V místnostech vytápěných různým způsobem, například elektrickým podlahovým nebo stropním vytápěním, ústředním teplovodním topením, kamny na uhlí, krbem atd., budete pociťovat rozdílný tepelný komfort, a to i při stejné teploměrové hodnotě.
Tento vjem odlišnosti ovlivňuje řada okolností. Velmi důležitou je třeba skutečnost, jak je rozložena teplota vzduchu zejména ve vertikálním směru. Naše tělo reaguje na teplotu v každé části jinak, nejodolnější na změny teploty je hlava, naopak velmi citlivě reagují na teplotu kotníky a lýtka. Optimální je tedy rovnoměrné rozložení teploty od podlahy ke stropu.
Čím jsou rozdíly mezi teplotami vyšší, tím je tepelný komfort horší. Takový průvan, respektive výskyt vzdušného proudění v místnosti bývá vnímán jako velmi citlivá změna. Měření ukázala, že zatímco u konvekčního podokenního topidla byla nejnižší teplota u podlahy a rozdíl mezi teplotami byl až 3 °C, u elektrického podlahového vytápění byla nejvyšší teplota u nohou a teplotní rozdíl mezi podlahou a stropem dosáhl maximálně 0,5 °C.
Stoupající teplo
Sálavé topení na rozdíl od konvekčního předává do prostoru teplo co největší plochou a může být i ve stropu či stěnách místnosti, ale drtivou většinou se dává právě do podlah. Sálavé teplo stoupá vzhůru velmi pomalu, pomalu chladne, a tím se brzdí rychlost jeho stoupání.
Vrstvy vzduchu jsou pak nejteplejší u podlahy a směrem nahoru ke stropu postupně chladnou. To znamená, že když sedíte nebo ležíte, využíváte optimálně to, co vám specifika podlahového vytápění nabízí. Když vstanete, v chladnějším pásmu se pohybuje pouze horní třetina vašeho těla. Od nohou vám bude stále stejně teplo. Psychologicky se tak vytváří pocit dostatečného tepla, a tak je vám horko i při nižších teplotách než v případě konvekčního topení.
V praxi to znamená nižší teplotu v místnosti v průměru až o dva stupně. Je to tedy komfortnější a zároveň i důvodem k možným úsporám a zdravějšímu prostředí.
Teplovodní topení
Pro teplovodní a elektrické podlahové systémy je shodný charakteristický způsob předávání tepla velkoplošným sáláním neboli plochou podlahy. Jinak ale mezi nimi panuje řada zásadních rozdílů.
Teplovodní podlahové vytápění má naopak mnoho shodných znaků s konvekčním teplovodním vytápěním. Zdrojem tepla může být plynový kotel nebo elektrokotel, tepelné čerpadlo či solární panely i kombinace několika zdrojů.
Další podobností s konvekčními teplovodními systémy je přenosové medium, tedy voda přenášená pomocí potrubí. Zásadní rozdíl je však v teplotě vody: zatímco u klasického vytápění radiátory tvořil teplotní spad topné a vratné vody 90/70 oC, u moderních nízkoteplotních soustav pak 75/50 oC, u podlahového teplovodního systému to může být jen 38/35 oC. Tento údaj se může měnit podle požadavků na momentální teplotu, ale rozdíl stále zůstává markantní ve srovnání s konvekčními typy topidel.
Zajímavé tipy
Pokud vlastníte dům se stávajícím teplovodním systémem a kotlem na pevná paliva, který chcete zachovat, protože máte dostupné levné palivo a potřebujete druhý zdroj jen občas, pak elektrika není určena pro vás a k systému si paralelně připojte plynový kotel.
Teplovodní podlahové topení však má jednu vlastnost, která je s elektrickým nesrovnatelná, lze jej totiž používat i v létě, a to k ochlazování. Proudící médium, tedy voda, dokáže ochlazovat podlahu, a tak výrazně přispět k vaší tepelné pohodě i v létě.
Topné dráty a rohože
Elektrické odporové kabely se dají instalovat také jako poloakumulační a akumulační, ale jejich přednost je především v přímotopném způsobu, tedy v pokládce kabelů či rohoží hned pod povrch nášlapné vrstvy. Tím je zaručen maximální uživatelský komfort, snadná regulace teploty s rychlou odezvou systému.
Podlahové topení patří i pod dřevěné podlahy, pozor však na tloušťku |
Výška podlahy závisí na zvoleném způsobu akumulace. U akumulačního se výška podlahy v podstatě o moc neliší od teplovodního, hadice i kabely jsou shodně zalévány do silné betonové vrstvy. Poloakumulační způsob využívá dlažbu, přímotopný pak jiné typy nášlapných vrstev, které jsou pro podlahové topení vhodné.
Tenkovrstvé topné systémy pro přímé vytápění představují jen několik milimetrů silné odporové kabely, kladené buď volně, nebo v meandrech vetkané do rohoží ze skelných vláken. Obejdou se bez betonu, pokládají se do flexibilního tmelu mezi odizolovaný pevný podklad a podlahovou krytinu. Podlaha se tak včetně tmelu a dlažby zvýší maximálně o dva centimetry. Hodí se proto pro rekonstrukce podlah v panelových domech a při rekonstrukci starších bytů, kde nemůžete nebo nechcete zvýšit výšku podlahy.
Z hlediska investičního jsou elektrické rohože nejvýhodnější. Podstatnou výhodou elektrického podlahové vytápění je skutečnost, že se snadno reguluje. Správná regulace je totiž základní podmínkou hospodárnosti provozu. Pomocí centrální řídicí jednotky je pak možné nastavit teplotu individuálně v každé místnosti.