony dvorní, skládající se z předsíně, dvou toaletních komnat a z velkého salonu nádherně vyzdobeného.“
Secesní vládní salonek |
Nádraží bylo na přelomu minulého století velkolepě přestaveno architektem Josefem Fantou ve stylu již ustupující secese. Železniční historik Pavel Schreier upozorňuje zejména na malířskou výzdobu Václava Jansy a Viktora Strettiho s motivy Prahy.
„Byla tu i socha císaře v nadživotní velikosti, ale se změnou poměrů byla odvezena, její kopie je ve Františkových Lázních. Podobný osud potkal i sochu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Po něm nádraží pojmenovali za první republiky, čestný titul znovu nese od roku 1990. Socha stála v předsálí a opět se změnou režimu byla nahrazena alegorií svobody,“ vypráví historik.
Před vchodem do vládního salonku stojí socha sira Nicholase Wintona s dětmi. Ta byla odhalena v roce 2009 u příležitosti vypravení historického Wintonova vlaku z Prahy do Londýna, který jel po stejné trase, po níž v roce 1939 cestovaly židovské děti z ohrožené republiky do bezpečí.
V nádražním salonku (dvorní čekárně) se v průběhu času vystřídala řada osobností. Navštívil jej císař František Josef I. Prezident Hácha odtud jel pro rozhodnutí o zániku státu do Berlína. Na hlavní nádraží přijížděli králové, prezidenti, církevní i vojenští hodnostáři. Všichni živí. Ale odjížděl odtud také jeden mrtvý.
Vládní salonek je secesně vyzdobený. Obrazy jsou od Václava Jansy a Viktora Strettiho.
7. června 1942 vezl zvláštní vlak na druhý pohřeb do Berlína zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který zemřel na následky atentátu spáchaného parašutisty Gabčíkem a Kubišem 4. června. První pohřeb se konal na Pražském hradě tři dny poté a účastnil se ho i šéf SS Himmler. Tělo převezli na dělové lafetě přes Karlův most na hlavní nádraží, kde je naložili na zvláštní vlak do Berlína.
Poklady pro vyvolené
Většina cestujících a návštěvníků Prahy netuší, že v historických budovách hlavního nádraží existují luxusní salonky. Železniční společnosti totiž už v 19. století akceptovaly hierarchizaci tehdejší společnosti. Začaly se objevovat první „hofsalony“ neboli dvorní salony.
Hlavní nádraží trochu jinak |
Byly určeny především pro císaře, příslušníky jeho rodiny a jejich doprovod. Proto se dvorní salony zřizovaly na nádražích ve všech hlavních městech Rakousko-Uherska, tedy i v Praze, ale nejen v ní.
Na přelomu 19. a 20. století ustoupila stará nádražní budova nové, která se hlásila (a zejména její bohatá výzdoba) k secesi. Právě v tomto slohu navrhl architekt Josef Fanta i dvorní čekárny. Módní styl se uplatnil jak u mobiliáře, tak také při výzdobě a v řadě detailů včetně dveřního ostění.
Se secesním pojetím ladila i malířská výzdoba v saloncích. Velká plátna z ateliérů Václava Jansy a Viktora Strettiho jsou věnována pražským motivům. Dvorní salony však nepočítaly s plebejci. Nikdy. Jen císaře vystřídali prezidenti a vládní hosté, z císařského se stal „vládní“ či „prezidentský“. Dnes salonky pronajímají České dráhy hlavně pro komerční akce, pro veřejnost jsou uzavřeny.
Hlavní nádraží před rekonstrukcí:
18. července 2012 |
