Rozdíl mezi novinářstvím a literaturou je v tom, že novinařina se nedá číst, zatímco literatura se nečte, pravil kdysi s notnou dávkou skepticismu básník, prozaik a dramatik Oscar Wilde. Jenže i knihy které nikdo nečte, je třeba někde uložit. A tak i dnes, v době počítačů, potřebuje většina lidí knihovnu. Někdo malou, jiný knihovnami zaplní celý byt.
Většinou je úplně jedno, zda si pořídíte knihovnu zasklenou či nikoliv. Prach si do ní najde cestu vždycky. Výjimkou jsou prosklené knihovny s vyklápěcími dvířky. "Systém jejich konstrukce totiž přístup prachu téměř vylučuje," tvrdí Petr Svoboda z firmy Expatria o knihovnách Björknas, jejichž podoba pochází už z roku 1910, kdy je začal ve své továrně ve Finsku vyrábět baron Leopold Hisinger. Knihovny s horizontálními výklopnými skleněnými dvířky pro každou polici tak připomínají vitríny v muzeu. Udržet v nich pořádek je o to jednodušší, že se vyrábějí ve třech výškách - 31, 36 nebo 47 centimetrů a šířce 87 centimetrů, což odpovídá nejčastějším rozměrům knih. Jde o stavebnicový systém, u něhož lze jednotlivé skřínky stavět na sebe jako kostky lega. Doplnit je můžete i zásuvkami a rohovými díly. Cena jednotlivých dílů se ovšem pohybuje průměrně od 3280 do 10 780 korun.
Někdy stačí jen police
Prachu u otevřených knihoven se bát nemusíte. Ten, který se na knihách samozřejmě během určité doby usadí, bývá při pohybu v místnosti "přenášen" sem a tam, takže na knihách nikdy vysoká vrstva nezůstane. Někteří "znalci" tvrdí, že prach se usazuje pouze tři roky, pak se jen volně přemisťuje... V knihovnách se sklem se naopak prach usadí, a už se nehne. Takže výsledek bývá úplně stejný, kromě ceny. O tom, zda zvolit zasklené, či otevřené police může ovšem kromě nižší ceny rozhodnout ještě další okolnost, a tou jsou děti. Pro ně se mohou stát prosklená dvířka knihoven dosahující až k zemi poměrně nebezpečnou záležitostí. Úraz při dětských hrách pak na sebe nemusí dlouho čekat. Riziko představují také úzké regály plné knih, jejichž hloubka je pouze 28 až 30 centimetrů. Děti totiž s oblibou "šplhají" do vyšších regálů. Knihovna se pak může snadno převážit. Vysoké regály je proto lepší pomocí jednoduchých úhelníků přišroubovat ke stěně. Z hlediska akustiky místnosti jsou otevřené police se hřbety knih lepší. Skleněná dvířka naproti tomu zvuk v místnosti nepříjemně odrážejí. Pokud knihy příliš nepreferujete, nestyďte se za to. "Jeden z mých nejsmutnějších zážitků byl okamžik, kdy jsem v knihovně, kterou jsem navrhovala společně s dalším zařízením, našla pouze cédéčka," vzpomíná architektka Helena Fišárková, "vypadaly tam jako sirotci, protože výška polic jim samozřejmě neodpovídala. Teprve po odevzdání zakázky se mi zákazník totiž přiznal, že knihy čte pouze na internetu a že je v tištěné podobě pro svůj život nepotřebuje."
Jak si zpříjemnit čtení
Z užitného hlediska jsou proto lepší knihovny, u nichž máte možnost nastavit výšku polic podle velikosti knih. Pohodli nabízejí také knihovny se "schůdkem"' na odkládání knížek, protože většina lidí se při hledání titulů začne probírat i knihami, které původně nehledali. Místo schůdku může být dole hluboká zásuvka. Najde se zde místo na časopisy, ale také na knížky, na něž už není právě pěkný pohled, protože jsou oblíbené a často čtené. Samozřejmě se zde ukládají hřbety nahoru. Schůdek mohou nahradit i výsuvné desky, které se používaly u kancelářských registračních skříní. Knihovny by se neměly stavět proti dopadajícím slunečním paprskům. Názvy na hřbetech by mohly vyblednout, a hlavně ve vyšších regálech byste je mohli časem pracně hledat. Vysoké knihovny končící u stropu místnosti nemusí patřit jen do zámeckých knihoven. Musíte si k nim ovšem už preventivně pořídit pojízdný žebřík a vodicí lištu, protože provizorní náhražky bývají riskantní. Někteří výrobci - například německá Hülsta nebo italská Mobilegno dodávají žebříky už jako součást knihoven, v případě tuzemské produkce je většinou zapotřebí volit zakázkovou výrobu. Takový žebřík ovšem vyjde asi na pětadvacet tisíc.
Většinou je úplně jedno, zda si pořídíte knihovnu zasklenou či nikoliv. Prach si do ní najde cestu vždycky. Výjimkou jsou prosklené knihovny s vyklápěcími dvířky. "Systém jejich konstrukce totiž přístup prachu téměř vylučuje," tvrdí Petr Svoboda z firmy Expatria o knihovnách Björknas, jejichž podoba pochází už z roku 1910, kdy je začal ve své továrně ve Finsku vyrábět baron Leopold Hisinger. Knihovny s horizontálními výklopnými skleněnými dvířky pro každou polici tak připomínají vitríny v muzeu. Udržet v nich pořádek je o to jednodušší, že se vyrábějí ve třech výškách - 31, 36 nebo 47 centimetrů a šířce 87 centimetrů, což odpovídá nejčastějším rozměrům knih. Jde o stavebnicový systém, u něhož lze jednotlivé skřínky stavět na sebe jako kostky lega. Doplnit je můžete i zásuvkami a rohovými díly. Cena jednotlivých dílů se ovšem pohybuje průměrně od 3280 do 10 780 korun.
Někdy stačí jen police
Prachu u otevřených knihoven se bát nemusíte. Ten, který se na knihách samozřejmě během určité doby usadí, bývá při pohybu v místnosti "přenášen" sem a tam, takže na knihách nikdy vysoká vrstva nezůstane. Někteří "znalci" tvrdí, že prach se usazuje pouze tři roky, pak se jen volně přemisťuje... V knihovnách se sklem se naopak prach usadí, a už se nehne. Takže výsledek bývá úplně stejný, kromě ceny. O tom, zda zvolit zasklené, či otevřené police může ovšem kromě nižší ceny rozhodnout ještě další okolnost, a tou jsou děti. Pro ně se mohou stát prosklená dvířka knihoven dosahující až k zemi poměrně nebezpečnou záležitostí. Úraz při dětských hrách pak na sebe nemusí dlouho čekat. Riziko představují také úzké regály plné knih, jejichž hloubka je pouze 28 až 30 centimetrů. Děti totiž s oblibou "šplhají" do vyšších regálů. Knihovna se pak může snadno převážit. Vysoké regály je proto lepší pomocí jednoduchých úhelníků přišroubovat ke stěně. Z hlediska akustiky místnosti jsou otevřené police se hřbety knih lepší. Skleněná dvířka naproti tomu zvuk v místnosti nepříjemně odrážejí. Pokud knihy příliš nepreferujete, nestyďte se za to. "Jeden z mých nejsmutnějších zážitků byl okamžik, kdy jsem v knihovně, kterou jsem navrhovala společně s dalším zařízením, našla pouze cédéčka," vzpomíná architektka Helena Fišárková, "vypadaly tam jako sirotci, protože výška polic jim samozřejmě neodpovídala. Teprve po odevzdání zakázky se mi zákazník totiž přiznal, že knihy čte pouze na internetu a že je v tištěné podobě pro svůj život nepotřebuje."
Jak si zpříjemnit čtení
Z užitného hlediska jsou proto lepší knihovny, u nichž máte možnost nastavit výšku polic podle velikosti knih. Pohodli nabízejí také knihovny se "schůdkem"' na odkládání knížek, protože většina lidí se při hledání titulů začne probírat i knihami, které původně nehledali. Místo schůdku může být dole hluboká zásuvka. Najde se zde místo na časopisy, ale také na knížky, na něž už není právě pěkný pohled, protože jsou oblíbené a často čtené. Samozřejmě se zde ukládají hřbety nahoru. Schůdek mohou nahradit i výsuvné desky, které se používaly u kancelářských registračních skříní. Knihovny by se neměly stavět proti dopadajícím slunečním paprskům. Názvy na hřbetech by mohly vyblednout, a hlavně ve vyšších regálech byste je mohli časem pracně hledat. Vysoké knihovny končící u stropu místnosti nemusí patřit jen do zámeckých knihoven. Musíte si k nim ovšem už preventivně pořídit pojízdný žebřík a vodicí lištu, protože provizorní náhražky bývají riskantní. Někteří výrobci - například německá Hülsta nebo italská Mobilegno dodávají žebříky už jako součást knihoven, v případě tuzemské produkce je většinou zapotřebí volit zakázkovou výrobu. Takový žebřík ovšem vyjde asi na pětadvacet tisíc.
