Hlavní plán ale může konečně provést. Po osmi letech stavění načerno mu totiž Stavební úřad Litoměřice vydal dodatečné stavební povolení.
Stavitel začal ohýbat záda
Žáček přestal s úřadem bojovat a přistoupil na základní podmínku - že musí stavět podle zákonných předpisů. "Pochopil jsem, že nejde vymlouvat se na listinu práv a svobod, která říká, že umělecká tvorba a vědecké bádání jsou zaručeny. Začal jsem ohýbat záda. Střecha nebude kulatá, jak jsem chtěl, ale šikmá podle územního plánu. A použiju umělou hmotu, i když tím je pryč můj původní plán," vysvětlil Žáček.
Stavební úřad z Litoměřic mu vyšel vstříc. "Kdybychom už před dvěma roky nařídili odstranění stavby, pan Žáček by se nemohl divit," připomněl vedoucí úřadu Jan Nejtek.
Úřad kritizoval hlavně to, že Žáček jako stavitel - experimentátor dělal dům příliš blízko sousedů, což zvyšovalo nebezpečí přenosu případného požáru. Stavěl bez ohledu na územní plán obce a hlavně bez povolení.
Žáček děkuje úřadu za vstřícnost
A problémem byl i vlastní materiál. "To je věc, za kterou moc děkuji stavebnímu úřadu. Že mě to nechali zkusit s určitými podmínkami. Konopí totiž není uznané jako stavební materiál. Bereme to jako izolaci. Podle toho se musel udělat i požární plán a další věci," uvádí Žáček.
Nákres konopného domu.
Vedle materiálu je nezvyklý i tvar domu, který se blíží elipse. Dům bez rohů a koutů je totiž další stavebníkův sen, stejně jako minimální cena při stavbě i provozu.
"Postavit nízkoenergetický barák za velké peníze, to problém není. Ale postavit ho levně, a ještě aby to fungovalo, o to jde," zdůraznil Žáček. Stavba podle něj může vyjít na zhruba 800 tisíc korun.
Když výpočty nevyjdou, dům zbourá
A provoz? Prý se vejde do tisícovky měsíčně! "Můj sen je, že se to vytopí vlastním tělem, tím, jak se tam žije, vaří, ohřívá voda. Na rok by mělo stačit pět kubíků kvalitního dřeva, které si udělám sám. A veškerá elektrika, kterou si představuju, je na dvanáct voltů," popisoval stavitel.
Vzhled domu z konopí v srpnu 2005.
Všechny výpočty ale vycházejí z toho, že se splní jeho předpoklady. Když ne, dům sám zbourá. To bude muset udělat i tehdy, když do pěti let nebude dům zkolaudovaný.
Dohoda se stavebním úřadem je taková, že tři roky má na dostavbu a další dva roky na zkušební provoz. "V mém zájmu je to dokončit co nejdřív, abych mohl vše co nejdéle zkoušet. Teprve život v domě třeba ukáže, jak funguje větrání," vysvětlil Žáček.
Přestože v minulých letech získal dost technického konopí na stavbu, ještě letošní sklizeň potřebuje na materiál pro "zdi".
Stavbu doplní střecha a kolektory, obojí z umělé hmoty, které pomohou dům vyhřívat. Pak se vše nahodí směsí jílu, písku a vody jako omítkou.
"Udělám to z místních zdrojů. To je základ architektury, tak se vždy stavělo. Ne jako dneska, kdy se materiály vozí od čerta k ďáblu," zdůraznil další výhodu svého experimentu Žáček.
Pan Žáček už staví osm let
Během osmi let, kdy dům z konopí staví, musel řešit potíže také s policií a soudy. V roce 2002 totiž policisté zjistili, že i když jde o technický druh konopí, obsahuje nepovolené množství omamné látky - i když velmi těsně.A litoměřický soud pak Žáčka podmíněně potrestal.
Na všechny těžkosti ale svérázný stavitel může nyní zapomenout. Jen na něm záleží, zda dokončí svůj vysněný úsporný dům z převážně přírodních materiálů. Pokud se tak stane, ví, co bude následovat. "Chci se tím živit. Rád bych takové domy prodával a stavěl," tvrdí Žáček.
