Byla to zbytková parcela ve vnitrobloku zahrad Starých Butovic u Prokopského údolí. Z jedné strany stojí škola postavená na hranici parcel, z druhé rodinný dům, který vznikl v bývalé stodole místní usedlosti. Výhodou bylo i nedaleké metro a nákupní centrum.
Dřevostavba pro rodinu |
Při průzkumu území jsme absolvovali řadu konzultací na stavebním úřadě, kde nám oznámili, že se na daném pozemku nedá stavět. Parcela je v Praze a je třeba dodržet pražské obecně technické požadavky na výstavbu.
Pozemek o výměře 540 metrů čtverečních je z více než poloviny vyhrazený zahradám. V části, kde byla možná výstavba, je široký pouhé čtyři metry. Terén pozemku sousední školy je téměř o dva metry výš.
A tak snad jen díky dobré znalosti předmětné vyhlášky, dostatku času a především nemalé míře sebevědomí jsme se nenechali odradit od našeho záměru a pozemek koupili.
Na stavební povolení jsme čekali čtyři roky
Samotný proces návrhu a povolení stavby nebyl jednoduchý. Složité zadání vyžadovalo velké množství času a povinnost stavět kvůli územnímu plánu směrem do ulice. Ale díky tomu nám zůstala hodnotná zahrada. Hlavní fasáda je proto orientovaná k jihu směrem do zahrady s výhledem na Prokopské údolí a kostel.
TIP: Hledáte rodinný dům?Vybírejte v jedné z největších databází rodinných domů v ČR na Reality.iDNES.cz. |
Vytvořil jsem 3D model domu, který odrážel půdorysnou členitost pozemku do třetího rozměru pomocí lámaných tvarů obvodových stěn. Podobný pocit máte při pohledu z dálky na střechy domů Starých Butovic. Návrh domu vycházel z tradiční řadové zástavby, která zaplňuje celou šíři proluky.
Studie, kterou jsem připravil s týmem kolegů architektů z našeho ATELIERU SAEM, nečekaně získala na stavebním úřadě podporu. Nicméně legislativní kroky při povolování výjimek (například z důvodu absence garáže, která je v Praze povinná), územní řízení a především komplikace se sousedem zapříčinily, že jsme stavební povolení získali až za čtyři roky od první skici. A to jen díky autorizovanému inspektorovi.
Dlouhé čekání na stavební pozemek přinesl mnoho pozitivního. Měli jsme čas se na stavbu podívat s dostatečným odstupem. Dům se neustále měnil, prošel desítkami variant, stěny se posouvaly o milimetry. Kolegové, kteří se mnou na projektu pracovali, již přestali věřit, že dílo někdy dokončíme. Naštěstí dokázali odlišit, kdy jsem s nimi mluvil jako klient a kdy jako architekt. Situaci se vždy skvěle přizpůsobili.
V profesním životě se snažím klienty učit, jak stavět domy šetrné k přírodě, místu, krajině i životu a přátelské k jeho obyvatelům. Moc dobře vím, že nejhorší jsou kompromisy. Je nutné se od začátku držet zásad a neustupovat ekonomickému hledisku, protože jen tak může vzniknout dílo, na které budeme hrdí a které samo vysloví přesně to, co chceme říci.
Pro dům jsme proto zvolili materiály lokální, obnovitelné a s minimální produkcí CO2 v průběhu životního cyklu. Velký důraz jsme kladli na použití českých, případně evropských výrobků. Vlastenectví v tom roli nehrálo, rozhodující byla nesmyslná doprava, kdy se přes půl zeměkoule převážejí věci, které umíme vyrobit sami doma.
Betonová úžina se strukturou dřeva
Na jaře roku 2012 nás vážná životní situace postrčila. Se stavbou se muselo začít okamžitě. Ihned se ukázalo, že kvůli našemu netradičnímu návrhu nemůžeme sehnat stavební firmu. Stavebnictví sice uvadalo, ale pro firmy jsme nebyli dostatečně zajímaví.
Výběrové řízení jsme omezili na základovou desku a betonové obvodové stěny, které kopírují budoucí výšku domu. Firmy se ale odmítly řízení účastnit. Ty, co souhlasily, měli nesmyslně vysoké ceny. Nakonec se nám podařilo sehnat dodavatele první etapy a koncem roku byla betonová úžina dokončena.
Plastifikačními betony pro dokonalost obtisků sice způsobovaly občasné komplikace, ale výsledek stojí za to. Na povrchu betonových stěn krásně vynikla struktura dřeva, efekty světla a stínů. Z důvodu stísněnosti celé stavby jsme konečně mohli provést geodetické zaměření a prováděcí dokumentaci překlopit do dokumentace výrobní.
Dřevostavba s dřevěným tělem i duší
Volba konstrukce byla jasná od začátku. Vybrali jsme si české masivní dřevěné velkoformátové panely Novatop vestavěné do úžiny betonových stěn, které striktně kopírují pozemek a severojižní orientaci.
Stěny vytvářejí opěry terénních rozdílů, chrání stavbu před západními větry a „náročným“ provozem sousedního pozemku školy. Tvar domu je ale složitý, a tak ani tato fáze nebyla jednoduchá. Téměř půl roku trvalo přemodelování naší projektové dokumentace pro CNC stroje.
Téměř v celém domě jsou panely v pohledové kvalitě ošetřené pouze dekoračním voskem. Přírodní smrkové dřevo podtrhlo jednoduchost a eleganci celého domu a dřevostavba zůstala dřevostavbou celým svým tělem i duší.
Okna jsme museli objednat pouze na základě projektové dokumentace, kvůli úzkému pozemku se nedala zaměřit. Navíc je bylo nutné osadit spolu s montáží stěn a stropů. Volba padla na okna z tvrdého dřeva s mléčnou lazurou, jejichž osazovací rám lícuje s rámem křídla. Navrhla je a vyrobila česká společnost Jánošík.
Konečně stavíme dům
Jednoho dne se na ulici začaly hromadit balíky dřevěných panelů a stojany s okny. Za čtrnáct dní byla hrubá stavba na světě a za další tři týdny řemeslníci utáhli všechny šrouby. V běžných podmínkách by vše trvalo maximálně týden, ale naše úžina měla svůj vlastní časoprostor. Následovalo zateplení, střecha a dodělání interiérů.
Práce uvnitř byla nekonečná, asi jako u každé stavby. Čekaly nás veškeré instalace, podlahy a truhlářské práce. Pohledové stěny ze smrkového dřeva doplnily dveře vsazené do rámových zárubní osazených v líci a vestavěné skříně záměrně ve stejném materiálu.
Povrchy bylo nutné přebrousit a opatřit mléčnou lazurou. Interiéry jsme dotvořili přírodním kaučukem, keramickou dlažbou s texturou běleného dřeva a dubovými schodišti. Obklad nad pracovní deskou kuchyňské linky vyřešila výtvarnice Anna Chmelová. Namalovala obraz, který jsme přetiskli na sklo a to nalepili přímo na dřevěnou stěnu. Dřevěná nosná konstrukce v jejích zádech krásně vynikla.
Dům má velké skleněné plochy, které dokážou do domu přivést denní světlo i tam, kde jsme to nečekali. Otevřená dispozice umožňuje provětrávání celého domu. Odtahy vzduchu zajišťují hybridní ventilátory poháněné větrem, přívody větrací štěrbiny ve vazbě na fasády a roční období. Teplo zajišťuje tepelné čerpadlo země-voda. Záložním zdrojem je krb na dřevo.
Dům je pevně spojený s přírodou. Střecha je zelená, ve dvoře roste a udržuje vláhu jinan dvoulaločný (ginkgo biloba). Dům rostliny využívá k zajišťování klimatu, regulaci teploty a vlhkosti, akumulaci a filtraci srážkových vod. Ty se pak z retenční nádrže vracejí zpět k využití.
Dům nemá rekuperaci, tímto rozhodnutím jsme šli zcela proti zásadám nízkoenergetického bydlení. Přesto je náš domov mimořádně úspornou budovou typu A. Navíc máme venkovní prostory chráněné před větrem a horkými letními dny. A až jednou obrostou betonové stěny popínavou zelení, ztratí se náš dům v náruči Prokopského údolí.
Dům v úžině představí architekt Michal Procházka osobně na nesoutěžní přehlídce dřevěné architektury Salon dřevostaveb v pátek 13. února na veletrhu Dřevostavby na Výstavišti v Praze-Holešovicích.
Dům v úžině - Praha, Staré Butovice
Dům získal ocenění Building Efficiency Awards 2014 v kategorii rodinné domy pro kraj hlavního města Prahy (10/2014) a ve finále česko-slovenské soutěže BEFFA (11/2014) získal ocenění odborné poroty hned ve dvou kategoriích, a to 1. místo v kategorii rodinných domů a 2. místo v kategorii dřevostaveb.
- Architekt: ATELIER SAEM, Michal Procházka, Lukáš Bezecný, Pavel Cihelka, Jiří Deyl
- Realizace: MAPRI
- Fotografie interiérů: Filip Šlapal
- Subdodavatelé, výrobky: Konstrukční systém: Novatop - masivní dřevěné panely typu CLT
- Betony: Termitan
- Okna: Jánošík
- Tepelné čerpadlo: IVT
- Svítidla (LED): Hormen
- Kaučuk: Nora - Prointerier
- Fasáda: Jaf Holz, Mapri
- Zelená střecha: Greenville
- Grafosklo design: Anna Chmelová
- Skla: OGB
- Energetická náročnost budovy: A – mimořádně úsporná
- Celková dodaná energie 111kWh/(m²,rok)
- Neobnovitelná primární energie 85kWh/(m²,rok)