O manželství se říká, že je jako obležená pevnost. Kdo je tam, chce dovnitř - a naopak. Stejné je to se zahradou v létě. V domě je člověku horko, na zahradě na něj útočí slunce i pohledy zvědavých sousedů. Co s tím? Architekti doporučují schovat se do stínu pergoly či altánu.
Nejpřirozenějším a zároveň jedním z nejstarších stavebních materiálů je dřevo. Poslední dobou se stává čím dál oblíbenější, zvláště v zahradách. Používá se nejen k oplocení pozemků, ale také například na pergoly nebo altánky. Z pohledu architektů by tyto dřevěné stavby měly dostat přednost před levnými plátěnými stany, které už za pár stokorun nabízejí hobbymarkety. Připomínají občas spíše letní jarmark než rodinnou pohodu. Navíc je nezřídka odnese první větší vítr a vy je pak můžete sundavat ze stromu jako papírového draka. "Za plotem nám postavili sedmipatrové panelové domy. Když jsme si chtěli dát na zahradě kávu, měli jsme pocit, že si nás lidé prohlížejí jako zvířátka ve výběhu," vzpomíná Jana Zdichyncová ze Zbraslavi. "Zahradní plátěný altán nám pak sebrala první velká bouřka. Našli jsme ho až u třetích sousedů na zahradě. Když se to stalo podruhé, šla jsem hned druhý den objednat pergolu u truhláře."
Ve stínu pergoly
Příjemný polostín pro odpočinek, stolování nebo malou zahradní párty mohou vytvořit pergoly. Vyrábějí se z kovu, drátů nebo provazů, nejlépe ovšem vypadají dřevěné. Kam ji umístit, to záleží jen na vás. Většinou bývají usazeny přímo u domu. Tady, zejména v létě, bývá výhododu rychlý přísun pití a jídla z kuchyně. Pergolu lze postavit také v rohu oplocení, u garáže nebo může vytvářet loubí mezi zajímavými místy v zahradě. Volně stojící pergola obrostlá popínavými rostlinami v klidném koutu zahrady bývá méně častá, ale příjemné místo k odpočinku vám určitě nabídne. Dřevěné pergoly je vhodné usadit na zpevněnou plochu od štěrku, dlažby až po beton. Stojiny pergoly musí být pečlivě upevněny. "Dodáváme pergoly takzvaně samostojné nebo ty, které se uchycují do kovových patek. Ty jsou buď zabetonované, nebo usazené rovnou do země," vysvětluje Vladimír Horák z firmy Vladeko, která svou nabídkou dřevěných doplňků pro zahradu patří k největším na tuzemském trhu. Takzvané samostojné pergoly (viz snímek na str. III) se kombinují s dřevěnými truhlíky a mřížemi tak, že se jen usadí na zpevněnou plochu. Pergoly si každý může nechat udělat u truhláře nebo si je koupit formou stavebnice. Firmy nabízejí typové sestavy nebo je možné z jednotlivých dílů vytvořit pergolu originální. Nejjednodušší typy pořídíte už od dvou tisíc korun.
Soukromí za zástěnami a mřížemi
Pergoly lze doplnit například i ozdobnými mřížemi, po kterých se pnou okrasné rostliny, ale poslouží i "holé" jako ozdobný prvek. Tyto konstrukce se upevňují mezi sloupky pergoly nebo mohou být usazené například v dřevěných truhlících. Ty většinou nemívají dna, aby květiny mohly prorůstat do země. Dřevěný truhlík s ozdobnou mříží lze pořídit asi za tisíc korun. Kdo nemá místo na pergolu, ale chce mít na zahradě přesto soukromí, může zvolit takzvané dřevěné protipohledové stěny. Ocení je například tam, kde zástavba rodinných domků bývá zahušťěná. Stěny lze použít samotné nebo i v kombinaci s pergolami. Usazují se mezi sloupky upevněné například do zabetonovaných kovových patek. Pokud někdo chce zabránit přímému kontaktu se zemí, pak lze mezi sloupky postavit betonový sokl. Za takovou zástěnu o ploše přibližně jednoho metru čtverečního zaplatíte kolem tisíce korun.
Větší zahrada žádá altánek
Pokud někdo vlastní velkou zahradu, která je ještě navíc porostlá vzrostlými stromy, mohl by si dopřát dřevěný altánek. V takovém prostředí totiž nejlépe vynikne. Odborníci doporučují stavět tyto malé zahradní stavby na zpevněnou plochu, nejlépe na betonovou desku. Altány bývají sice většinou dodávány s podlahou a mohou se usadit rovnou na rovný terén, ale voda stékající ze střechy se vsakuje do země pod ním. A tak i když je dřevo altánu kvalitně ošetřeno, vzlínající vlhkost jej může poměrně rychle poškodit. "Pod altánky většinou používáme betonovou desku s tloušťkou kolem deseti centimetrů, vyztuženou armovací sítí," tvrdí Lubomír Oplatek ze zbýšovské firmy Kepák Group, která se zabývá výrobou a montáží dřevěných staveb. Pod deskou je zhutněná vrstva štěrku. Teprve na takto upravenou plochu se ukotvuje konstrukce altánu pomocí ocelových hmoždinek. Altány bývají uzavřené nebo otevřené - besídky. Uzavřené mívají výplně mezi sloupky dřevěné nebo ze skla. Nejčastěji se konstrukce otevřených besídek skládá ze šesti až osmi sloupků. Altánky lze pořídit asi od šestnácti tisíc korun. Nejlehčí střešní krytinou, kterou lze použít na tyto zahradní stavby, bývá šindel. Vhodná je i tašková krytina nebo pravý štípaný šindel, záleží jen na vašem vkusu. Poslední dobou se začínají pokrývat stříšky altánů i slámou.
Ošetření dřeva
Na zahradní stavby se nejčastěji používá hoblované nebo nařezané dřevo jehličnanů. Je možné zvolit i tvrdé dřevo, které vydrží déle, ale to bývá asi dvakrát až třikrát dražší než smrkové nebo borové. Každé dřevo můžete natřít, zvolit vám vyhovující barevný odstín nebo jej ošetřit konzervačním prostředkem. Delší životnost by měla dřevu zabezpečit takzvaná tlaková impregnace. To znamená, že se do dřeva pod tlakem vtlačují roztoky impregnační soli, které proniknou přibližně jeden centimetr pod povrch dřeva. Oslabenými místy jsou však například dodatečně navrtané otvory či uříznuté plochy. V tomto případě se doporučuje tato místa znovu ošetřit impregnačním nátěrem.
Nejpřirozenějším a zároveň jedním z nejstarších stavebních materiálů je dřevo. Poslední dobou se stává čím dál oblíbenější, zvláště v zahradách. Používá se nejen k oplocení pozemků, ale také například na pergoly nebo altánky. Z pohledu architektů by tyto dřevěné stavby měly dostat přednost před levnými plátěnými stany, které už za pár stokorun nabízejí hobbymarkety. Připomínají občas spíše letní jarmark než rodinnou pohodu. Navíc je nezřídka odnese první větší vítr a vy je pak můžete sundavat ze stromu jako papírového draka. "Za plotem nám postavili sedmipatrové panelové domy. Když jsme si chtěli dát na zahradě kávu, měli jsme pocit, že si nás lidé prohlížejí jako zvířátka ve výběhu," vzpomíná Jana Zdichyncová ze Zbraslavi. "Zahradní plátěný altán nám pak sebrala první velká bouřka. Našli jsme ho až u třetích sousedů na zahradě. Když se to stalo podruhé, šla jsem hned druhý den objednat pergolu u truhláře."
Ve stínu pergoly
Příjemný polostín pro odpočinek, stolování nebo malou zahradní párty mohou vytvořit pergoly. Vyrábějí se z kovu, drátů nebo provazů, nejlépe ovšem vypadají dřevěné. Kam ji umístit, to záleží jen na vás. Většinou bývají usazeny přímo u domu. Tady, zejména v létě, bývá výhododu rychlý přísun pití a jídla z kuchyně. Pergolu lze postavit také v rohu oplocení, u garáže nebo může vytvářet loubí mezi zajímavými místy v zahradě. Volně stojící pergola obrostlá popínavými rostlinami v klidném koutu zahrady bývá méně častá, ale příjemné místo k odpočinku vám určitě nabídne. Dřevěné pergoly je vhodné usadit na zpevněnou plochu od štěrku, dlažby až po beton. Stojiny pergoly musí být pečlivě upevněny. "Dodáváme pergoly takzvaně samostojné nebo ty, které se uchycují do kovových patek. Ty jsou buď zabetonované, nebo usazené rovnou do země," vysvětluje Vladimír Horák z firmy Vladeko, která svou nabídkou dřevěných doplňků pro zahradu patří k největším na tuzemském trhu. Takzvané samostojné pergoly (viz snímek na str. III) se kombinují s dřevěnými truhlíky a mřížemi tak, že se jen usadí na zpevněnou plochu. Pergoly si každý může nechat udělat u truhláře nebo si je koupit formou stavebnice. Firmy nabízejí typové sestavy nebo je možné z jednotlivých dílů vytvořit pergolu originální. Nejjednodušší typy pořídíte už od dvou tisíc korun.
Soukromí za zástěnami a mřížemi
Pergoly lze doplnit například i ozdobnými mřížemi, po kterých se pnou okrasné rostliny, ale poslouží i "holé" jako ozdobný prvek. Tyto konstrukce se upevňují mezi sloupky pergoly nebo mohou být usazené například v dřevěných truhlících. Ty většinou nemívají dna, aby květiny mohly prorůstat do země. Dřevěný truhlík s ozdobnou mříží lze pořídit asi za tisíc korun. Kdo nemá místo na pergolu, ale chce mít na zahradě přesto soukromí, může zvolit takzvané dřevěné protipohledové stěny. Ocení je například tam, kde zástavba rodinných domků bývá zahušťěná. Stěny lze použít samotné nebo i v kombinaci s pergolami. Usazují se mezi sloupky upevněné například do zabetonovaných kovových patek. Pokud někdo chce zabránit přímému kontaktu se zemí, pak lze mezi sloupky postavit betonový sokl. Za takovou zástěnu o ploše přibližně jednoho metru čtverečního zaplatíte kolem tisíce korun.
Větší zahrada žádá altánek
Pokud někdo vlastní velkou zahradu, která je ještě navíc porostlá vzrostlými stromy, mohl by si dopřát dřevěný altánek. V takovém prostředí totiž nejlépe vynikne. Odborníci doporučují stavět tyto malé zahradní stavby na zpevněnou plochu, nejlépe na betonovou desku. Altány bývají sice většinou dodávány s podlahou a mohou se usadit rovnou na rovný terén, ale voda stékající ze střechy se vsakuje do země pod ním. A tak i když je dřevo altánu kvalitně ošetřeno, vzlínající vlhkost jej může poměrně rychle poškodit. "Pod altánky většinou používáme betonovou desku s tloušťkou kolem deseti centimetrů, vyztuženou armovací sítí," tvrdí Lubomír Oplatek ze zbýšovské firmy Kepák Group, která se zabývá výrobou a montáží dřevěných staveb. Pod deskou je zhutněná vrstva štěrku. Teprve na takto upravenou plochu se ukotvuje konstrukce altánu pomocí ocelových hmoždinek. Altány bývají uzavřené nebo otevřené - besídky. Uzavřené mívají výplně mezi sloupky dřevěné nebo ze skla. Nejčastěji se konstrukce otevřených besídek skládá ze šesti až osmi sloupků. Altánky lze pořídit asi od šestnácti tisíc korun. Nejlehčí střešní krytinou, kterou lze použít na tyto zahradní stavby, bývá šindel. Vhodná je i tašková krytina nebo pravý štípaný šindel, záleží jen na vašem vkusu. Poslední dobou se začínají pokrývat stříšky altánů i slámou.
Ošetření dřeva
Na zahradní stavby se nejčastěji používá hoblované nebo nařezané dřevo jehličnanů. Je možné zvolit i tvrdé dřevo, které vydrží déle, ale to bývá asi dvakrát až třikrát dražší než smrkové nebo borové. Každé dřevo můžete natřít, zvolit vám vyhovující barevný odstín nebo jej ošetřit konzervačním prostředkem. Delší životnost by měla dřevu zabezpečit takzvaná tlaková impregnace. To znamená, že se do dřeva pod tlakem vtlačují roztoky impregnační soli, které proniknou přibližně jeden centimetr pod povrch dřeva. Oslabenými místy jsou však například dodatečně navrtané otvory či uříznuté plochy. V tomto případě se doporučuje tato místa znovu ošetřit impregnačním nátěrem.
