Toužil jste být vždy designérem, nebo vás lákaly i jiné, dejme tomu svobodnější oblasti výtvarného umění?
Na konci základní školy jsem chtěl být tatérem. Během střední a částečně i vysoé školy jsem se věnoval streetartu, který mé svobodnější myšlení ventiloval. Nyní na to nemám dostatek času, ale cítím, že mi takový ventil chybí.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Domov
Pro dráhu designéra jste se rozhodl docela záhy. Lišily se nějak výrazně vaše teenagerské představy o této profesi od současné reality?
Nijak výrazně se neliší, jenom cesta k cíli je složitější. O to víc je výsledek zasloužený. S aspekty, jako je například představa klienta, rozpočet, dostupná vyrobitelnost, s tím jsem tak trochu počítal.
Čím vás obohatila zejména škola, ať už středoškolské, či vysokoškolské studium?
Především o mnohá přátelství, také mi rozšířila úhly pohledu na design a přístup k jeho tvorbě. Díky pestrým zadáním a tématům jsem si vyzkoušel mnohé. To vše, včetně názorů našich vedoucích a profesorů, vyprofilovalo můj vztah k designu. Škola mě obohatila i o praktické stránky tohoto oboru. Když například hoří termíny, jede se „nočka“, což znamená práce nonstop.
Je složité se v oblasti designu prosadit?
Myslím, že ano. Musíte mít talent, píli a štěstí nebo talent, píli a kontakty. Někdy stačí píle a kontakty. Také je potřeba udělat velkou věc, které si někdo důležitý všimne, a všechno důležité pro kariéru se začne nabalovat.
Dvě pracovní místa na jedné ploše nabízí stůl DvaDva.
Vlastní studio jste založil v Ostravě před třemi lety, tedy záhy po škole. Měl jste v plánu se hned prezentovat pod značkou? A co její název Loknok přesně znamená?
Během školy jsem začal pracovat pro interiérové studio, se kterým spolupracuji dodnes. Značka Loknok vznikla pro mé osobní projekty a dále se rozšiřuje. Je to zkrácená přezdívka z mého streetartového období. Šlo o vykulenou postavičku, která mě prezentovala.
Když jsem se začal více věnovat designu, bylo mi líto ji opustit. Zkrátil jsem název, vymyslel logo a duch žije dál. Jde vlastně o dlouhodobou značku mé kreativity, která má sice nepraktický název (například při diktování do telefonu), ale na druhou stranu je to osobní záležitost.
Pracujete v Ostravě. Co vás do tohoto svébytného kraje přivedlo? Jaké máte klienty?
Pocházím z Klimkovic, což je kousek od Ostravy. Během školy jsem byl Zlíňákem a Pražákem, chvíli Bratislavanem, chvíli Poznaňanem. Takže jsem se spíše vrátil do rodného kraje.
Řada spolužáků šla po škole do Prahy. Je asi jednodušší se v ní prosadit a uplatnit, ale já zůstal v Ostravě, na kterou přes její chyby nedám dopustit. Klienti jsou rozmanití. Nemám srovnání se zbytkem republiky, myslím si však, že se nebudou lišit.
Popište nám jeden typický pracovní den ve vašem studiu...
Skicování, klikání, internet, káva, klikání, vyřizování hovorů, renderování. Sledování bagristy při práci je určitě zábavnější.
Stůl Nohys, knihovna Had, koberec do koupelny Flop poskládaný ze sandálů, pisoár s detailem zipu. Produkty, které nepostrádají vtipný detail. Je pro vás při navrhování smysl pro humor a jistá nadsázka jednou z cest k originálnímu designu?
Přesně tak. Humor může pomoci, aby byl produkt originální, když třeba nevíte, jak jej navrhnout přirozeně pěkný. Pokud si koncept dáte hned ze startu do zadání, je to v pořádku. Mám rád vtipné detaily i vtipná technická řešení. Nelíbí se mi však pouze jako prvoplánový bonus v produktu.
Návrh cukrárny: stěna za obslužným pultem má připomínat piškotový řez. Židlová křesla Merano jsou naopak z existující nabídky společnosti TON.
Domníváte se, že v Česku obecně humor chybí? Nebo se vám zdá
český design příliš minimalistický, studený?
Česko obecně je vtipné dost. Český design? Záleží na odvětví. Vtipná vrtačka je blbost, ale vtipná váza je fajn. V interiérech mám rád spíše minimalistické řešení doplněné o výrazný prvek. Ale třeba takové bary nebo
kluby by mohly být více ulítlé.
Který z vašich projektů považujete za srdeční záležitost a opravdu hodně vás potěšil?
Srdeční záležitostí byla diplomová práce – Transportní výčep, protože mám rád pivo. Sice se nedostala do výroby, ale práce na ní mě opravdu bavila. Pak jsou zde některé soukromé interiéry, kde mě těší, že jsem pomohl konkrétním lidem. Potěšila mě také realizace kanceláře tanečního studia. Vytvořit vše, co klient žádal, na tak malém půdorysu, aby nepůsobil přeplácaně, pro mě byla výzva.
Zaujal mě dvouúrovňový pracovní stůl nebo stůl pro dva s názvem Dva-Dva. Na co jste při navrhování myslel?
Stůl HardWorker, zde jsem si představoval sebe, jak mi při práci schází odkládací místo, a vzpomněl si na rozlitou kávu na výkresech. Stůl DvaDva vznikl z požadavku klienta, aby měl dvě pracovní místa. Tak má ve studovně-pracovně dva stoly v jednom. Může si vyřizovat e-maily, zatímco dcera dělá domácí úkoly.
V květinářství byl navržen obslužný pult s integrovaným teráriem.
Zabýváte se také realizacemi bytových interiérů. Když přijímáte zakázku, co vás nejvíce zajímá?
Snažím se klienta pochopit komplexně. Proto preferuji osobní setkání v místě budoucího projektu, kde formou diskuse probereme budoucí interiér. Zajímá mě i samotný prostor. Mám rád malé nebo něčím omezené prostory. Zde padnou i první nápady, které se často objeví v dopracovaném finále.
S jakými barvami a materiály nejraději pracujete?
Jsem „ulítlý“ na fialovo-šedou paletu, ale mám rád také zelené nebo žluté
barvy v kombinaci s šedou. Materiály volím podle zadání a rozpočtu.
Z vašich realizací mám pocit, že příliš nepodléháte módním vlivům. Dáváte za každou cenu přednost atypickému řešení?
Atypické řešení dává možnost využít prostor na maximum a stát se osobnějším. Rád sáhnu i do katalogu pro již existující prvky. Italský design jídelních stolů a židlí je nepřekonatelný.
Bytové interiéry navrhujete pro všechny věkové kategorie. Pro kterou nejraději?
Věk není rozhodující, ale kdybych si mohl vybrat, tak klienty okolo třiceti. Rychleji se dostaneme na stejnou vlnovou délku.
Je něco, co vás na českých interiérech hodně rozčiluje? Co byste šmahem změnil, zrušil?
Světle meruňkovou barvu, obloučky nad dveřmi, přeplácanost materiálů s různým dekorem dřeva.
Dvouúrovňový pracovní stůl HardWorker
Svými koncepty revitalizujete také veřejné a komerční prostory. Čím se snažíte především zpříjemnit lidem jejich pracovní prostředí?
Konkrétní recept nemám, většinou to vyplyne z dané situace.
Prozraďte nám něco o projektu Hamáci. Čím vás koncept zaujal?
Hamáci jsou projekt v rámci Městských zásahů v Ostravě, kdy jsme měli najít problematické místo a vylepšit je. Městské zásahy jsou výborný projekt, který navštívil už několik měst. Já si vybral konstrukce na sušení prádla, kterých je fakt hodně a už se moc nevyužívají. Staly se skoro neviditelnými pozůstatky z dob minulých. Vrátil jsem jim život, využívám je jako držáky hamak.
Co vás kromě designu baví? Jak relaxujete?
Rád cestuji nebo se jen tak potuluji po městě či po lese. Relaxuji i sledováním sci-fi filmů. To je můj koníček – vesmír, sci-fi, roboti atd. V létě pak jezdím na festivaly.
Jaké je vaše životní i profesní krédo?
Design k službám. Esteticky, logicky a vtipně.
Hamáci - jak je možno oživit staré sušáky na prádlo zavěšením houpacích hamak.
Na čem právě pracujete? Jaké novinky připravujete?
Kromě privátních interiérů pracuji na re-designu bistra v areálu nemocnice a re-designu kanceláří. Spolupracuji na prototypu pomůcky pro zrakově postižené. Dále pracuji na designu elektroboardu. Nyní ještě dokončujeme rekonstrukci našeho bytu. Hromada projektů je jen naskicována na papíře, něco jen v hlavě. Je toho dost a času málo.
Jaromír Materna*1984 |
