Jsou dvě kritická místa, kde dochází nejčastěji k přepadení, vstupní dveře do domu a výtah. Tady má totiž člověk pocit, že se mu už nemůže nic stát, a poleví v ostražitosti. To se stalo i obětem z poslední série přepadení a znásilnění na pražském Jižním Městě. Před pár dny tady policie evidovala další případ - a nemusí být poslední. Strach na sídlišti však mají lidé nejen z přepadení, ale také ze zlodějů. Byty a auta se vykrádají stále častěji, spousta automobilů mizí beze stopy.
Tvrdit, že na sídlištích nelze pro bezpečnost nic udělat, je chyba. Řešení bývá ovšem hlavně v lidech. "Lidé by se měli snažit mezi sebou co nejvíce komunikovat, snažit se poznat své sousedy. Je nutné rázně snížit takzvanou míru akceptovatelného rizika. Jak? Zamykat důsledně dům, nebát se zeptat cizího člověka, co dělá v domě, domáhat se dobrého osvětlení před domem i v domě, nenechat vyrůst zeleň nebo zídky kolem domu tak, aby bránily výhledu, a to včetně přístupu k popelnicím nebo na parkoviště," vypočítává Tomáš Koníček z odboru prevence Ministerstva vnitra České republiky. "Musí být jasně řečeno, komu dům a jeho okolí patří."
Začít je třeba u vstupních dveří
"Všechno začíná u dveří," tvrdí z vlastní zkušenosti Pavel Kocábek z odboru prevence ministerstva vnitra. "Nájemníci v našem domě se dohodli, že se budou zamykat nejen vstupní dveře, ale také ty další, za dopisními schránkami. Poštovní doručovatelka má klíč jen od prvních dveří, dál už mohou jen nájemníci. Do té doby se v domě neustále ztrácelo prádlo, vykrádaly se sklepy. Ted' máme klid. Byt za cenu dvou klíčů a určitého nepohodlí." Obrovskou výhodou jsou videotelefony a kamery, které zabírají kritická místa. To znamená vstup, chodby a výtah. Přenášejí obraz domovníkovi nebo do bezpečnostní agentury. "Černobílý kompaktní kamerový systém s jednou kamerou pořídíte už kolem patnácti tisíc, připojit k němu můžete ještě další tři," vysvětluje Petr Domagalský z firmy Philips, která jako první přišla s jednoduchou instalací pomocí levných telefonních kabelů i s propojením k počítači. Šikovnější kutilové si tak mohou kamery namontovat sami. "Barevné kamery sice stojí více než dvojnásobek, ale všeobecně mají několik výhod. Nabízejí víc detailů, umožňují přesnější identifikaci člověka i rychlejší reakci," říká Petr Domagalský. Kameru lze opatřit i neprůstřelným sklem. Pokud by ji někdo odpojil, sama vyšle varovný signál do monitoru.
V Brně byli první
"Za ten rok a půl, kdy používáme na velkokapacitním parkovišti v Brně-Líšni kamerový systém, jsme měli jen dva problémy, ačkoliv předtím se lidé báli na tomto parkovišti auto nechat a dokázali vozy úplně zablokovat přístupové cesty k domům," vzpomíná Luboslav Fiala, vedoucí oddělení analytiky, taktické přípravy a prevence Městské policie Brno. "Prvního zloděje, který se vloupal do automobilu, jsme chytili během dvaceti minut. V druhém případě neznámý řidič naboural na parkovišti auto a ujel. Kamera nebyla v takovém úhlu, aby byla čitelná poznávací značka. Jenže majitelka na záznamu poznala auto souseda a ten se musel přiznat," popisuje svou zkušenost Luboslav Fiala. Lidé rychle pochopili, že si mohou vzájemně pomáhat, a tak dnes řešíme jen naprosto nestandardní situace, v blizkosti kamer si samozřejmě nikdo nedovolí někoho přepadnout." Signál z kamerového systému je totiž vysílán nejen na operační středisko městské policie, ale byl pro něj vyčleněn i jeden kanál místní kabelové televize. Lidé si tak mohou sami zkontrolovat, co se děje s jejich autem nebo v nejbližším okolí parkoviště. Každý v Líšni ví, že ho mohou sledovat stovky lidí. V Brně se navíc stále více osvědčují i takzvané zóny vzájemné pomoci, v nichž úzce spolupracují okrskáři - nejlépe ti, kteří tam i bydlí - s občany. "Zavedli jsme i centrum tísňového systému pro staré osoby, zatím jde o bezplatnou službu," vysvětluje Luboslav Fiala. Lidé si tak museli pořídit jen příslušný hlásič a pager. Pomocí tohoto malého přístroje připomínajícího částečně mobilní telefon jsou senioři připojeni na pult centralizované ochrany městské policie. Za vybavení lidé zaplatili asi tři tisíce. Tato služba se bude zavádět i v parku Lužánky, který je oblíbeným místem jak vycházek, tak bohužel i některých zlodějů. Pomocí chytrého nápadu se člověk spojí pomocí pageru a "zásuvky" na obyčejném sloupu veřejného osvětlení s dispečinkem městské policie. Ta podle kódu pozná nejen volajícího, ale i přesné místo, odkud volá o pomoc.
Co je možné
Pokud chcete mít klid v práci a vědět, co se děje u vás doma, můžete si propojit kamerový systém s počítačem. Pak stačí vytočit telefonní číslo a v počítači se vám začnou objevovat záběry jednotlivých kamer. Systém, který lze díky čidlům použít třeba i jako ochranu chalupy, má jedinou nevýhodu poměrně vysokou cenu. Příslušný modem stojí pouze kolem dvou až tří tisíc, ale vlastní jednotka umožňující připojení k počítači vás přijde asi na 50 tisíc.
Co radí policie
"Jakmile se často píše o určitém způsobu přepadávání, je mnohem vyšší pravděpodobnost, že jej použije i další pachatel," tvrdí psycholožka Ludmila Čírtková z pražské Policejní akademie. "Výtah je pak jako dokonalá past. Při přepadení není kam utéci. Oběť má jedinou šanci, vyběhnout ještě před tím, než se dveře výtahu zavřou." Dětem je tak třeba neustále vysvětlovat, že nesmějí do výtahu s člověkem, kterého dobře neznají. Totéž by však mohlo platit i u žen, zvláště u těch, které jsou bojácné. Je prokázáno, že ženy, které vystupují sebevědomě, bývají přepadány mnohem méně. Útočník podvědomě cítí že u nich nemusel uspět. K sebedůvěře vám pomůže třeba obranný sprej nebo paralyzér v kapse. Ohledně dětí má Ludmila Čírtková ještě jednu dobrou radu - nenechávat je běhat s klíči viditelně pověšenými na krku nebo na tašce. Je to signál o tom, že se dítě vrací do prázdného bytu. Případný násilník se pak nebojí, že by ho v bytě zaskočil někdo z rodičů.
Jak se chránit před nebezpečím
* komunikovat se sousedy
* nebát se zeptat cizích lidí v domě, co tam hledají
* důsledně zamykat vstupní dveře domu
* nevstupovat do výtahu s neznámými lidmi, to platí hlavně pro děti!
* dbát na dobré osvětlení domu i jeho okolí
* pokusit se odstranit nepřehledná místa v okolí domu
* používat domácí videoteletony a pokud možno i kamery
Tvrdit, že na sídlištích nelze pro bezpečnost nic udělat, je chyba. Řešení bývá ovšem hlavně v lidech. "Lidé by se měli snažit mezi sebou co nejvíce komunikovat, snažit se poznat své sousedy. Je nutné rázně snížit takzvanou míru akceptovatelného rizika. Jak? Zamykat důsledně dům, nebát se zeptat cizího člověka, co dělá v domě, domáhat se dobrého osvětlení před domem i v domě, nenechat vyrůst zeleň nebo zídky kolem domu tak, aby bránily výhledu, a to včetně přístupu k popelnicím nebo na parkoviště," vypočítává Tomáš Koníček z odboru prevence Ministerstva vnitra České republiky. "Musí být jasně řečeno, komu dům a jeho okolí patří."
Začít je třeba u vstupních dveří
"Všechno začíná u dveří," tvrdí z vlastní zkušenosti Pavel Kocábek z odboru prevence ministerstva vnitra. "Nájemníci v našem domě se dohodli, že se budou zamykat nejen vstupní dveře, ale také ty další, za dopisními schránkami. Poštovní doručovatelka má klíč jen od prvních dveří, dál už mohou jen nájemníci. Do té doby se v domě neustále ztrácelo prádlo, vykrádaly se sklepy. Ted' máme klid. Byt za cenu dvou klíčů a určitého nepohodlí." Obrovskou výhodou jsou videotelefony a kamery, které zabírají kritická místa. To znamená vstup, chodby a výtah. Přenášejí obraz domovníkovi nebo do bezpečnostní agentury. "Černobílý kompaktní kamerový systém s jednou kamerou pořídíte už kolem patnácti tisíc, připojit k němu můžete ještě další tři," vysvětluje Petr Domagalský z firmy Philips, která jako první přišla s jednoduchou instalací pomocí levných telefonních kabelů i s propojením k počítači. Šikovnější kutilové si tak mohou kamery namontovat sami. "Barevné kamery sice stojí více než dvojnásobek, ale všeobecně mají několik výhod. Nabízejí víc detailů, umožňují přesnější identifikaci člověka i rychlejší reakci," říká Petr Domagalský. Kameru lze opatřit i neprůstřelným sklem. Pokud by ji někdo odpojil, sama vyšle varovný signál do monitoru.
V Brně byli první
"Za ten rok a půl, kdy používáme na velkokapacitním parkovišti v Brně-Líšni kamerový systém, jsme měli jen dva problémy, ačkoliv předtím se lidé báli na tomto parkovišti auto nechat a dokázali vozy úplně zablokovat přístupové cesty k domům," vzpomíná Luboslav Fiala, vedoucí oddělení analytiky, taktické přípravy a prevence Městské policie Brno. "Prvního zloděje, který se vloupal do automobilu, jsme chytili během dvaceti minut. V druhém případě neznámý řidič naboural na parkovišti auto a ujel. Kamera nebyla v takovém úhlu, aby byla čitelná poznávací značka. Jenže majitelka na záznamu poznala auto souseda a ten se musel přiznat," popisuje svou zkušenost Luboslav Fiala. Lidé rychle pochopili, že si mohou vzájemně pomáhat, a tak dnes řešíme jen naprosto nestandardní situace, v blizkosti kamer si samozřejmě nikdo nedovolí někoho přepadnout." Signál z kamerového systému je totiž vysílán nejen na operační středisko městské policie, ale byl pro něj vyčleněn i jeden kanál místní kabelové televize. Lidé si tak mohou sami zkontrolovat, co se děje s jejich autem nebo v nejbližším okolí parkoviště. Každý v Líšni ví, že ho mohou sledovat stovky lidí. V Brně se navíc stále více osvědčují i takzvané zóny vzájemné pomoci, v nichž úzce spolupracují okrskáři - nejlépe ti, kteří tam i bydlí - s občany. "Zavedli jsme i centrum tísňového systému pro staré osoby, zatím jde o bezplatnou službu," vysvětluje Luboslav Fiala. Lidé si tak museli pořídit jen příslušný hlásič a pager. Pomocí tohoto malého přístroje připomínajícího částečně mobilní telefon jsou senioři připojeni na pult centralizované ochrany městské policie. Za vybavení lidé zaplatili asi tři tisíce. Tato služba se bude zavádět i v parku Lužánky, který je oblíbeným místem jak vycházek, tak bohužel i některých zlodějů. Pomocí chytrého nápadu se člověk spojí pomocí pageru a "zásuvky" na obyčejném sloupu veřejného osvětlení s dispečinkem městské policie. Ta podle kódu pozná nejen volajícího, ale i přesné místo, odkud volá o pomoc.
Co je možné
Pokud chcete mít klid v práci a vědět, co se děje u vás doma, můžete si propojit kamerový systém s počítačem. Pak stačí vytočit telefonní číslo a v počítači se vám začnou objevovat záběry jednotlivých kamer. Systém, který lze díky čidlům použít třeba i jako ochranu chalupy, má jedinou nevýhodu poměrně vysokou cenu. Příslušný modem stojí pouze kolem dvou až tří tisíc, ale vlastní jednotka umožňující připojení k počítači vás přijde asi na 50 tisíc.
Co radí policie
"Jakmile se často píše o určitém způsobu přepadávání, je mnohem vyšší pravděpodobnost, že jej použije i další pachatel," tvrdí psycholožka Ludmila Čírtková z pražské Policejní akademie. "Výtah je pak jako dokonalá past. Při přepadení není kam utéci. Oběť má jedinou šanci, vyběhnout ještě před tím, než se dveře výtahu zavřou." Dětem je tak třeba neustále vysvětlovat, že nesmějí do výtahu s člověkem, kterého dobře neznají. Totéž by však mohlo platit i u žen, zvláště u těch, které jsou bojácné. Je prokázáno, že ženy, které vystupují sebevědomě, bývají přepadány mnohem méně. Útočník podvědomě cítí že u nich nemusel uspět. K sebedůvěře vám pomůže třeba obranný sprej nebo paralyzér v kapse. Ohledně dětí má Ludmila Čírtková ještě jednu dobrou radu - nenechávat je běhat s klíči viditelně pověšenými na krku nebo na tašce. Je to signál o tom, že se dítě vrací do prázdného bytu. Případný násilník se pak nebojí, že by ho v bytě zaskočil někdo z rodičů.
Jak se chránit před nebezpečím
* komunikovat se sousedy
* nebát se zeptat cizích lidí v domě, co tam hledají
* důsledně zamykat vstupní dveře domu
* nevstupovat do výtahu s neznámými lidmi, to platí hlavně pro děti!
* dbát na dobré osvětlení domu i jeho okolí
* pokusit se odstranit nepřehledná místa v okolí domu
* používat domácí videoteletony a pokud možno i kamery
