Papírový svět v bytě

- Říká se, že je lepší třikrát vyhořet než se jednou stěhovat. Jsou ovšem lidé, kteří se stěhování nebojí. Když se jim v jednom bytě přestane líbit, odvezou si nábytek třeba jen na střeše auta. Jejich »království« je totiž z papíru. Příběh o papírovém království není vůbec žádnou pohádkou, ale tvrdou realitou - tedy přesněji řečeno tvrdou několikavrstvou lepenkou. Po té sáhl architekt Jiří Kočandrle v okamžiku, kdy byl postaven před téměř nadlidský úkol: zařídit 18 metrů čtvereční plochy. Ty měly sloužit jako ložnice, pracovna, kuchyně i obývací pokoj zároveň.

Majitelka bytu měla navíc dva požadavky - aby byt působil vzdušným dojmem, což vzhledem k rozměrům zní až ironicky, a veškeré náklady omezit na minimum. Stavební úpravy garsoniéry ve starém domě ji totiž stály víc, než předpokládala. Architekt Kočandrle měřil, počítal a zase měřil - a vyšlo mu jediné možné řešení - nábytek z papíru. S tímto materiálem má totiž velké zkušenosti, v loňském roce dokonce získal Národní cenu za design právě za komplet drobných předmětů osobní potřeby z lepenky. Celý byt z papíru si však vyzkoušel poprvé - od rozkládací postele, odpočivného křesla, pracovního stolu až po šatní skříně nebo lampičky. Jediné, co zůstalo »klasické«, byla kuchyňská linka. Vše muselo být co nejjednodušší. Proto například Jiří Kočandrle navrhl místo klasické postele rozkládací či spíše skládací, která může během dne stát u zdi složená jako odložený kufr. V její zadní části se našlo místo i pro lůžkoviny. Některé kusy v místnosti patří už k osvědčeným »prototypům« (byly totiž funkčně vymyšlené již před zakázkou, ale vyrobené pěkně ručně jako originál v ateliéru), jiné Jiří Kočandrle navrhoval na míru bytu i majitelce. Do této kategorie patří pracovní kout s počítačem nebo zmiňovaná postel. Pokud pochybujete o životnosti papírového nábytku, pak je dobré se zamyslet nad slovy autora: »Když se budete k papírovému nábytku chovat slušně, vydrží vám celý život.« Papírový nábytek má ovšem jednu nevýhodu - je levný, a to pro něj paradoxně představuje komerční nevýhodu. Prostě to není žádný »kšeft«. Na výrobu papírového nábytku z lepenky se používá recyklovaný materiál, který je sám opět recyklovatelný. Když si uvědomíte, že se v případě tohoto bytu veškeré náklady na dispoziční a architektonické řešení bytu i výrobu nábytku (bez kuchyňské linky) - a to včetně lampiček - vešly do částky kolem 35 tisíc korun, pak je jasné, že nad takovým obratem žádný protřelý obchodník jásat nebude. Řešení by bylo - vyrábět tento nábytek opravdu v globálním měřítku jako velkosériovou záležitost. Jenže to si žádný český designér dovolit nemůže.

Co říká o papírovém nábytku jeho uživatelka?

»V životě jsem neuklízela tak ráda. Každý kus lehce zvednu a odložím tam, kde je právě místo. Na případné opravy - za dobu užívání se mi podařilo udělat třeba dvě mastné skvrny na stole - mi stačí obyčejná hnědá lepenka. Po nábytku klidně 'rejdím' i s vysavačem, protože se nemusím bát, že mu ublížím. Papír je totiž neuvěřitelný - snese opravdu ledacos.«

Svět papíru je jistě světem nadsázky, mnohdy až pohádkovým. Často se přistihnu, jak sním o papírových loutkách a hudebních nástrojích, představuji si list papíru, vylisovaný z vláken vonné máty, nebo ze sedmivsrtvé lepenky složené rogallo, na němž bych létal ze stráně u chalupy k dole položené hospodě na pivo. Přistihuji se právě, jak sním o stylu, který by mohl nahradit nesmyslnou brutalitu, konzumaci a lhostejnost tohoto století. Konečně filozofie užívání papírových předmětů je velmi blízká filozofii možného přežití. V obou dominuje respekt, péče a programové pěstování vztahu k přírodě a papíru namísto spotřeby.
Jiří Kočandrle