Spisovatel obývá více než čtyři roky podkrovní byt s fenkou Bárou, kříženkou čivavy a jezevčíka. První místností je malá předsíň, odkud se vchází do kuchyně spojené s jídelnou a obývacím pokojem. Kuchyňská linka byla vyrobena na zakázku a současný majitel ji zdědil po tom předchozím.
Jídlo se servíruje u dřevěného stolu, k němuž patří i dvě historizující židle. V koutě, který slouží jako obývák, najdeme pohodlnou sedací soupravu a skříňky plné knih. Část nábytku tu v době, kdy se publicista nastěhoval, už byla, hezký si nechal, jiný prodal do starožitnictví nebo rozdal kamarádům.
Z místnosti se dá vyjít na krásnou terasu, již si spisovatel ozdobil i několika jehličnany a kde rád odpočívá. „Pro mě je to obrovská výhoda, protože předtím jsem bydlel v Praze, pak když moje manželka onemocněla a chtěla být na čerstvém vzduchu, bydleli jsme na chalupě nedaleko Vodňan, kterou jsme nechali zrekonstruovat. Dnes jsem ale vdovec, takže jsme s dcerou naše chalupy prodali a ona mi přes kamaráda realitního makléře koupila tento byt,“ svěřil se Bauer, který je rád, že byt nabízí pohodlí a on už nemusí štípat dřevo, sekat trávu nebo čistit bazén. Byt samozřejmě nepostrádá nezbytné vybavení v podobě koupelny s vanou.
Procházky po okolí
Když spisovatel zatouží po přírodě, vydá se se svým vnukem, jenž miluje duchařské příběhy, do nedalekého Branišovského lesa, v němž se to prý přízraky jen hemží, i když Bauer tam dosud na žádný paranormální jev nenarazil.
Občas jsem Branišovský les procházel i v noci, protože můj nejmladší vnuk Adámek se hrozně rád bojí, takže jsme si vždycky vzali nějaké světlo a šli. O duších a strašidlech jsme si spolu povídali, abychom věděli, jaké strašidlo je nejhorší,“ prozradil se smíchem Jan o oblíbeném způsobu trávení volného času. Na procházku samozřejmě rád vyrazí i se svou fenkou Bárou.
Knihy, kam se podíváš
Protože Jan hodně a rád píše, nesmí v jeho bytě chybět pracovna s psacím stolem a počítačem, kde většina jeho děl vznikla. V pracovně má i další postel, na níž si může během dne odpočinout nebo na ní přespat, když má doma návštěvu.
Jan Bauer se věnuje literatuře faktu, zaměřuje se na českou historii a v poslední době píše především historické romány a historické detektivky. Vydal již více než 160 knih. Za sbírku povídek Špionova dcera obdržel v roce 1995 cenu Masarykovy akademie umění. Dále napsal například: Hvězda Valdštejnova srdce, Hrad mrtvých, Pařát smrtky či Klášterem obchází ďábel. |
Na zdech tu má pověšené nejrůznější diplomy a ocenění a je tu i většina jeho knih. Jelikož je jich ale opravdu hodně, Jan je v současnosti naším nejplodnějším spisovatelem, nevešly se sem všechny, a některé proto najdeme i jinde v bytě.
„Všechny knihy, které vlastním, se mi sem nevešly, je to podkroví a jsou tu sešikmené stropy, velká knihovna až do stropu tu proto být nemůže, takže jsem musel knížky naskládat, jak se dalo,“ prozradil Bauer, i když přiznává, že dnes už knihu za šest týdnů jako dřív nenapíše. A občas ho zamrzí, že doma nemá dost místa na nové knížky a obrázky, jež by si moc přál.
„Vždycky jsem měl nějaké kamarády malíře, takže jsem od nich něco dostal, něco se mi povedlo vyžebrat a něco jsem zkrátka koupil,“ promluvil o svých obrazech Jan, jemuž nedávno vyšla kniha Podivná úmrtí panovníků a panovnic, kde poutavým stylem vypráví o tom, že zdaleka ne všem vládcům této země se podařilo odejít z tohoto světa v klidu a pokoji.
Jeho oblíbenou postavou je mnich Blasius prožívající nejrůznější dobrodružství, a jelikož jde o beletrii, může si v jeho případě dovolit i trochu fabulovat, aby pobavil čtenáře.
Další místností je ložnice s manželskou postelí. Když má spisovatel návštěvu v podobě rodiny nebo přátel, rád jim toto pohodlné místo uvolní. V ložnici nechybí ani velká skříň, jež je, jak jinak, plná knih.
Najdeme v ní i knižní poklady po Janových rodičích, jako je třeba básnická sbírka Stužkonoska modrá podepsaná samotným Petrem Bezručem.
