Kam s drobnostmi?

Sběrateli jsme skoro všichni, a to i proti své vůli. Kolik krásných věcí nám projde rukama. Líbí se nám, ale na zarámování se nehodí, stejně by nebylo místo. Někdy jsou to prostě jen krásné obrázky pozvánky na výstavy nebo tisky samy o sobě ne nutně vysoké hodnoty, ale vyhodit je nechceme. zeba vytržené z časopisu, ale ne proto méně krásné.

Založit tyto věci někam znamená už je nikdy nenajít, a to by byla škoda. Pořiďte si pro ně stojánek. Něco jako ten tradiční na noty, který by se dal postavit na skříňku nebo tam, kam dobře vidíte. V předsíni, v obýváku, aby byl na očích a člověk se mohl pokochat pohledem na něco hezkého, co ho pokaždé osvěží a co můžeme často měnit (i když to zajisté potom nezahodíme). Samozřejmě o tom, co nám dělá radost, rádi mluvíme i s hosty. Ti určitě ocení tuto objevnou kvalitu vašeho bytu, kde se pořád "něco nového najde a něco se děje".

Ty krásné "péefky"! Kam s nimi?

Vánoce, Vánoce. Spousta práce se zasíláním přání, ale také potěšení je dostat. Kupodivu často od lidí, kterým jsme nenapsali, a zase ne od těch, na kterých jsme si dali záležet. Každopádně je schránka plná a co teď', po té první radosti z přání? Američané, kteří novoročních pozdravů posílají na stovky na všechny adresy, které jim padly pod ruku během roku, mají jeden dobrý zvyk: vystavují je všechny několik týdnů, a čím více, tím lépe. Nalepí je na zrcadlo nebo postaví na skříňku, třeba jimi zaplní i celý pokoj, který hostí vánoční stromek. Tam jde hlavně o množství, ale i to je příjemné a vytváří tu speciální sváteční atmosféru. Vánoční a novoroční pozdravy jsou navíc příležitostí k znovunavázání styku s někým, s kým jsme možná z důvodů, na které se už ani nepamatujeme, ztratili kontakt. On nenapsal? My neodpověděli? Už to nevíme. Vlastně to není důležité, hlavní je se znovu najít.

Hrajeme si na šálky

Šálky na kávu, na čaj... občas ještě někdo pije čokoládu, respektive kakao, jako to dělal Hercule Poirot v detektivkách Agathy Christie. Každopádně důležitá součást našeho života. Nedávno se vedle jemných, rafinovaných návrhů výrobců objevily i šálky tak řečené umělecké, kde možná šálek sám není nic moc. Například slavná značka kávy ILLY už několik let uvádí na trh každou sezonu i šálky určené pro sběratele a navržené slavnými designéry. Letos to byl David Byrne s Marťany. Na kávových šálcích vypadají docela roztomile. Zpět k tradičnímu porcelánu. Vyberete si krásnou soupravu pro šest, pro dvanáct osob. Možná, že vám ji i darují ke svatbě. V Itálii je ve zvyku, když se oznámí svatba, respektive pozvání na ni, dát jméno obchodu, který má seznam vybraného typu talířů, příborů, sklenek... Kdo chce udělat radost mladému páru, aby nekoupil něco i třeba velmi cenného, ale co se jim k ostatnímu prostě nehodí. Ale čas běží a co dál? Buď si věci držíte ve vitrínce a možná používáte docela běžné kusy, což je škoda, protože krása sama má být kolem nás, aby byla využita. Anebo je používáte a za čas ze šesti, a často i z těch dvanácti šálků zbudou jeden či dva. Smutné... Co teď? Udělat z nich malou sbírku do vitrínky...? Může to být tak trochu sentimentální připomínka minulosti a navíc dekorativní. Jsou lidé, kteří (i od kamarádů) zbylé šálky sbírají. Ještě lépe je však používat je. Sejde se řada přátel? Ať si vyberou "svůj" šálek, do kterého jim nalejete čaj nebo kávu. Větší či menší? Dostane dvakrát. A stejně i se sklenkami. Jsou dnes lidé, kteří si nekupují víc než dvě stejné. Nějak se prý méně rozbíjejí, než když jich je tucet! Musí být ovšem jasné,, že to děláme úmyslně. Dává to možnost přikoupit, když se nám něco líbí, a ne litovat, "že už jich máte doma tolik". A zároveň příležitost na vzpomínání: Z toho jsem už dávno nepil, to je po tetě... Tohle jsem našel v zastrčeném krámku na Moravě. To vyhrálo cenu za design.... To jsme dostali ke svatbě, jak to utíká... Najdou tak uplatnění i různé suvenýry, které si v návalu nadšení kdesi koupíte, občas i trochu kýčovité, ale to se ve skupině ztratí. A zůstanou tím, čím mají být: vzpomínkou. Která je zároveň účelná i pro přítomnost.

Autorka je spolupracovnicí redakce