Lidé prostě věří především tomu, co funguje – a dobře - desítky let. Tedy dobou prověřené kvalitě. I proto se tak prosadilo retro. Nikoli kvůli tomu, že jde o věci staré padesát či šedesát let, ale protože byly kvalitní. Měly styl.
Vzkříšené zlato
Ani český nábytek z padesátých let minulého století se nemusí stydět. Třeba na světové výstavě v Bruselu posbíral nejednu zlatou medaili. Za design si ji tak odvezlo křeslo č. 947 z bystřického Tonu.
Za více než padesát let poté mu dal novou podobu designér Tom Kelley, který zachoval všechny jeho přednosti a ještě přidal na lehkosti ohýbanému bukovému dřevu. Křeslo, na němž se dobře sedí, ale také se z něj dobře vstává, se tak opět vrátilo. Cena začíná na 5 640 korunách, repasovaná křesla z té doby stojí o několik tisíc víc.
Křeslo, za které TON získal Zlatou medaili na Světové výstavě v Bruselu, potvrdilo své nadčasové tvary
To, že je o nábytek z 50. a 60. let stále zájem, tak může potvrdit i skupina Fluo. Mladí designéři, Darja Podboj, Barbora Zachovalová a Milan Šavrda, vracejí křeslům z 50. a 60. let minulého století opět glanc.
Moderní čalounění s individuálně navrhovanými potisky dává společně s nadčasovými (a pohodlnými!) tvary křesílek sedacímu nábytku po repasi opět šanci vyniknout. I v moderním interiéru.
Nábytku vdechují designéři nový život
Původní majitel by své křeslo už nepoznal
Na čem sedí doktor House
Návrat k osvědčeným kusům je vidět všude ve světě. Například v případě odpočivných křesel se i v souvislosti s hospodářskou krizí obrátil zájem zákazníků zpátky do historie. Nejlepší věci se začaly téměř pravidelně objevovat ve všech zajímavých interiérech, včetně těch televizních. Třeba tvůrci seriálu Dr. House posadili hlavního hrdinu na designovou ikonu Charlese a Ray Eamesových z roku 1956.
Charismatický Hugh Laurie tak dostal do nových dílů slavné křeslo s podnožkou, které designéři navrhli pro režiséra Billyho Wildera.
Tvoří je tři tvarované skořepiny z růžového dřeva, s koženým čalouněním a podstavcem z litého hliníku. Vyrábí se dodnes a drží se i "svého" černého, světle hnědého a bílého provedení.
Ergonomicky dokonalé křeslo z roku 1956 od Charlese a Ray Eamesových těžko někdo překoná
Pokládá se za vrchol pohodlí, tak je ergonomicky dokonalé. Má jedinou drobnou "chybu" - cenu. Na českém trhu se připravte na částku kolem 160 tisíc korun. V rodinách se ovšem dědí z generace na generaci.
Kdo letos v lednu přijel na mezinárodní veletrh nábytku do Kolína nad Rýnem, ten se v souvislosti s tímto křeslem s pocitem déjà vu - již viděno - setkával velmi často. Výrobci se ovšem nesnažili kopírovat slavné křeslo do každého detailu. Důležitý byl pocit pohodlí.
Novinka z letošního veletrhu imm Cologne připomíná tvorbu 50. a 60. let
Křeslo Lobster vychází z oblých tvarů křesel Arne Jacobsena
Oblé tvary lákají
Křeslo amerického páru není ovšem jediné, k němuž se jako k ideálu upíná zájem dnešních tvůrců i zákazníků. Dalším, kdo by se mohl při pohledu na současné výstavní kóje s nábytkem potěšit, by byl určitě Dán Arne Jacobsen, který se narodil už v roce 1902. I kodaňský rodák přispěl v padesátých letech minulého století návrhy, které si trh stále žádá. A často napodobuje.
Kromě svých slavných židlí z ohýbané překližky se do dějin nábytkářství zapsal Jacobsen především otočnými křesly The Swan (Labuť) a The Egg (Vajíčko), které navrhl pro hotel Royal SAS v Kodani.
Vajíčko (The Egg) a Labuť (The Swan) - slavná křesla Arne Jacobsena
Vnitřní konstrukce z tvarované skořepiny ze skleněného vlákna a podstavec z litého hliníku, čalounění z latexové pěny kombinované s kůží, vinylem nebo tkaninou jsou důkazem, jak designér obdivoval tehdy nové materiály a technologie.
Pro zákazníky byly oblé tvary Labutě a Vajíčka něčím, co v nich okamžitě vyvolávalo pocit pohodlí i bezpečí. Z hotelu se proto téměř okamžitě dostaly i do běžných interiérů. A lidé je kupují dodnes.
"Obliny" vznikly jednoduše. Jacobsen přesně odhadl, že člověk, který je sám o sobě více či méně "oblý", se nemůže cítit dobře v hranatém nábytku. Proto křesla kopírují linie lidského těla a připomínají organické tvary.
Pop-artové křeslo Planet vyrobila firma Stokke v r. 1965. Po 40 letech přibyl houpací mechanismus pro pohodlnější sezení.
K čemu byla dobrá válka
Úspěch modelů z padesátých let nemá nic společného s postavením hvězd nebo s náhodou. Vysvětlení je mnohem jednodušší. Designéři si vzali to nejlepší, co přinesla první polovina 20. století, k tomu přidali nové materiály a technologie. Druhá světová válka totiž výrazně urychlila technický vývoj. Mnohé, co posloužilo válečnému průmyslu, se "přehouplo" do mírové výroby.
Třeba Charles Eames pracoval už před válkou hodně s ohýbanou překližkou. V roce 1942 ho proto oslovilo námořnictvo Spojených států a pověřilo využít tento materiál pro výrobu fixačních dlah pro zraněné vojáky. Společně s finským designérem Saarinenem pracoval i na vývoji odlehčeného vybavení interiérů válečných letadel a lodí. Všechny své zkušenosti pak využil po válce i v nábytku. Když přidáte k překližce hliník a sklolaminát, není divu, že vznikaly úžasné věci.
