Tvůrci televizního pořadu Bydlení je hra, ve kterém divákům pomáhají s proměnami bytů, mají nejvíce požadavků právě na zařízení dětských pokojů.
Až je museli začít odmítat, aby každý díl pořadu nebyl stejný. Také obchodníci s nábytkem si pochvalují, že věci do dětských pokojů jdou dobře na odbyt.
"Je to odraz současného babyboomu, ale také to naznačuje, že lidem začalo více záležet na tom, v jakém prostředí jejich děti vyrůstají," říká bytová designérka Iva Lukšová, jejíž realizace jsou v pořadu Bydlení je hra často k vidění.
Rodičů, kteří dětský pokoj jednoduše zařídí starým nábytkem, který se nikde jinde v bytě nehodí, ubývá. Přibývá naopak těch, kteří vybavují dětský pokoj nábytkem zcela novým, často vyrobeným na míru.
Dětský pokoj se sklopnými postelemi po rozložení.
Dětský pokoj s postelí ve složeném stavu. Ta je nyní psacím stolem.
Nebo, když není dost peněz, starší věci vylepšují, natírají a radí se s odborníky, jak na to, aby děti měly pokoj co nejhezčí a nejvhodněji zařízený. Není to jednoduché. Právě u dětských pokojů je dobré řídit se osvědčenými zásadami.
Kam to všechno dáme?
"Nejdůležitější je uvědomit si, jak chceme uspořádat zóny, z nichž se dětský pokoj skládá," vysvětluje Iva Lukšová. "Jedná se o zóny určené k práci, odpočinku a hraní. Nejvhodnější je nakreslit půdorys pokoje, kde můžeme libovolně vyzkoušet jednotlivé dispoziční varianty. Až na konec by měly nastoupit úvahy o barevnosti pokoje," radí.
Největší problém představuje spousta věcí, které děti mají. Dětské pokoje zpravidla patří k rozměrově menším místnostem domu či bytu. Jenže děti mají věcí čím dál více. Když byli dětmi dnešní pětatřicátníci, nemívali v pokojících počítače a televizor byl výjimkou.
"K tomu připočtěte, že dnešní děti mají hodně sportovního vybavení. Brusle, kola, přilby, různé herní konzole, velké hračky. To dříve opravdu nebývalo," říká Iva Lukšová.
KOBEREC ČI PODLAHA?Výhody a nevýhody podlahy a koberce * Koberec Plus: Je teplejší a příjemnější, když si dítě hraje na zemi. Tlumí zvuky. * Holá podlaha Plus: Je jednodušší na údržbu, snadno se umývá. Minus: Je chladnější. Dětská hra na ní je hlučnější. Dítě v ponožkách může uklouznout. |
Právě v tomto směru je dobré poradit se s odborníky, kteří dokážou například návrhem vhodného nábytku ušetřit hodně místa. Stačí například navrhnout chytrou skříň. Je možné vyrobit například skříně, na jejichž zadní ploše vznikne odkládací stěna, na kterou se dá zavěsit sportovní náčiní včetně kola.
Pozor na to, kam v dětském pokoji umísťujeme monitor počítače či televizor. Protože se obvykle jedná o malé místnosti, hrozí, že se na ně děti budou dívat z velké blízkosti, což samozřejmě škodí jejich zraku.
"Dalším problémem je, jak umístit dvě děti v malém pokoji," říká designérka Iva Lukšová. "Každé dítě chce svůj počítač a každé má spoustu věcí. Když připočteme, že do pokoje musíme umístit dvě postele, často počítáme milimetry tak, aby se tam vše vešlo."
Jednou z variant, jak prakticky vyřešit zařízení dětského pokoje, je takzvaný rostoucí nábytek. Je třeba počítat s tím, že potřeby dítěte se mění s tím, jak roste. Když se tedy rodiče vypraví vybírat zařízení, měli by si položit následující otázky.
Budou prostory pro uložení věcí stačit i za tři roky, nebo bude mít dítě věcí mnohem víc? Dá se nábytek přestavět, případně doplnit dalším kusem stejného či podobného typu, který se do pokoje bude hodit? Jsou plochy stolu či skříněk výškově nastavitelné tak, aby se mohly měnit podle toho, jak dítě roste? Nemá nábytek ostré hrany, o které by se dítě mohlo zranit?
Pokud je v pokoji postýlka, případně nějaký jiný prostor se zábradlím, je třeba ohlídat, zda stojící dítě nemá zábradlí pod pasem a nemůže přes ně přepadnout. Až do deseti let věku je vhodné, aby zábradlí dosahovalo nad pas, až do výšky prsou.
Sedněte si na podlahu
Jestliže zařizujeme pokoj pro malé dítě, počítejme s tím, že si často hraje na podlaze. Ostatně, ony se po podlaze s oblibou povalují i děti větší včetně teenagerů. Výběr správné podlahy je proto v dětských pokojích zvlášť důležitý.
JAK A KAM ŠLÁPNOUTTři nejvhodnější typy podlahových krytin do dětských pokojů * KOREK * MARMOLEUM * KOBEREC |
Je vhodnější koberec, nebo jen čistá podlaha? "Koberce jsou přece jen příjemnější. Nejvhodnější jsou ty kusové, které se dají v případě potřeby srolovat a schovat, pokud máte například podlahové vytápění," vysvětluje bytová designérka.
Ovšem pozor, pod menší kusové koberce je dobré dát protiskluzovou podložku a prověřit, zda na nich dítě při poněkud divočejší hře nemůže uklouznout a zranit se.
Vhodné proto nejsou malé koberečky, které po podlaze kloužou. Je dobré pamatovat na to, aby koberce měly protišpinivou úpravu. I když na ně občas ukápne barva, plastelína či jídlo, nepůjde o žádnou katastrofu. Kdo se rozhodne pro podlahu bez koberců, má několik možností.
Každopádně musí počítat s tím, že podlaha v dětském pokoji dostane zabrat. Padají na ni hračky, věci, měla by být odolná a zároveň příjemná, když se po ní dítě povaluje.
Nepříliš vhodná je podle bytových architektů a designérů laminátová plovoucí podlaha. Je studenější a méně tlumí zvuky. Teplejší než lamino jsou moderní směsi mletého korku a pojiva, které známe pod názvem marmoleum.
Laminátová plovoucí podlaha není do dětského pokoje příliš vhodná.
Vyrábí se i v antistatickém a antibakteriálním provedení, což je pro dětské pokoje zvlášť vhodné. Opatrní by rodiče měli být při výběru dřevěné podlahy.
Ta je sice příjemná a dobře vypadá, ale pokud nejde o dřevo tvrdé a velmi kvalitní, je na něm vidět každá rýha. Dřevo je vhodný přírodní materiál, ale nepočítejme, že i po nějakém čase bude vypadat jako nové.
Nevhodná je do dětských pokojů dlažba. Studí a ještě na ní dítě může uklouznout. Tu je lepší si nechat do kuchyní, předsíní a koupelen. Odborníci radí řídit se při výběru podlahy do dětského pokoje vlastním citem.
Klidně si bosou nohou stoupněte na různé nabízené materiály a představte si, zda byste se jako dítě cítili příjemně, když byste se na nich váleli jen ve spodním prádle.
Ještě se vrátíme ke kobercům. Teď už to ovšem bude souviset s tím, jaké barvy a vzory jsou do dětského pokoje nejvhodnější. Vybrat koberec, který se bude hodit, není jen tak. Nabídka je sice velká, jenže výrobci jako by kopírovali jeden druhého.
Modrá pro kluky a růžová pro holčičky. Trochu klišé. Zkuste najít hezkou "unisexovou" zelenou nebo žlutou.
"Bohužel, dětské koberce jsou téměř vždy pomalovány obrázky postaviček, vláčků a podobně," říká Iva Lukšová. "Jsou pak v pokoji dominantní a je problém je sladit s ostatním interiérem. Kolem jsou hračky, na stěnách obrázky a pokoje pak v celku působí chaoticky.
Mnohem vhodnější je pořídit jednobarevný koberec a vyřádit se s obrázky na stěnách a s barvami. Zajímavější je přece namalovat něco neobvyklého na stěnu. Třeba model zavináče pro teenagera, kterého baví počítače, či modrobílé pruhy pro kluky, kteří si rádi hrají na námořníky.
S CITEMDávejte pozor, ať pokojíček nezahltíte nábytkem a ozdobami. To, že je pokoj dětský, se snadno pozná podle množství stále |
Výhodou je, že současné barvy se dají snadno přetřít a změnit. Manipulace s nimi je jednoduchá, takže přemalovat dětský pokoj či nábytek zvládnou rodiče za jeden víkend. A o to jde.
Při zařizování dětského pokoje bychom si v první řadě měli uvědomit, že nejde o zařízení, které bude stejné dvacet let. Pokoj pro batole by se měl dát po pěti letech snadno změnit v pokoj pro malého školáka.
Růžová, nebo modrá?
Další otázka zní: Nakolik dát dítěti při zařizování dětského pokoje volnost? Je časté, že školáci si už sami řeknou, co si chtějí obléci, jaké barvy se jim líbí. Mají co mluvit i do toho, v jakém prostředí vyrůstají?
Mají jim rodiče bránit, aby čerstvě vymalovanou zeď zničili nevkusnými plakáty a nálepkami? Nebo naopak je dětský pokoj jediná zóna, ve které dospělí nemají hlavní slovo?
"Větší děti už umějí vyjádřit, co se jim líbí, a měli bychom je nechat, ať si vyberou třeba barvy do svého pokoje," říká designérka Lukšová. "Zároveň je jim ale třeba vysvětlit, že fakt nemůžou mít všechny stěny například černé. Stačí si s nimi o tom promluvit."
Pokoj nikdy nebude jako z katalogu. Dítě nebude mít hračky v tónu, který ladí ke koberci.
Velkým problémem při zařizování dětských pokojů nyní paradoxně bývá, že je rodiče chtějí mít příliš perfektní. Vyhlédnou si nějaký v katalogu a myslí si, že přesně tak bude vypadat. Nebude. Dítě nikdy nebude mít hračky pouze v těch tónech, které ladí ke koberci.
Dítě si klidně nalepí obrázek na skříňku lepidlem, které na ní nechá ošklivý flek. A dítě nikdy neocení, že má na stole designovou lampu za třicet tisíc. Rozbije ji úplně stejně jako lampu za pět stovek.
Pro dítě je nejdůležitější, aby se ve svém pokoji cítilo příjemně, stejně jako se dospělí chtějí cítit příjemně ve svém obývacím pokoji či ložnici. Proto by mu nikdo neměl bránit, jestliže chce na stěně obrázky postaviček z kresleného seriálu či zpěváka s potetovanou hlavou, i když to působí opravdu příšerně. Lepší je se utěšovat, že ono to časem z té stěny stejně zmizí.
