Předloni koupilo Brno polovinu akcií koupilo za půl miliardy korun a scelilo tak vlastnictví do městských rukou. Tehdy politici mluvili o strategické investici, o pár měsíců později ovšem zcela otočili a začali hovořit o prodeji firmy.
„Chápu, že vlastník má právo o tom mluvit, nicméně pro byznys nejsou různé debaty ‚co by kdyby‘ dobré,“ sděluje v rozhovoru pro MF DNES.
Jsou firmy, tedy vaši nájemci, znejistěny? Ptají se, co bude?
Vnímají to velmi citlivě. Máme tady významné společnosti, a kdykoli k tomu někdo něco řekne, hned druhý den mi volají z ředitelství, například ve Spojených státech. Není to vždy úplně příjemné. Na druhou stranu máme dlouhodobé klienty, máme s nimi úzký vztah, vyříkáme si to a jedeme dál.
Co jim tedy říkáte?
Že můžou být v klidu a uvidíme, jak se všechno ještě vyvine. Myslím, že i zahraniční firmy, které už delší dobu působí v České republice, vědí, že ne všechno, co se řekne, je tak horké, že by to mělo být hned.
Jaký je váš osobní názor na prodej firmy, kterou řídíte?
Musím upřímně říct, že mě to překvapilo. Nečekala jsem, že se o tom začne mluvit. Na druhou stranu vlastník má své důvody, proč se rozhodl k takové úvaze. Více mi to nepřísluší komentovat. Jako ekonom si každopádně myslím, že je dobře, že Brno firmu, která je takovým rodinným stříbrem, vlastnicky scelilo.
Park dlouhodobě vydělává, za loňský rok měl zisk 95 milionů. Dává vám jako profesionální manažerce smysl jej prodat?
Každý vám řekne, že soukromé vlastnictví je pružnější, dynamičtější nebo konkurenceschopnější. Na druhou stranu tím, že teď máme jednoho vlastníka a je to veřejný subjekt, máme obrovskou výhodu, že se zrychlí administrativa. Zahajujeme úzkou spolupráci s dalšími městskými firmami, jakou jsou Teplárny, SAKO, Technické sítě, komunikujeme s dopravním podnikem. Máme obrovskou výhodu, že sedíme na jedné straně břehu.
Když má Technologický park dlouhodobě relativně vysoké zisky, bavíte se s městem jako vlastníkem o výplatě dividendy? Město by tím mělo nové příjmy na své investiční akce.
Zatím nás město o dividendu nepožádalo, ale vnímáme zájem a počítám s tím, že ji bude chtít. A tak to má také být.
Kolik dnes máte nájemců a jaký je zájem o prostory ve vašich budovách?
To číslo se trochu mění, ale pohybujeme se někde kolem 35 až 40 různých společností. Do roku 2018 jsme měli obsazenost 98,5 procenta, v posledních letech se ovšem trochu snížila a dnes jsme asi na devadesáti procentech. Což znamená, že v areálu pracuje mezi šesti a sedmi tisíci lidí.
Teď se tedy snažíte zaplnit i těch zbylých deset procent?
Přesně tak. Jde o zhruba šest tisíc metrů čtverečních. Poptávky máme sice na deset tisíc metrů, ale poptávka se musí s nabídkou potkat. Když chce někdo nějaké specifické prostory za tři měsíce, nejsme schopni mu třeba hned vyhovět. Zájemce vám ani například nepočká rok, než takové prostory postavíte. Navíc tato doba způsobila, že většina firem ani nechce dělat rozhodnutí. Bojí se, že se zase všechno zavře. Vyčkávají proto, jak se situace vyvine.
Nevyčkáváte také, když politici říkají, že park možná prodají?
To určitě ne. Já jsem manažer, chovám se stále stejně, jako by ta firma měla jet ve stejném režimu dalších dvacet let.
Poslední nové budovy jste otevřeli v roce 2017. Kdy a kde chystáte další výstavbu?
Technologický park vždy stavěl pro klienty, i proto byl obchodní model tak úspěšný. Stavět dnes prostory o velikosti šesti tisíc metrů čtverečních, když nemáte alespoň polovinu zaplněnou, není moc ekonomicky obhajitelné. Dnes máme stavební povolení na další tři budovy v centrální zóně Technologického parku a můžeme začít stavět prakticky kdykoli. Je to však investice za víc než miliardu, takže je potřeba k tomu přistoupit s ekonomickým rozmyslem. V příštím roce bychom každopádně rádi připravili infrastrukturu a případně začali už i se stavbou budov pro klienty, které máme rozjednané.
Park vzniká postupně už mnoho let. Některé z prvních budov, například sídlo firmy IBM, už asi nejsou zrovna nejnovější...
Nemám ráda pohled, že technologický park je zastaralý komplex budov. Společnost IBM je jedna z nejváženějších značek na světě. Myslíte si, že by tato firma, která velmi dbá na tom, aby její zaměstnanci měli vysokou kvalitu pracovního prostředí, sídlila ve starých budovách? Měli bychom tady takové firmy?
Asi ne. Dokdy by měla být centrální část parku dostavěna?
Za mě čím dříve, tím lépe. Nechci slibovat, jestli to bude trvat dva, nebo pět let, záleží na trhu. Potřebujeme ji ale zastavět, přilákat nové společnosti a zvednout obrat firmy. Chybí nám také služby jako třeba obchod, kde by si člověk nakoupil při cestě domů. Dnes zde máme školku, kterou plánujeme rozšiřovat na jesle, nebo budeme stavět dobíjecí stanici pro elektromobily. Začali jsme také komunikovat s Jihomoravským krajem, že by tady mohla vzniknout střední škola – technické lyceum. Součástí dlouhodobějších plánů je pak i bydlení v blízkosti zámeckého parku v Medlánkách. Tato lokalita se může začít rozvíjet nezávisle na všem ostatním, protože tam už vlastníme veškeré potřebné pozemky. Plán jsme diskutovali i s městskou částí, takže se v rezidenční části počítá mimo jiné s občanskou vybaveností.
„Otec zakladatel“ Frank LamplU založení brněnského technologického parku stál v roce 1993 Frank Lampl. Narodil se v roce 1926 v Brně a život neměl zrovna lehký. Během druhé světové války prošel koncentračními tábory, po únoru 1948 byl komunisty nucen pracovat v uranových dolech. Po okupaci v srpnu 1968 emigroval do Velké Británie, kde se ve stavební společnosti Bovis během deseti let vypracoval na generálního ředitele. Po sametové revoluci navázal spolupráci s rodným Brnem a jeho firma zde začala budovat technologický park. Frank, dříve František, Lampl zemřel v roce 2011 ve věku 84 let. |
Všiml jsem si, že je v plánu i stavba kaple.
Je to tak. Kaple byla přáním Medlánek, a proč ji nepostavit. Bude tam hezky zapadat, vznikne i alej a takové náměstíčko. Dává to smysl. Technologický park zkrátka rozvíjí celé území města.
Zrovna po bydlení, o kterém jste mluvila, je v Brně velká poptávka. Čekal bych, že s tím začnete hned, protože byste byty určitě prodali, či pronajali.
Aktuálně se bavíme o tom, že to má smysl. Jako firma jsme to ale nedělali a vstoupili bychom tím na území pro nás neznámé. Nabízí se proto někomu ty pozemky prodat, ať byty postaví sám, spolupracovat s někým dalším. Jednotlivé alternativy včetně té, že bychom to řešili sami, se teď zvažují.
Je bydlení zamýšleno jako benefit pro zaměstnance jednotlivých firem?
Historicky se s tím takto počítá. Pokud totiž jako pracovník přicházíte do zahraničí na nějaké významnější místo, je úplně běžné, že vám firma na půl roku nabídne bydlení, než si seženete vlastní někde jinde. Tuto službu by tak měl nabízet i náš technologický park. Neznamená to však, že by měl provozovat 300 bytových jednotek, které tam jsou v plánu. Mně by se třeba líbilo, kdyby bylo firmám k dispozici zhruba deset až patnáct procent.
Z toho mi vyplývá, že spíš chcete, aby stavěl někdo jiný, když nechcete vše nabídnout firmám.
Nemyslím si, že kdybych dneska našim klientům zaklepala na dveře, že pro ně mám sto bytů, že by je vzali. Těch deset až patnáct procent odpovídá realitě. Teď vám neumím přesně odpovědět, jak to nakonec bude a kdo bude investor, protože se tím teprve začínáme zabývat.
Kdy bude celý park postavený?
Teoreticky si myslím, že pokud by byla velká vůle a vše šlo dobře, může stát do dvaceti let. V takovém případě by ale opravdu musela celosvětová ekonomická situace vypadat dobře.
