Nechte to na místních. Oni se mezi sebou domluví, popijí vínka, poplácají po zádech. Mnozí jsou stále v šoku, dopadá na ně prožité tornádo, bude to dlouho trvat, než se vše usadí do přijatelné roviny.
Myslím, že každý, by měl tam do té oblasti dojet na několik dní pomáhat, a potom lépe bude chápat tu ženu.
A také paní starostku.
Byl jsem přímo svědkem, kdy chlapi z jedné party na ulici sebrali svého kolegu, a se slovy děláš nám všem co pomáháme ostudu, ho odvezli na vlak, zaplatili mu lístek a poslali pryč.
Paní/slečna mi vypravovala jak o atmosféře v té tělocvičně, kde se přespávalo. Spala se špunty v uších, a nebo raději i v autě.
Ty příběhy tam jsou opravdu hodně silné, mnoho zejména starších lidí se rozbrečí, mladší to zas překonávají humorem a všichni tuší, že postižená část obcí už nebude jaká byla.
Zahrady jsou prázdné, bez stromů, někde si lidi nechali torza s nadějí, že stromy přežijí, v krajině je pořád hodně nepořádku.
Zamrzí, když slyšíte - "... sousedi jsou pryč u mladých, tornádo jim strhlo střechu, tak zakryli dům plachtou, ale přišla bouřka s lijavcem, a voda přes plachty protekla do bytu a všechno zničila včetně nábytku, stropů". Jindy - nemohou stavět, čekají na krovy, čekají na krytinu, na oplechování atd.
Ale je tam hodně pozitivního. Měl jsem čest být několik dní s mladými lidmi z HB, kteří pomáhají na střechách (i dívky - opravdu jsou na střechách spolu s kluky a pomáhají řemeslníkům co zvládnou) vyklízejí sklepy, uklízejí krajinu, prostě - co je potřeba.
Když tam dnes přijedete, tak ty sutiny co jsou na fotkách už jsou uklizené, hodně střech opravených - je tam hodně naděje. A tu tam poslali jak hasiči, vojáci, hodně firem materiálem, slevami, financemi, a obrovské množství dárců a dobrovolníků z řad občanů. A nesmíme zapomenout ani na zahraničí.
