Na bezejmenném vršovickém náměstí se kříží ulice Donská a Voroněžská. Dolů, směrem k Heroldovým sadům, plácek ústí v zahnutou dlážděnou uličku. Jmenuje se Krymská a ještě před nějakými pěti lety zdejší omlácené fasády shlížely hlavně na party dealerů a zlodějíčků.
Může se hoditRádi byste bydleli na dobré adrese? Vyberte si své nové bydlení podle svého vkusu na Reality.iDNES.cz. Nabízíme domy, byty i pozemky po celé ČR. |
Mizerná pověst srazila ceny zdejších nájmů, a to se nakonec stalo pro Krymskou výhrou. Začali se sem stěhovat ti, co mají nouzi o peníze, ale ne o energii a nápady. V roce 2010 už tu bydlela spousta studentů a umělců včetně výtvarníka Kryštofa Kintery. Noví nájemníci měli oproti starousedlíkům společné hlavně to, že hodlali Krymskou změnit k lepšímu.
Putovní dvoustovka
„Bál jsem se přes ni chodit domů, dneska si tudy úmyslně zacházím a dám si aspoň pivko nebo kafe,“ říká o Krymské šestatřicetiletý Jan Šťastný, který bydlí o pár ulic dál.
Jak se žije v Krymské ulici |
Jedním z oblíbených podniků pana Šťastného je café V lese, jehož majitel Ondřej Kobza je tím nejlepším možným průvodcem po pražském Berlíně, jak se někdy vršovické ulici přezdívá. Jeho kavárna byla spolu s nedalekým Café Sladkovský první, která hegemonii heren a zastaváren narušila.
„Bylo to jako z nějakého amerického filmu. Já jsem chodil do Sladkovského na oběd a nechal tam dvě stovky. Večer přišel Michal Mahďák ze Sladkovského do Lesa a utratil je tam zase za pivo,“ popisuje Kobza první týdny poté, co v Krymské otevřel.
Dneska už Kobza ani Mahďák nouzí o hosty netrpí. Když se stavím ve Sladkovském na časný oběd, talíře s rybí polévkou už stojí na stolech před několika hosty. „Lidi si sem zvykli chodit, což je dobře. Máme jenom strach, aby se do Krymské nezačaly valit „drinking teamy“ ze Staromáku. Na ty fakt nejsme zvědaví,“ říká zlínský rodák Michal Mahďák.
Nezmizet na orbital
Koneckonců starousedlíkům někdy stačí k rozhořčení i kultivovanější večírkáři, kteří po setmění jejich ulicí korzují. „Tohle je jednosměrka, kde projede pár aut za hodinu, takže chápu, že jsou zvyklí na klid. Snažíme se to respektovat tak moc, jak to jde,“ říká Ondřej Kobza. Přiznává zároveň, že do nově vzniklých podniků v Krymské mnoho původních nájemníků Krymské nechodí, spíš hned po desáté zavolají policii kvůli rušení nočního klidu.
„Nedávno sem vtrhl chlap, vynadal nám a zase odešel,“ popisuje Petra Hůlová. Jedna z nejvýraznějších českých spisovatelek si v čísle 24 s přítelem otevřela kavárnu Zenit a věří, že se oba světy časem víc propojí.
„Teď jsem zlevnila pivo: chci, aby sem chodili i starousedlíci.“ Má obavy, aby se z Krymské nestal izolovaný ostrov vytržený z okolí. „Není dobré, když se z místa stane monokultura, mělo by být otevřené okolí, ne se izolovat a zmizet někam na orbital,“ popisuje Hůlová největší úskalí pozoruhodného fenoménu jménem Krymská.
Jedním z oblíbených podniků je café V lese a „pajzlík“ Sběrné suroviny.
Dosavadní pozitivní vývoj, kdy se ulice známá z policejních statistik jako rajon, kde se prodávají drogy, změnila v kulturní zónu, má limity. Lidé zvenku si sem přicházejí plnit sny o živém veřejném prostoru, starousedlíci tu ale chtějí žít.
„Oni jsou to hlavně takoví flákači, ne? Veganská restaurace, centrum jógy... tady jsme ve Vršovicích, slečno,“ shrnuje názor mnoha starousedlíků padesátiletá Marie. Pracuje jako úřednice a všechny podniky, které na Krymské za posledních pár let vyrostly, jí přijdou jako místa, kde se sdružují zpovykanci, co nevědí, co s časem a penězi. Do tiché vršovické ulice podle ní patří nejvýš jedna hospoda, co zavírá o desáté, a krám s potravinami.
Už žádné bary
Výraznější střet těchhle dvou pohledů na ideální podobu Krymské je otázkou času. Momentální stav připomíná křehké příměří, kdy úplně spokojeni nejsou ani jedni, ale sekery se zatím ještě nebrousí. Vstřícné kroky jako levné a dobré pivo u Petry Hůlové jsou přesně tím, co může fungovat.
„No, levné pivo by mohlo na místní chlapy zabrat, jestli ten Zenit nevypadá moc hoch,“ směje se paní Marie a vzápětí radikálně kroutí hlavou nad nápadem omezit v Krymské parkování a nahradit místa pro auta zelení. Přesně toho by chtěl do budoucna docílit Ondřej Kobza. „Ulici by to rozsvítilo a taky by tu byl lepší vzduch,“ myslí si kavárník. Paní Marie se na věc dívá o poznání praktičtěji: „Už teď tady sotva zaparkujeme, to je takový knížecí nápad někoho, kdo bydlí jinde.“
Než se s paní Marií rozloučím, zastaví se u nás její sousedka Zuzana. Příjmení, stejně jako Marie, prozradit nechce. „Napište tam, že se nám líbí to místo se šicími stroji. Ale bary už žádné další nechceme.“
Vyhlášená jsou také „Korza krymská“, během nichž se konají třeba bicyklové závody do vrchu na zdejší nerovné dlažbě a obvyklé množství kulturních aktivit se zněkolikanásobí a zkoncentruje do jednoho večera.
Do suterénního prostoru, který je paní Zuzaně sympatický, mířím vzápětí. Tři šicí stroje, na policích u stropu stohy látek, uprostřed všeho drobná dívka. „Patří to tu Martině Novotné, já vypomáhám,“ vysvětlí a skloní se zpět nad rozdělanou sukni, jejíž lem se snaží obroubit. Nevelký rohový prostor nazvaný Strojovna je sympatický na první pohled. Kdo nemá doma šicí stroj, může sem zajít a upravit si nepadnoucí oblečení nebo se od Martiny Novotné něco naučit. V téhle chvíli tu hledají šikovnou starší paní, která by vypomohla se správkami těm, co se na šití sami necítí.
Kreativní družina
Dalším nehospodským provozem na Krymské je vedle Strojovny Družina: parta tří mladých lidí, kteří působili v reklamní či filmové branži, tady spojila síly a ve vchodu vedle Kobzovy kavárny připravuje kampaně. Od normálních reklamních agentur se liší výběrem zákazníků: „Pracujeme jenom pro ty, jejichž myšlenkám věříme,“ říká Jan Látal, když ho zastihnu opřeného o futra v čísle 14.
Mezi klienty Družiny se řadí například Člověk v tísni, pro kterého připravovali běloruskou kampaň, jsou také autory poslední kampaně Strany zelených, v jejímž rámci se tehdejší předseda spouštěl ze střechy věžáků.
Je možné, že na Krymské v dohledné době přibude ještě jeden podobný podnik: opuštěný objekt v půli ulice by se mohl proměnit v kombinaci filmové střižny a klubu. A vedle Zenitu prý zase vyroste cidrárna: tedy pohostinské zařízení zaměřené hlavně na jablečné víno.
V Krymské ulici je veganská restaurace Plevel i reklamní agentura Družina.
Pouliční pánev
Ulice tepe víc než kterákoli její obdoba na tradičně pokrokové Letné, bohémském Žižkově i zavedených Vinohradech. Opakovaně se tu pořádají i pouliční slavnosti, v posledních týdnech třeba písničkový Kabaret for Semafor nebo Krymská pánev, jak pořadatelé nazvali festival pouličního jídla.
Vyhlášená jsou také „Korza krymská“, během nichž se konají třeba bicyklové závody do vrchu na zdejší nerovné dlažbě a obvyklé množství kulturních aktivit se zněkolikanásobí a zkoncentruje do jednoho večera.
„Aktivity občanů v Krymské ulici jsou zajímavým a celopražsky ojedinělým úkazem. Proto i některé akce podporujeme,“ říká o dění Bohumil Zoufalík, starosta Prahy 10. „Zároveň však dostáváme stížnosti kvůli porušování pravidel občanského soužití. Oživení kultury říkám jasné ano, ale striktně v mantinelech platných předpisů.“
Baobab, Krymská 29. Galerie a obchod s nebývalým a originálním výběrem dětských knížek je jedním z nejčerstvějších přírůstků na Krymské.
Krymská je teď rozjetým vlakem, který nejspíš převálcuje někdejší temnou minulost téhle části města a dovede ji k mnohem přátelštější podobě. Kam přesně se fenomén Krymská bude dál ubírat, však není zřejmé. Zatím to vypadá na vývoj dost překotný.
„Člověk tudy projde po týdnu a zase je tu něco nového. Ani jsem netušil, že tu je,“ kroutí hlavou Ondřej Kobza, když zahlédne pár domů pod svou kavárnou studio nabízející cvičení jógy.
Tahle neřízenost má jistý půvab, ale těžko říct, zda ho může mít donekonečna. Má-li Krymská fungovat v kontextu svého okolí a nejen vedle něj, nejspíš to bude chtít trochu nenáhodného úsilí.
Podniky v Krymské
- Sběrné suroviny, Krymská 2
Na čepu poličská jedenáctka a koncept pajzlíku rozšířený o kulturní dny. Nad vchodem do noci září váha z lahůdkářských krámů. Hrají tu mladé písničkářky. - Plevel, Krymská 2
Jedna z prvních pražských restaurací, které se zaměřily na syrovou stravu: servírují tu nevařené cuketové špagety či „pizzu“ na korpusu ze lněného semínka. - café V lese, Krymská 12
Podnik fungující pod mottem „Svět je v háji, my jsme v lese“ v roce 2010 přinesl do Krymské tradici koncertů, vernisáží a bazarů. - Družina, Krymská 14
Kreativní prostor, kde spojili síly Jan Látal, Jan Žaloudek a Michaela Klakurková. Věnují se filmu, designu a fotografii. - Bar Na cestě, Krymská 21
Otevřeno tu mají střídavě a program je taky proměnlivý: místnost se někdy mění v kadeřnictví, jindy tu rytmus udává muž za dýdžejským pultem. - Strojovna, Krymská 24
Malá místnost, pár šicích strojů a zkušenosti stačily, aby Martina Novotná založila textilní ateliér. Zde se můžete naučit šít, sami si zkrátit sukni nebo si správku nechat udělat. - Zenit Café, Krymská 24
Jak chutná snídaně připravená spisovatelkou Petrou Hůlovou? V podniku vám jeho spolumajitelka udělá ranní omeletu, polední polévku či natočí pivo. - Baobab, Krymská 29
Galerie a obchod s nebývalým a originálním výběrem dětských knížek je jedním z nejčerstvějších přírůstků na Krymské.
