Splněný sen na kolejích, Litoměřice
Litoměřice. Manželé Plíhalovi koupili zchátralou industriální budovu a vrátili jí zašlou krásu.
Manželé Plíhalovi pocházejí z rodin s železničářskou tradicí a představovali si, že jednou uspořádají oslavu společných kulatých narozenin na nádraží. Když se jim náhodou naskytla možnost koupit zchátralou industriální budovu, neváhali a rozhodli se bývalé litoměřické nádraží z roku 1884 zachránit. Chátrání před desítkami let zahájilo odklonění tratě k řece. Spousta příček pak proměnila vnitřní prostory v kanceláře, nástupiště bylo zazděno.
Investoři proto naplánovali kompletní rekonstrukci. Tam, kde bývaly čekárny a peron, chtěli kavárnu, v místě původního peronu prostor pro pořádání výstav či společenských akcí.
Oslovili designérku Moniku White z obchodu Le Patio, která ve spolupráci s architektem Michaelem White navrhla transformaci historického objektu na nový multifunkční, do něhož se vešly byty i kanceláře. Cílem projektu bylo zachovat dobový ráz, očistit budovu od nevhodných architektonických prvků druhé poloviny 20. století a do interiéru vnést částečně industriální atmosféru.
Během stavby se objevily litinové sloupy kdysi podpírající střechu nástupiště, tak vznikl nápad vytvořit terasu v podobě původního peronu. Dobovou kulisu vytváří nedaleko stojící, přes sto let stará parní lokomotiva.
Nálada starých časů, Doksy
Doksy. Přestože budova prošla nedávno rekonstrukcí, nálada starých poklidných časů tu zůstala.
Na Českolipsku je atraktivních nádraží překvapivě nejvíc. Po Mimoni, Zahrádkách či Velkém Valtinově, jež získalo titul Pohádkové nádraží, totiž vyhrály v soutěži Nekrásnější nádraží České republiky za rok 2017 Doksy.
Každoročně ji pořádá sdružení Entente Florale CZ a kandidáty navrhuje veřejnost. Z finálové desítky potom vybírá celkového vítěze. Nádraží si vysloužilo titul díky své poloze v pěkné krajině nedaleko Máchova jezera, upravenému vzhledu nebo květinové výzdobě.
Atrakcí je i takzvaná hraběcí čekárna sloužící v minulosti šlechtickému rodu Valdštejnů, kteří měli mimochodem velký podíl na napojení města Doksy na železniční síť. Přestože budova prošla nedávno rekonstrukcí, nálada starých poklidných časů tu zůstala.
Na trati proběhly oslavy stopadesátého výročí jízdy prvního vlaku s cestujícími. Údajně o měsíc dříve tu ale projel tehdejší císař Ferdinand V. při cestě ze svého zámku v Zákupech.
Tam, kde z vlaku vyhodili Járu Cimrmana, Kaproun
Kaproun. Zastávka vznikla roku 1930.
Místo uprostřed lesů patří k nejromantičtějším u nás. Dojedete sem vláčkem úzkokolejky z Jindřichova Hradce a kromě přírody tu můžete obdivovat sochu i pamětní desku Járy Cimrmana.
Roku 1900 cestoval totiž tento český velikán z Vídně do Prahy na premiéru své hry Němý Bobeš. Protože uvízl v dolnorakouském Gmündu, musel jet hned prvním ranním vlakem do Jindřichova Hradce.
Neměl peníze ani jízdenku, proto předstíral spánek, ale vlaková četa ho na 22. kilometru z přepravy vyloučila. Za odjíždějícím vlakem pak hrozil utrženou brzdovou hadicí a křičel: „To je vrchol!“ Proto je Kaproun takovým vrcholem.
Ve skutečnosti však zastávka vznikla až roku 1930, kdy sem dorazily první motorové vozy, které projely trať dvakrát rychleji než parní lokomotivy, což umožnilo vybudovat i několik dalších zastávek.
Unikát, který mění jméno, Praha, Masarykovo nádraží
Praha, Masarykovo nádraží. Budovu prvního nádraží parostrojní železnice v Praze a také nejdéle provozovaného koncového nádraží v Evropě navrhl roku 1842 architekt Antonín Jüngling.
Za posledních 170 let změnili „Masaryčce“ sedmkrát jméno, od Prag, Masarykova či Hybernského nádraží, přes Praha střed až zpět k Masarykovu. Budovu prvního nádraží parostrojní železnice v Praze a také nejdéle provozovaného koncového nádraží v Evropě navrhl roku 1842 architekt Antonín Jüngling.
Na pozemek bylo potřeba dovézt 15 metrů navážky, samotná stavba tehdy trvala jen 9 měsíců a pracovalo na ní takřka 4 tisíce dělníků. První vlak sem přijel o tři roky později.
Od poloviny 20. století se uvažovalo o jeho zrušení, protože kolejiště vadilo povrchové dopravě, problém však vyřešilo přemostění nádraží severojižní magistrálou v 70. letech.
V současné době tu Národní technické muzeum buduje železniční muzeum, které vlastní ve svých sbírkách více než 130 železničních vozidel. Ozdobou bude salonní vůz Františka Ferdinanda d´Este z roku 1905.
V bruselském stylu, Havířov
Havířov. Budova z let 1964–69 je postavená podle návrhu architekta Josefa Hrejsemnou.
Nejmladší město v Česku vybudované v polovině 50. let má dvě architektonické zajímavosti: památkově chráněné centrum ve stylu socialistického realismu a také železniční nádraží, jednu z nejlépe dochovaných ukázek takzvaného bruselského stylu 60. let u nás.
Před pár lety o něj ale místní museli pořádně zabojovat. Tehdejší majitel i město vážně uvažovali o demolici, ale narazili na odpor občanských sdružení a části veřejnosti.
Budova pochází z let 1964–69 a je postavená podle návrhu architekta Josefa Hrejsemnou. Na projektu se podílel také sochař Václav Uruba, autor plastiky Směrník umístěné před vstupem. Stěnu uvnitř haly pokrývá skleněná mozaika o ploše 65 m² od sklářského výtvarníka Vladimíra Kopeckého. Přestože nevyšel plán zapsat unikátní komplex na seznam kulturních památek, zůstal stát a připravuje se na rekonstrukci.
Ostře sledované, Loděnice
Loděnice. V roce 1966 je na zdejším nádraží natočil režisér Jiří Menzel podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala s Václavem Neckářem v roli eléva Miloše Hrmy a Josefem Somrem v roli výpravčího Hubičky.
Je poměrně malé, ale obletělo svět. Z pražského smíchovského nádraží jste tady navíc zhruba za půl hodinky. Středočeskou obec totiž proslavily nejen gramofonové závody, vinylové desky či cédéčka, ale také oscarový snímek Ostře sledované vlaky.
V roce 1966 je na zdejším nádraží natočil režisér Jiří Menzel podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala s Václavem Neckářem v roli eléva Miloše Hrmy a Josefem Somrem v roli výpravčího Hubičky.
K jejímu napsání inspirovala spisovatele osobní zkušenost z doby druhé světové války, kdy pracoval jako výpravčí na nádraží v Kostomlatech a skupina partyzánů nechala vyhodit vlak do povětří. Filmaři dali při výběru lokace přednost Loděnicím proto, že protilehlý svah údajně dodával exteriérovým scénám potřebnou intimnější atmosféru.
Na knížecí úrovni, Lednice
Lednice. Toto krásné jihomoravské nádraží je konečnou stanicí trati Břeclav–Lednice vedoucí lednicko-valtickým areálem a v roce 2009 se dostalo do finále soutěže o Nejkrásnější nádraží.
Jestliže sledujete seriál České televize Četnické humoresky, možná jste mezi dějem zaregistrovali půvabné nádraží, které tvůrci použili. Stejně tak autoři další televizní krimisérie Četníci z Luhačovic nakonec našli tu pravou lokalitu pro děj odpovídající roku 1919 až tady (v prvním díle si nádraží zahrálo společně s nejstarší provozuschopnou parní lokomotivou přezdívanou Kocúr).
Toto krásné jihomoravské nádraží je konečnou stanicí trati Břeclav–Lednice vedoucí lednicko-valtickým areálem a v roce 2009 se dostalo do finále soutěže o Nejkrásnější nádraží. Železniční jednokolejná trať tu byla zprovozněna v roce 1901.
Nádražní cihlová budova pochází z konce 19. století a navrhl ji lichtenštejnský stavitel Karel Weinbrenner. Fasádu zdobí glazovaná keramika vyrobená v knížecí cihelně v Poštorné.
Čekání na zastávce, Nižbor
Nižbor. Posedět můžete na rampách, na peronu, v lokálu nebo ve vagonu.
Dřevěný železniční sklad (dříve se mu říkalo magacín) tu stál od roku 1876. Léta chátral, ale nakonec našel svého zachránce. Herec Tomáš Hanák se totiž rozhodl proměnit budovu vedle nižborského nádraží v hospodu. To se mu po nekonečných jednáních s úřady a za pomoci architektů ze studia Break Point i místního řemeslníka nakonec povedlo.
Posedět můžete na rampách, na peronu, v lokálu připomínajícím rakousko-uherskou železnici nebo ve vagonu. Přespat se dá v „rybáku“, respektive ve zrestaurovaném vagonu z roku 1948. Maximum originálních prvků se povedlo zachránit a doplnit věcmi ze šrotišť či starých drážních objektů.
Oceněním dlouholetého snažení je skutečnost, že Obec architektů ČR zařadila Zastávku mezi příklady toho, že není nutné vysloužilé drážní objekty bourat, ale pokusit se je transformovat a nově využít.
Z oceli a skla, Ostrava-Svinov
Ostrava-Svinov. Rekonstrukce, která zachránila bohatou štukovou výzdobu a zmodernizovala veškerý provoz a poničené interiéry, probíhala dva roky.
Z nádraží, které je třetím největším v zemi a patří zároveň k nejmodernějším, vedou tratě do řady míst na našem území i do zahraničí a jezdí přes něj také rychlovlak pendolino.
Rekonstrukce, která zachránila bohatou štukovou výzdobu a zmodernizovala veškerý provoz a poničené interiéry, probíhala dva roky. Dominantou stanice zůstala neobarokní výpravní budova z roku 1845, jež není zastíněná.
K ní přibyla v roce 2006 průhledná prosklená a klimatizovaná přístavba, kterou navrhl architekt Václav Filandr. Nová vstupní hala je postavená v hi-tech stylu z oceli a skla. V průběhu úprav se změny dočkaly přilehlé autobusové zastávky, prostor okolo nádraží zpříjemňují vodotrysky.
Realizace se dočkala Grand Prix architektů 2007 v kategorii rekonstrukce, je Stavbou Moravskoslezského kraje za rok 2007 a získala také ocenění v soutěži Dům roku 2007 Ostrava.
Doma jen napůl, Železná Ruda-Alžbětín
Železná Ruda-Alžbětín. Dvoupatrové nádraží bylo zprovozněno v roce 1877.
Výjimečnost šumavského nádraží spočívá bezesporu v tom, že státní hranice mezi Českou republikou a Německem zde prochází přímo středem staniční budovy a kolejiště.
Dnes je cílovou stanicí rychlíků vyšší třídy, které sem zajíždějí několikrát denně. Dvoupatrové nádraží se symetrickou koncepcí budov bylo zprovozněno v roce 1877. Slavnostního otevření se zúčastnili rakouský císař a jeho bavorský kolega.
Společně fungovalo i po vzniku Československa. Problémy přišly až o dvacet let později s mnichovskou dohodou, na jejímž základě ho Němci zabrali.
Počátkem padesátých let budovu i celé nádraží zavřela pro změnu takzvaná železná opona, českou pokladnu komunisté zazdili a okolo místa postavili betonové zátarasy.
Po podepsání oficiální dohody v roce 1990 vstoupilo nádraží do nové etapy. Během roku se jej povedlo opravit a otevřít za přítomnosti předsedy české vlády a německého kancléře.
Bez kudrlinek, Poděbrady
Poděbrady. Projekt budovy připomínající tvarem parní lokomotivu, jejíž konstrukci tvoří kombinace železobetonu a cihelného zdiva, vypracoval architekt Vojtěch Krch.
Původní menší nádraží v Poděbradech stálo už od roku 1870 a bylo tenkrát součástí Rakouské severozápadní dráhy. Po objevení léčivých minerálních pramenů v roce 1905 kapacita staré budovy ovšem nestačila a město rozhodlo o výstavbě většího nádraží poblíž lázeňského parku.
Definitivní projekt nové budovy připomínající tvarem parní lokomotivu, jejíž konstrukci tvoří kombinace železobetonu a cihelného zdiva, vypracoval architekt Vojtěch Krch.
Minimalistická stavba bez zbytečných dekorací či ornamentů na fasádě a s malovanými okny v interiéru byla dlouho považována za nejhezčí v zemi.
Provoz byl zahájen v roce 1931, v roce 1967 si nádraží vybral režisér Krejčík pro natáčení filmu Svatba jako řemen s Ivou Janžurovou a Jiřím Hrzánem v hlavních rolích. Před osmi lety se nádraží dostalo na seznam kulturních památek České republiky.
Vymalováno, Uherské Hradiště
Uherské Hradiště. Nádraží bylo postavené roku 1930 podle návrhu architekta Karla Dvořáka. Vzhled s přiznanou kombinací zdiva a dřeva záměrně navazoval na zdejší lidovou architekturu.
Na prvním místě v soutěži o Nejkrásnější nádraží České republiky se moravské nádraží umístilo před sedmi lety. Od roku 2004 se kromě toho chlubí titulem Stavba roku, který si odnesli autoři zdařilé rekonstrukce výpravní budovy.
Nádraží bylo postavené roku 1930 podle návrhu architekta Karla Dvořáka. Vzhled s přiznanou kombinací zdiva a dřeva záměrně navazoval na zdejší lidovou architekturu.
Stavba je výjimečná svou freskovou výzdobou. Tu originální s typicky slováckými ornamenty vytvořila Růžena Falešníková z Tasova. Přílišná zdobnost a lidovost ovšem vyvolala v době výstavby kritiku za bezdůvodný eklektismus stylů.
Během prvních oprav nádražní budovy v 50. letech byly fresky překryty novými sgrafity, která se na fasádě dochovala dodnes. Při poslední rekonstrukci se nicméně povedlo obnovit fragment takřka stoleté výzdoby, který zůstal odkrytý na jednom z pilířů na nástupišti.
Zamotaný uzel, České Velenice
České Velenice. V březnu 1945 bylo nádraží vybombardováno. Na místě vzniklo po válce nové město i nádraží.
Železnice v tomto jihočeském městě ovlivnila život řady generací. Původní nádraží na trati Praha-Vídeň postavili v 60. letech 19. století a patřilo ke strategickým bodům Rakouska-Uherska.
V jeho dílnách a opravnách pracovalo přes tisíc zaměstnanců, díky tomu se do osad poblíž rakouského Gmündu stěhovali noví obyvatelé. Na dalším vývoji nádraží se podepsaly dvě světové války.
Po první se měnila státní hranice, což zmenšilo československé území. Koncem té druhé byla největší ranou pro město i nádraží žádost Rudé armády adresovaná americké armádě.
Její letectvo v březnu 1945 vybombardovalo železniční uzel, jímž proudily na východ německé zbraně. Na místě vzniklo po válce nové město i nádraží a pro milovníky retro stylu je tu stále hodně k vidění - zůstaly pastelové barvy a typické prvky architektury 50. let.
Roztančení pracující, Olomouc
Olomouc. Budovu ve stylu tzv. socialistického realismu navrhl architekt Antonín Parkman.
První vlak přijel do hanácké metropole z Vídně v roce 1841 a o čtyři roky později dorazil také z Prahy. Nádraží s centrem tehdy spojovaly omnibusy (vozidla tažená koňmi).
Stávající budovu nahradila koncem třicátých let modernější. Projektoval ji architekt Antonín Parkman a v návrhu se držel stylu takzvaného socialistického realismu, který k nám dorazil ze Sovětského svazu.
Ve vestibulu nádraží, které je pátým největším v republice, se dochovala stylová historická výzdoba. Nepřehlédnutelné je velké sgrafito o ploše 310 m².
Výtvarník Wilhelm Zlamal na něm nechal roztančit pracující a vše podtrhl citátem místního básníka: „Rozkvétá kraj, má milovaná zem, když dělníci a ženci prací tvořivou ji věnčí.“ Loajalitu režimu projevili v 60. letech zdejší radní tím, že k železničářskému okřídlenému kolu na fasádě přidali rudou pěticípou hvězdu.
