Současný dosti zašlý patrový dům dostavěl Frederik Smetáček junior v roce 1989 pro svou manželku, děti a otce. Stavba sídla mu trvala deset let.
Rezidence nepostrádá silného koloniálního ducha a svou atmosférou připomíná usedlost Karen Blixenové v Nairobi, autorky knihy Vzpomínky na Afriku.
Přízemí tvoří velká obývací hala s krbem a dvěma podlouhlými dřevěnými stoly se židlemi. Na jejich výrobě se podílel sám Fred a také navrhl jejich design. Jsou vyrobeny tak, aby připomínaly skládačku, která dá dohromady dojem celistvého tělesa.
Schody do druhého patra zdobí fotografie českého zakladatele dnes již indického rodu Smetáčků
Místnost dotváří několik kredencí a knihoven s knihami v několika světových jazycích. Vše je doplněno stylovými dekoracemi ve formě secesních petrolejových lamp, paroží divoké zvěře, darovaných soch různých stylů a dalších starožitností.
Na rozdíl od jiných indických domů nechybí u Smetáčků vzdušnost a prostor. Proto nepůsobí přeplácaně, ale vkusně a osobitě.
Na atmosféře domu do jisté míry zanechaly svou stopu četné návštěvy indických i světových spisovatelů, vědců, malířů a jiných intelektuálů, kteří do domu na okraji džungle přicházeli, aby zde s Fredem juniorem diskutovali na různá témata.
Fredovým nejoblíbenějším místem je stylová veranda
Hlavní obývací halu poznamenaly četné návštěvy mezinárodní inteligence
Frederik vystudoval na místní univerzitě anglickou literaturu, kterou pak i nějakou dobu na zdejším institutu přednášel. Později ho ale otrávil nezájem studentů. Z univerzity odešel a nyní vyučuje pouze soukromě.
Personál
Snad ke každé z velkých indických rezidencí patří služebnictvo. Fredy’s place, jak dům pojmenovává tabule u vstupní brány, má v dnešní době přibližně pět stálých členů personálu. Jsou příslušníky různých kast, jež spolu v běžném životě příliš nevycházejí.
Právě na stálou péči personálu je ale Fred v podstatě odkázán. Před dvanácti lety si při pádu v koupelně zlomil obratel a je od té doby prakticky upoután na lůžko a svůj pokoj v prvním patře neopouští.
Služebnictvo obývá spodní část domu. V jednom z pokojů mají zřízenou relaxační místnost, odkud po celý den vyhrává televize a v jejímž prostředku stojí velká manželská postel. Pokoj je ze všech stran průchozí díky velkým proskleným dveřím a sousedí s kuchyní, která je zařízena stroze a po indickém způsobu minimalisticky.
Pozoruhodná jídelna má tvar amfiteátru zapuštěného přímo do podlahy
Velmi pozoruhodná je jídelna. Ukrývá se v zákoutí velké obývací haly. Jídelní stůl tvoří střed amfiteátru, který je zabudován do podlahy. Jeho obvod je vykládaný dřevem a slouží tak jako lavice na sezení. Nad stolem visí jedna obyčejná žárovka, která nechává návštěvníky při konzumaci oběda nebo večeře v romantickém pološeru.
Podhimálajský bronz
Nejzajímavějším místem je velkorysá veranda lemující rezidenci po celé její délce. Bývalo to Fredovo nejoblíbenější místo, ale kvůli zdraví nemůže jejích výhod v současné době využívat. Proto veranda, podobně jako jiné místnosti domu, chátrá.
Někde stojí ratanový nábytek, z jednoho místa visí utržená houpačka, na dřevěném zábradlí je rozvěšené prádlo nebo nepotřebné a odložené věci.
Fred čeká na nové kolečkové křeslo a drobnou přestavbu domu, která mu umožní výhody jeho oblíbené verandy využívat. Rád by si na ní zřídil soukromé doučování anglické literatury a podle jeho slov by během těchto hodin "chytal bronz" na ostrém podhimálajském slunci.
Na závěr prohlídky zaplatí návštěvník padesát rupií a zapíše se do knihy
Fredova služebná Lila vede i prohlídky v jednopokojovém motýlím muzeu
Motýli kam se podíváš
Otec Frederika juniora a zakladatel rodu Smetáčků v Indii zemřel v roce 1991. Syn ho pohřbil na tichém místě v džungli za svým domem. Na jeho památku v domě založil muzeum, jehož nejzajímavější součástí je unikátní sbírka motýlů.
Se systematickým sběrem začal pan Smetáček v roce 1945. Později se k němu připojil i Frederik junior, který posléze asistoval při řadě mezinárodních výzkumů týkajících se himálajských druhů nočních motýlů.
Dnes se muzeum s jedenácti tisíci druhy rozkládá ve dvou místnostech přízemí Fredovy rezidence. Jejich stěny zdobí podomácku vyrobené dřevěné vitríny.
Služebná Lila s naučenou přesností otevírá příležitostným návštěvníkům jednotlivé šuplíky speciálně vytvořených "motýlníků" a informuje o biologických názvech exponátů a lokalitě jejich výskytu.
Na závěr prohlídky každý návštěvník zaplatí padesát rupií a zapíše se do návštěvní knihy, kterou zdobí fotografie zakladatele této obdivuhodné sbírky.
Dům z venku působí nedostavěným dojmem. V jeho okolí najatí dělníci stále něco budují. Uvnitř dům naopak působí stabilně a stylově
Zašlá sláva
Svou slávu má dům zřejmě již za sebou. Fred se s ostatními sourozenci nestýká, jeho syn s dcerou odešli za slibně se rozvíjející kariérou do Kanady a manželka pracuje v hlavním městě Dilí.
Přebývá tak v domě sám se svým služebnictvem ve velké dřevěné posteli v jednom ze tří pokojů prvního patra. Personál ducha domu neudržuje a Fred již několik let neopustil svůj pokoj. Na stěnách má vylepené četné fotografie indických i světových modelek, které doplňují desítky snímků a vzkazů od výše zmíněných návštěvníků intelektuálů, fotografie motýlů a himálajských vrcholků.
Po obvodu postele má systematicky vyskládané předměty a potraviny, jež by mohl v průběhu dne potřebovat a na nočním stolku stojí šedá vysílačka, kterou dává personálu signály v případě potřeby.
Frederik Smetáček dnes vzpomíná na odvahu a moudrost svého otce, na své dávné lásky, přemítá o tom, zda by Německo bývalo mohlo vyhrát obě světové války, kdyby mělo lepší vedení, a vášnivě čte knihy Milana Kundery. I přes život v osamění, výčitky a neustávající bolesti páteře, mu nechybí smysl pro humor, velkorysost a humanita.
KDO TO BYL FREDERIK SMETÁČEKFrederik Smetáček pocházel ze Sudet a na celý život v tehdejším předválečném Československu se snažil zapomenout. Odmítal mluvit na své syny česky, místo toho používal angličtinu, později hindštinu. K silné averzi vůči všemu dřívějšímu ho přivedla celá situace, kteřá předcházela válce. 
Frederik Smetáček senior při práci na své motýlí sbírce Frederika vyhodili z vysokoškoských studií nacisté. Následně dostal příležitost odplout jako námořník za oceán. Procestoval s obchodní lodí Latinskou Ameriku, odkud si přivezl první vzácné motýly do své později slavné sbírky. Do vlasti se těsně před vypuknutím války vrátil, aby ji navždy opustil na jedné z lodí směřující do tehdejší perly britského impéria, do Indie. Na loď mu dopomohly jeho četné kontakty s řadou státníků a diplomatů, kteří ho varovali před sílícím nacistickým nebezpečím. Baťovy nové botyV roce 1939 připlul do indické Kalkaty a začal hned pracovat v nově vzniklé Baťově továrně na výrobu kvalitní obuvi. Z bývalého studenta vysoké školy se stal švec. V továrně pracoval více než deset let. Do Kalkaty z podobných důvodů uprchla značně široká československá komunita, která společně našla v Baťových závodech nové útočiště a domov. 
Smetáčkovu památku připomíná velká žulová deska Zaslíbený BhimtálFrederik Smetáček si během svých četných cest kolem Indie zamiloval uttaránčalské koloniální městečko Bhimtál, které bylo tehdy osídleno převážně britskou smetánkou. Na počátku padesátých let sem přesídlil a zamiloval se tu do krásné muslimky, která se později stala jeho manželkou a porodila mu pět synů - Viktora, Freda, Viliho, Petra a Michala. V Bhimtálu postavil pro rodinu dům na jednom z podhimálajských vršků a později provozoval hotelový resort, který vyhledávali četné prominentní delegace. Častými hosty byli po několik let i zaměstnanci českého velvyslanectví. Frederik se ani po příjezdu do Indie a perné práci v kalkatské Baťově továrně nepřestal věnovat své motýlí vášni. Podařilo se mu vybudovat úctyhodnou sbírku motýlů, která je dnes jednou z nejvýznamnějších motýlích sbírek na světě a do Bhimtálu ji jezdí obdivovat bezpočet turistů. |
O AUTOROVILukáš Houdek (*8. 10. 1984) studuje obor romistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pravidelně se účastní jazykovědných a sociálně - kulturněantropologických výzkumů v romských komunitách v České republice i v zahraničí. V současné době Lukáš Houdek realizuje tříměsíční výzkum v Indii zaměřený na život jedné z komunit kasty dómů. Při své cestě se potkal i s potomky Čecha Frederika Smetáčka. |
