I v lepších rodinách se někdy stává, že přetěžký batoh starostí, náležející rodičům, spočine na útlých dětských bedrech. Role permanentní chůvy, či dokonce zástupného rodiče, který zaskočí vždy, když ti legitimní z nějakých důvodů nemohou, však dítěti nenáleží.
"Z dětství si pamatuji snad nejvíc zvonící telefon," vzpomíná pětatřicetiletá Martina K. z Hradce Králové. "Oba rodiče byli úspěšní, a tedy velmi vytížení lékaři. Maminka mě několikrát denně telefonicky kontrolovala, zda plním své úkoly. Tím myslela hlavně nákupy, úklid a hlídání dvou mladších sourozenců."
Příběhy ze života ukazují, že podobné starosti nepostihují jen dcery ze sociálně slabších početných rodin a zdaleka nepatří pouze do čítanek z dějin literatury. I mezi pacientkami pražské psycholožky Heleny Novákové je pár takových, které o bezstarostné dětství připravili ambiciózní rodiče. Nezřídka, byť paradoxně, totiž volí profese pečovatelek či zdravotních sester, ač by péči potřebovaly spíš samy, ovšem ve čtyřiceti se zhroutí, protože už nemají kde brát sílu.
"Může se stát i to, že dívka je natolik vyčerpána mateřskou rolí v dětství, že se jí v dospělosti úporně brání," říká doktorka Nováková. "Tyto ženy mívají menstruační poruchy, bojí se sexu, nechtějí se vdát ani mít děti."
Milá Sally...
Osmatřicetiletá Alena Z. zastává důležité místo v managementu velké brněnské farmaceutické firmy. Na dětství vzpomíná nerada. Bohémský otec, který většinu volného času věnoval alkoholu a přátelům, mezi nimiž nechyběly ženy, rodinu poznamenal atmosférou trvalé nervozity.
"Kdykoli si vzpomenu na maminku, mám před očima, jak pláče a zápolí s depresemi, které ji nakonec vyřadily z běžného života. Ve svých černých dnech nebyla vůbec schopna postarat se o domácnost a mladší sestru. Tuhle roli jsem celkem zvládala, strašně jsem se však děsila maminčina svěřování. O otci jsem se dozvídala cosi, čemu jsem v deseti letech prostě nemohla rozumět," vzpomíná paní Alena, která dnes trpí poruchou imunity se syndromem chronické únavy.
"Děti by se nikdy neměly dostat do role důvěrníků intimních partnerských problémů. Je to těžký útok na jejich psychiku," varuje doktorka Nováková.
Mami, já tě nedám
Ve špatně fungujících rodinách může role zástupných rodičů potkat i nejstarší syny. Chlapci se také často stávají "rytíři", vystupujícími proti problematickým otcům na obranu svých matek. V dospělosti za to platívají obtížemi při navazování styku s druhým pohlavím i při uzavírání manželství.
"Při zakládání rodiny by si lidé měli ujasnit, zda jsou schopni finančně i časově zajistit svým dětem veškerou péči, kterou budou potřebovat," soudí pražská psycholožka. A těm, kteří už své děti mají nebo se na ně zrovna těší, doporučuje: "Dopřejte svým dětem, aby dětství prožily bez dospělých starostí. Odložte kvůli tomu raději o pár let i kariéru, ona vám nejspíš neuteče. Vklad dobré výchovy je totiž něčím, co člověka přežije v dalších generacích."
Co přesahuje hranice běžné pomoci
- obstarávání velkých, těžkých nákupů
- časté, mnohahodinové hlídání mladšího sourozence
- zajišťování jídla
- těžší práce v domácnosti
- práce, při nichž děti mohou utrpět úraz (samostatné vaření na plynovém sporáku, opravy elektřiny, mytí oken...)
 Mnoho děvčat vozí mladší sourozence v kočárku s pýchou a s radostí - alespoň zpočátku. Nesmí se to ovšem proměnit v povinnost proto, že rodiče zkrátka nemají čas či chuť |
