Ještě před dvěma lety chystal tým Kongresového centra Praha (KCP) velkolepé oslavy 40. výročí otevření a hledal vhodný termín v již zaplněném kalendáři akcí.
Organizátoři světových kongresů sem jezdí rádi a o výjimečnosti Kongresového centra svědčí i to, že se sem s oblibou vracejí a pořádají zde akce světového formátu opakovaně.
 |
Pandemie vše změnila a Kongresové centrum je poprvé po rozsáhlé rekonstrukci v roce 1998 prázdné. Naplno tak ale vynikne jeho velkolepost. Na ploše 35 227 m² se nachází 20 sálů, 50 salonků a několik set dalších místností.
Výhled na prvním místě
„U stavby, která má významný a široký společenský dosah, je důležitý nejen pohled na ni samu, ale i z ní samé na město,“ tvrdil Blahomír Borovička, hlavní architekt hl. m. Prahy v letech 1971–1989.
Palác kultury takovou stavbou bezesporu byl a získal místo v Praze nejexkluzivnější – okraj Pankrácké pláně s výhledem na Pražský hrad, Petřín, Vinohrady i historické centrum a Vltavu – s výbornou dopravní dostupností.
Autem po Nuselském mostě, metrem do stanice Vyšehrad otevřené v květnu 1974 i v krátké dojezdové vzdálenosti na letiště. Ačkoliv šlo o dílo státního významu, projekt vznikal po celou dobu výstavby. Soutěž vyhlásila Výstavba hl. m. Prahy – Výstavba účelových staveb a ve třetím kole zvítězil tým Vojenského projektového ústavu – architekti Jaroslav Mayer, Vladimír Ustohal, Antonín Vaněk a Josef Karlík.
Výstavba začala rok po vyhlášení výsledků a probíhala pět let (1976–1980), během kterých Palác kultury získával konkrétní podobu. Jeho polygonální půdorys určily dva hlavní sály – Sjezdový a Společenský – umístěné vedle sebe přes čtyři patra.
Skelet ze železobetonových hřibových desek s ocelovými sloupy v rozpětí 9 × 9 metrů nese základy ve třech podzemních podlažích, šest nadzemních podlaží drží už jen ocelová konstrukce. Díky tomu jsou po celé stěně velkoformátová okna a široké chodby neruší sloupy. Místnosti jsou umístěny podél vnějších stěn, kolem sálů a ve středu budovy mezi hlavními schodišti, přesto připomínají labyrint.
Prostor jako skládačka
Do Kongresového centra vede 11 vstupů po celém obvodu. V přízemí se nachází foyer obou hlavních sálů, malý sál s malou divadelní scénou, šatna, zimní zahrada a administrativní zázemí.
Prvnímu patru dominuje Kongresový sál s kluby po obvodu, Klub H s mechovou stěnou a restaurace ZOOM s onyxovým barem a podlahou z exotického dřeva s okouzlujícím výhledem na Prahu.
V druhém patře vejdete hlavním vchodem do Společenského sálu, pozornost budí venkovní terasa a Severní sál, ve třetím patře se nachází Komorní sál a ve čtvrtém Konferenční sál. „Kongresové centrum se skládá ze tří velkých částí, které lze zcela oddělit, nebo naopak spojit. Přispívá k tomu i množství eskalátorů a schodišť,“ ukazuje Hana Obrázková, vedoucí obchodního oddělení.
Podlahy v chodbách a ve foyer jsou z velkoformátových žulových dlaždic, ostění z tmavého dřeva. Díky stropnímu LED osvětlení, které evokuje denní světlo, nepůsobí přechody mezi sály tmavě. Každý má jinou barevnost, aby se účastníci kongresu osvěžili novým prostředím, přesto vychází z původní okrové, béžové a oranžové tonality.
Největší, Kongresový sál s kapacitou 2 800 míst má pohyblivý strop, který lze snížit na úroveň prvního balkonu a prostor zmenšit bez narušení akustiky. „Akustika je navržena pro jednoho řečníka, rockovou skupinu i koncert vážné hudby,“ ukazuje kulisy se speciálním trojúhelníkem u stropu ve výšce 25 metrů Hana Obrázková.
Na jevišti o 600 m² stály původně největší tuzemské varhany, ale nenašly využití. „Křesla jsou velmi pohodlná díky své velikosti i širokým řadám a původní klimatizaci pro každé křeslo zvlášť. Ta je přetlaková, takže zde neustále proudí čerstvý vzduch o stejné teplotě,“ vysvětluje Adéla Müllerová. Zemité odstíny na stěnách, koberci a čalounění barevně ladí s oponou Slunce od Aloise Fišárka.
Nejflexibilnější je Společenský sál ve druhém až čtvrtém patře, hodí se na plesy, na výstavu, na kongres i menší koncert nebo předvolební debatu.„Jeviště lze zdvihnout o dva metry výš, hlediště je výsuvné, boční stěny posuvné. Původní oranžová barevnost zůstala jen na stěnách, židle jsme nově přečalounili modře,“ ukazuje Hana Obrázková.
Televizní studio v Konferenčním sále ve 4. patře se skrývá za dřevěným linorytem na stěně, vedle něj kulatý salonek s obložením z ořechového dřeva. Ve čtvrtém patře býval i noční klub Krystal a vedle něj kavárna Vyšehrad se stěnami obloženými dýhou z amerického ořechu.
Dům za všechny peníze
Při stavbě Paláce kultury se na ničem nešetřilo, ze žuly je například i únikové schodiště nebo obklady na toaletách, kameny pocházejí z Kuby, Bulharska, Sovětského svazu, ale i Itálie. Stěny zdobí velkoformátové gobelíny.
Celkový účet se vyšplhal na 2 504 117 000 korun československých, stejně by stálo postavit sídliště pro 10 tisíc lidí. Veřejné stavby navíc musely ze zákona vyčlenit 4 % z celkových nákladů na umělecká díla: zde jejich počet dosáhl téměř dvou set, povětšinou od význačných umělců tehdejší doby, ale i začínajících.
Před sametovou revolucí se tu konaly všechny komunistické sjezdy, státní návštěvy, velké koncerty a zábavné estrády. Po ní hledal monumentální symbol minulého režimu své další uplatnění. Sídlila v něm televize Prima, v hlavním sále se hrál muzikál Dracula, občas se zde konaly koncerty.
Pro organizátory kongresů ze západních zemí byla velmi atraktivní kombinace vyhovující budovy, krás Prahy a do té doby nedostupné země. „Kongresy sem v té době padaly samy,“ vzpomíná Hana Obrázková.
V roce 1992 budovu získalo hlavní město Praha, které se v roce 1995 stalo jediným akcionářem nově vzniklé akciové společnosti Kongresové centrum Praha. Ta před konáním zasedání Rady guvernérů Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové banky v září 2000 provedla celkovou rekonstrukci budovy a přistavila hotel Holiday Inn a administrativní budovu vedle (Business Centre Vyšehrad). Dluhy splácela až do roku 2013, kdy 54 % akcií převzalo ministerstvo financí a dluhy tak umořilo.
„Kongresový turista utratí 2,5× více než běžný turista a často se i vrací. Proto je kongresové centrum zpravidla dotováno městem, ke kterému obrací pozornost světa, u nás jsme museli splácet úroky z úvěru a prostředky na údržbu a rozvoj byly omezené,“ vysvětluje Hana Obrázková, proč k větším renovacím interiéru došlo až v roce 2016–2017, kdy se Praha ucházela o pořádání kongresu mezinárodní kongresové asociace ICCA, která centrum původně vyhodnotila jako poněkud omšelé.
Rozsáhlá rekonstrukce dokončená v roce 2017 ho zútulnila a vybavením multimediálními prvky zmodernizovala na světovou úroveň. Kongres ICCA Prahu opět vrátil do hledáčku profesionálních organizátorů kongresů a zařadil ji na deváté místo světového žebříčku v roce 2019. Kongresové centrum vyniká totiž i svou bezpečností. I proto zde v roce 2002 americký prezident George W. Bush vedl jednání na summitu NATO, poprvé v bývalé zemi „za železnou oponou“.
Ač se to ale nezdá, prostory dostačují jen pro pořádání středních kongresů. Proto Kongresové centrum vyhlásilo soutěž na novou výstavní halu, jejíž výstavba by měla začít na přelomu 2021–2022. Výstavní plocha by se tak zvýšila o 5 000 m². Soutěže se zúčastnilo 76 týmů architektů a urbanistů z 23 zemí světa, v druhém kole zvítězila španělská kancelář OCA – Bernardo García, Marc Subirana, Biel Susanna a Hernan Lleida. Ti dokázali v návrhu nejlépe napojit novou halu na stávající budovu a zároveň ji začlenit do veřejného prostoru, aby se i okolí Kongresového centra stalo kulturním centrem a oblíbeným cílem Pražanů.
Prohlédněte si Kongresové centrum Praha
