Tyršův dům, Újezd 40, Praha 1
Českoslovenští vlastenci pozvedli někdejší reprezentativní sídlo Michnů z Vacínova doslova z ruin. Zdevastovaný barokní areál prodalo město v roce 1921 Československé obci sokolské.
Ta vypsala na jeho rekonstrukci a dostavbu architektonickou soutěž. Zvítězil architekt František Krásný, žák Otto Wagnera a představitel secesního proudu. Podařilo se mu citlivě zrestaurovat historický palác i navrhnout nový objekt s velkou tělocvičnou zdobenou reliéfy se sokolskou tematikou.
Do dostavby umístil kuchyň, jídelnu, výstavní síň, ubytovací prostory, do suterénu dokonce dvacet metrů dlouhý a v Praze nejstarší plavecký bazén. Zahradu a dvůr proměnil v lehkoatletické cvičiště. Slavnostního otevření Tyršova domu v roce 1925 (areál se jmenuje po spoluzakladateli Sokola Miroslavu Tyršovi) se zúčastnil prezident T. G. Masaryk.
Zajímavosti: Renesanční letohrádek nechal postavit v 16. století hrabě Jan Vchynský v místě sadů a vinic. Dnešní název nese po císařském úředníku Pavlu Michnovi z Vacínova, který z něj vytvořil honosný palác. Ten přešel v roce 1767 do majetku státní správy a ta v něm zřídila vojenskou zbrojnici. Sto padesát let pak objekt chátral, koncem první světové války spadl do kategorie ruina.
Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Na Františku 32, Praha 1
Prosklená kupole třípatrové monumentální budovy v noci září jako měsíc. Stavbu navrhl významný představitel české secese architekt Josef Fanta, mimo jiné také autor pražského hlavního nádraží (jeho projekt zvítězil ve veřejné soutěži).
Než se budoucí ministerstvo průmyslu a obchodu začalo stavět, rozhodovalo se o vhodném místě o rozloze do 6 tisíc metrů čtverečních. Nejvíc hlasů dostala tehdy značně zpustlá lokalita na pravém břehu Vltavy v těsném sousedství Anežského kláštera.
Po dokončení v roce 1934 se objekt stal neodmyslitelnou součástí pražského panoramatu. Hlavní vchod je situován z nábřeží, impozantnost budově dodává fasáda obložená přírodní žulou a pískovcem. Fantův secesní rukopis se zapsal také do interiéru, na bohaté sochařské výzdobě tehdy pracovalo čtrnáct umělců. Schodišťovou dvoranou ve tvaru oválu vystoupáte až úplně na vrchol do prostoru prosklené kupole a na Prahu se podíváte z netradičního místa.
Přestože budova prošla po druhé světové válce poměrně rozsáhlými vnitřními stavebními úpravami, podařilo se v ní dodnes zachovat originální atmosféru, především díky nepoškozenému původnímu vybavení.
Zajímavosti: Průčelí charakterizují figurální plastiky v nadživotní velikosti. Představují symboly průmyslu, obchodu, řemesla a říční plavby.
Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, náměstí J. z Poděbrad, Praha 3
Slovinský architekt Josip Plečnik se inspiroval antickou a starokřesťanskou architekturou a vytvořil moderní kostel. Navrhl i úpravy okolí, které nebyly dokončeny. Ty realizované ustoupily výstavbě podzemních krytů a stanice metra.
Kombinace režného obkladu a žuly na fasádě připomíná královský hermelín. Interiér je také výjimečný, například prostor pro kněží a loď kostela jsou propojené. Čtyřicetimetrovou věž zastřešuje měděná báň s křížem o výšce čtyři metry.
Čas ukazují největší prosklené hodiny v Česku (vlastně věžní okno o průměru necelých 8 metrů). V této části kostela probíhá rekonstrukce, během prohlídky bude zpřístupněná podzemní kaple - Plečnikův nejspirituálnější prostor.
Národní kulturní památka symbolicky spojuje Vinohrady s Pražským hradem osobou architekta, ale i využitím kamenů z archeologických průzkumů třetího hradního nádvoří. V oltářní stěně krypty jsou osazené úlomky z katedrály sv. Víta. O kostelu na náměstí Jiřího z Poděbrad čtěte zde.
Zajímavosti: Poté, co se Plečnik vrátil do rodné Lublaně, převzal práce na kostele jeho žák Otto Rothmayer. Během druhé světové války vojáci roztavili šest zvonů na výrobu zbraní, v roce 1992 se na věž vrátily dvě kopie.
Kostel sv. Václava, náměstí Svatopluka Čecha 3, Praha 10
Štíhlá hranolová zvonice na horizontu Vršovic svítí jako bílý maják, do noci pak září žlutý opaxitový kříž. Věž vysoká 56 metrů má čelní stěnu zasklenou luxfery. Kostel, který je kulturní památkou, zapadá do svažitého terénu i mezi okolní zástavbu.
Ve funkcionalistickém slohu ho navrhl architekt Josef Gočár a jako první použil na sakrální stavbu železobetonovou konstrukci, což mu dovolilo řešit interiér chrámové lodi bez sloupů, jež by ji dělily od bočních lodí. Mírně se zužující půdorys směrem k hlavnímu oltáři umocňuje hloubku prostoru.
Zajímavě řešené je osvětlení. Denní světlo dopadá velkými střešními okny s intenzitou stupňující se směrem k hlavnímu oltáři, další dokonalá optická iluze nekonečného prostoru.
Zajímavosti: Kostel byl postaven k výročí svatováclavského milénia (1 000 let od úmrtí sv. Václava) v roce 1929. Projekt byl vybraný z veřejné architektonické soutěže vypsané v roce 1927. Z více než padesáti návrhů nevzešel jasný vítěz a na rozpracování svých vizí ve finále pracovali tři architekti. O rok později už jasně zvítězil Gočár.
Husův sbor, Dykova 1, Praha 2
Netradiční církevní komplex stojí blízko Vinohradské vodárny. Byl vybudovaný v letech 1930-1935. Architekt Pavel Janák navrhl stavbu v tehdy hodně pokrokovém konstruktivistickém stylu.
K modlitebně Československé církve husitské a obytnému domu patří ještě subtilní šestipatrová věž. Tento nejvýraznější prvek celého komplexu měří 34,5 metru.
Skeletová železobetonová dominanta měla původně sloužit jako zvonice, nicméně pro nedostatek finančních prostředků zůstal tento záměr léta jen na papíře, realizace se dočkal až v roce 2011.
Po točitém schodišti můžete vystoupat až na vrchol, který zdobí 2,35 metru vysoký kalich z mědi vážící 700 kg.
Překvapivě moderní interiér modlitebny trochu připomíná amfiteátr a směrem k presbytáři se mírně svažuje. To umožňuje dobře vidět kněze z každého místa v síni. Původně divadelní sál v prostorách pod modlitebnou byl přestavěn na kolumbárium. Pětipatrový obytný objekt využívá farní úřad pro kanceláře a zčásti pro nájemní bydlení.
Zajímavosti: Ve dnech Pražského povstání v květnu roku 1945 odtud vysílalo náhradní rozhlasové studio volání o pomoc bojující Praze. Pro krizové vysílání posloužilo zařízení používané k přenosu varhanních koncertů. Historické události připomíná památník a pamětní deska na severní stěně stavby.
Základní a mateřská škola, Bílá 1, Praha 6
Základní a mateřská škola. Výstavbu areálu, který je považovaný za klenot meziválečného funkcionalismu, objednal Spolek pro výuku francouzského jazyka.
Teprve sedmadvacetiletému Janu Gillarovi vynesla supermoderní a špičkově technicky vybavená stavba takzvaných francouzských škol respekt české i zahraniční odborné veřejnosti. Zároveň tím získal členství v uměleckém svazu Devětsil.
Výstavbu areálu, který je považovaný za klenot meziválečného funkcionalismu, objednal Spolek pro výuku francouzského jazyka. Projekt nebyl realizován v celém rozsahu, původně obsahoval mateřskou a obecnou školu a lyceum, v druhé etapě potom vybudování internátu s byty vychovatelů a správce, kuchyněmi a studovnami.
Stavba je navržená po vzoru nizozemských a německých škol typu „open-air“. Terasy spojené s učebnami za příznivého počasí umožňovaly přemístit výuku ven na čerstvý vzduch.
Architekt se zaměřil na maximalizaci plochy osvětlené denním světlem. Jednotlivé budovy umístil tak, aby si navzájem neubíraly světlo a slunce. Zaměřil se i na moderní způsob vytápění, kombinoval teplovzdušné větrání a radiátory. Areál prošel v roce 2006 celkovou rekonstrukcí.
Zajímavosti: Původní projekt originálně řešil uspořádání oken, na jižní straně měla být menší, aby regulovala sluneční záření. Záměr se realizoval jen na budově tehdejší obecné školy.
Palác Metro, Národní třída 25, Praha 1
Manželé Václav a Otilie Kleinhamplovi koupili dům v roce 1919 a trvalo tři roky, než se pustili do rozsáhlé přestavby. Oslovili architekty Františka Kavalíra a Karla E. Orta a o devět let později se dočkali pětipodlažního paláce s vinárnou, kavárnou, kulečníkovými síněmi a kinem v suterénu s kapacitou tisíc diváků.
Zapomenutou minulostí jsou rychlé občerstvení, automat nebo vyhlášené lahůdkářství. Pasáž byla plná obchodů, ve vyšších patrech se nacházely kanceláře a byty.
Palác se nevyhnul znárodnění, v kinu Metro promítali až do šedesátých let (v padesátých letech občas i zakázané filmy s Natašou Gollovou, Adinou Mandlovou čí Lídou Baarovou).
Střídání nájemců se podepsalo na chátrání interiéru, který sloužil Československému rozhlasu a Laterně magice jako sklad. Po revoluci tu fungovala laserová herna. Rodina původních vlastníků se snaží o obnovu, kino prošlo nedávno rekonstrukcí. Nepromítají se tu filmy, ale hraje se černé divadlo a pantomima.
Zajímavosti: V roce 1934 si kino začali pronajímat komunisté. Program nebyl příliš pestrý, zařazovali především dokumentární filmy o úspěšné výstavbě Sovětského svazu, občas i nějakou hranou „pecku“, třeba Křižník Potěmkin.
Dům zemědělské osvěty, Slezská 7, Praha 2
Červenou budovu z režného zdiva poblíž náměstí Míru nepřehlédnete. Výrazná stavba vznikla v letech 1924–1926 jako sídlo Československé akademie zemědělské a architekt Josef Gočár se inspiroval tehdejší holandskou a německou módní vlnou.
Stavba je příkladem jeho postkubistického neoklasicistního stylu. Za pozornost stojí nejen výrazná barva fasády, ale i její výzdoba s motivy chmele, vinné révy či obilných klasů. Autorem je další významná osobnost, kubistický sochař Otto Gutfreund.
V interiéru dodnes zůstala řada původních řemeslných prvků. Vznik centra zemědělského školství, osvěty a pokroku podpořil tehdejší ministerský předseda Antonín Švehla, po něm se jmenuje rozsáhlá zemědělská knihovna (s více než milionem svazků je třetí největší na světě).
Zajímavosti: Budovu slavnostně otevřeli 28. října 1926 s odkazem k naší státnosti a také k prvnímu výročí valného shromáždění Československé zemědělské akademie. Než byl nový výstavný palác zpřístupněn veřejnosti, navštívil ho už 3. července prezident T. G. Masaryk.
