V zadní části zahrady rodina uchovala starou dřevěnou stodolu.

V zadní části zahrady rodina uchovala starou dřevěnou stodolu. | foto: Plemuhely.hu

Dědictví skvěle vytěžil. Ze starého stavení má moderní venkovský dům

  • 18
V maďarském Kapuváru se staré stavení konečně dočkalo. Proměnilo se v moderní venkovský dům pyšnící se krásnými výhledy do zahrady. Za realizací stojí mladý architekt László Papp, který zchátralou nemovitost zdědil po prarodičích.

Když mladý architekt po prarodičích podědil stavení, věděl, že se mu plní sen. Dlouhých pět let trvalo, než se podařilo přenést všechny nápady a přání z papíru do reality. Rekonstruoval svépomocí, společně s přáteli a rodinou, za pomoci postupně najímaných řemeslníků.

Beze spěchu postavili moderní a laskavý venkovský dům. Nové bydlení nedaleko Neziderského jezera se zahradou je pro mladou rodinu ideální.

Dům ze třicátých let minulého století byl původně skromným stavením o dvou pokojích s připojenou stodolou a chlévy  na okraji města Kapuvár.

Dnes klidné lázeňské městečko využívá termálních pramenů k potěše turistů, po dlouhá staletí však bylo na křižovatce kupeckých cest přezdíváno jako brána do Uher. Leží pouhých deset kilometrů od rakouských hranic a místní i návštěvníci rádi jezdí k sousedům na kole. Jednoduchost každodenního života se odrazila i na výsledné stavbě.

Mladý architekt László Papp zdědil nejen domek s hospodářstvím, ale také zahradu táhnoucí se směrem k polím. Těší ho, že se jeho děti dívají ze zápraží na stejnou jabloň a záhony se zeleninou, jako hledíval kdysi v dětství on.

K modernizaci přistoupil moudře. Nepotřeboval bourat staletími osvědčený model domu, jehož čelo ohraničuje začátek pozemku a napojují se na něj vrata, za kterými je skrytá privátní část.

Zděnou část zrekonstruoval, dřevěné přístavbě vtiskl venkovskou jednoduchost a tvary stodoly, které na místě původně stávaly. Vznikla moderní stavba o rozloze sto třicet čtyři metrů čtverečních s pěti pokoji a veškerým potřebným zázemím.

Kolemjdoucí při pohledu z ulice netuší, jak velkoryse řešený obytný prostor přímo propojený s exteriérem se skrývá za dřevěnými vraty. Čelní fasáda respektuje původní rozložení oken, za kterými je umístěna ložnice majitelů a dětský pokoj.

Mezi starou a novou částí rodinného domu, na místě, kde dříve stávaly stáje, vzniklo originální atrium. Zajišťuje pracovně umístěné ve středu domu příliv přirozeného slunečního světla a vizuálně spojuje hlavu rodiny s děním v kuchyni a hlavní obytné zóně. Architekt atrium zamýšlel i v symbolické rovině jako reminiscenci na chybějící části domu, které už dosloužily svému účelu.

Ze dvora se otevírá nová přístavba v levé části domu.

V nové části stavení jsou velká okna, která propojují interiér s tradiční zahradou, v jejíž zadní části rodina uchovala starou dřevěnou stodolu. Ta je společně s bylinkovými a zeleninovými záhony poetickou kotvou připomínající minulost domu.

Jednoduše a skromně vybavený interiér není bezdůvodný. Ozdobou mu mají být právě „obrazy“, které se odehrávají za okny. Příroda je podle majitele dostatečně silným tahákem, proč opustit nitro domu a žít více venku.

Majitelé kombinovali tradici se současností i při volbě zahradního nábytku. Zásadní pro ně bylo využití klasického obyčejného ratanového posezení v odpočinkové části atria, kam chodí majitel relaxovat mezi prací.

, pro iDNES.cz