ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Není v našich silách zkontrolovat očkování u všech dětí, říká hygienička

  • 81
Na jižní Moravě se jen za letošní rok řeší 55 případů odmítání očkování. Rodičům chlapce z Blanenska, který se kvůli tomu nakazil tetanem, však kvůli promlčení pokuta nehrozí. „Nicméně pokuta k očkování stejně nevede,“ upozorňuje krajská hygienička Renata Ciupek.

Poslední případ tetanu zaznamenali hygienici na jižní Moravě v roce 1997. „Tehdy to byl starý pán, který měl dvacet let propadlé očkování,“ sděluje Renata Ciupek, která je ředitelkou protiepidemického odboru jihomoravské hygienické stanice.

Dalším případem je až tříletý chlapec, který momentálně pobývá v brněnské fakultní nemocnici. Jeho rodiče povinné očkování odmítali, takových případů přitom přibývá. „Pozorujeme to několik posledních let, dříve to vůbec nebylo,“ oznamuje Ciupek.

Jak hygienici případy odmítání očkování odhalují? Neměl by jim je hlásit dětský lékař?
Podle české legislativy lékař nemá hlásit tyto případy na hygienickou stanici, protože by se vystavil problémům. My případ odmítání očkování můžeme identifikovat pouze a jen na základě naší vlastní aktivity a vlastních šetření při kontrolách proočkovanosti.

Jak tyto kontroly probíhají?
Kontroly proočkovanosti se dělají každý rok, kontrolují se všechny ordinace a vždycky se vybere určitý segment dětí. Jedná se o celostátně zadanou metodiku z ministerstva zdravotnictví. Je samozřejmě možné, že některé děti tím sítem v konkrétním roce propadnou a nepřijde se na ně. Počet pracovníků epidemiologie je limitován a v posledních letech i snižován, ale povinnosti nám zůstávají a problémů přibývá. Každý rok se nám v kraji narodí zhruba deset až dvanáct tisíc dětí a není opravdu v našich silách zkontrolovat všechny. Proto se jde cestou selektivních vyhledávacích akcí.

Jaký je postup, když se přijde na to, že dítě není očkováno?
Zahajuje se správní řízení s rodiči. Samozřejmě se postupuje komplexně, takže se řeší zdravotnická dokumentace dítěte a důvody, proč dítě nebylo očkováno, zda-li tam nebyly nějaké zdravotní překážky nebo je to pouze vůle rodičů. Toto všechno se zohledňuje a v případě, kdy se zjistí, že se jedná o odmítání očkování ze strany rodičů a nejsou k tomu zdravotní důvody, zahajuje se správní řízení. Ale samozřejmě se bere v úvahu promlčecí doba, takže se řízení zahajuje tak, aby se stihlo všechno vyřešit, než bude případ promlčen.

Jak dlouho správní řízení trvá? Týdny, měsíce?
Spíš měsíce.

Dítě musí být naočkováno hexavakcínou do jednoho roku života, hygienici pak mají na správní řízení další rok. Takže se musíte trefit do poměrně malého okna...
Přesně tak. Promlčení je stanoveno na základě přestupkového zákona, takže jsme tímto způsobem limitováni. Také je třeba brát v úvahu, že se musí jednat s oběma rodiči. Může se stát, že jeden očkování odmítá a druhý neodmítá. Kolikrát musíme zjišťovat i identitu rodičů, protože ne vždy je uvedena ve zdravotnické dokumentaci. Takže je to složité, ale pereme se s tím. Letos například máme rozjednaných už 55 případů odmítání očkování.

Nejvyšší možná pokuta činí 10 tisíc korun?
Ano. Opět to není náš výmysl, ale je to dáno přestupkovým zákonem. My bychom byli raději, kdyby místo pokuty byly děti očkované. Pokuta k očkování nevede, zatím máme jen jeden jediný případ, kdy si to rodiče rozmysleli a dospěli k tomu, že přece jen bude lepší chránit dítě očkováním.

Takže si i přes pokutu rodiče stojí za svým a děti dál neočkují?
Je to tak. Případně ještě podávají odvolání proti rozhodnutí.

Co podle vás rodiče k odmítání očkování vede?
Čistě podle mého názoru je za tím aktivita nejrůznějších jednotlivců, kteří šíří o očkování nepravdivé údaje a informace. Dále je to bezpochyby situace, kdy už se lidé tolik nesetkávají s případy závažných infekčních onemocnění a nadhodnocují tak případné vedlejší účinky očkování, které k němu patří, ale jsou krátkodobé a zanedbatelné ve srovnání se závažností onemocnění. Což konec konců jasně ukázal aktuální případ tetanu. Také mám pocit, že názorům na údajnou škodlivost očkování je v médiích věnována přehnaná pozornost.

A kvůli tomu roste počet chorob, jako jsou spalničky...
Na tom právě vidíme, že trend odmítání očkování vede k tomu, že se k nám vrací choroby, u nichž jsme měli pocit, že už se s nimi nesetkáme. Zatím jsou to hlavně spalničky. Přitom třeba tetanus je všudypřítomný, z půdy nevymizel. Ale tím, že jsme měli velmi dobře proočkovanou populaci - jak dětskou, tak dospělou - tak ty případy byly naprosto raritní. Dětský tetanus byl v Česku naposledy před více než padesáti lety. Málokdo z nás to pamatuje.

Někteří rodiče argumentují, že když dítě dostane nemoc jako spalničky, tak jej prostě vyléčí antibiotiky.
To určitě ne, protože spalničky jsou virové onemocnění a antibiotika nemá vůbec smysl indikovat. Příčinná léčba neexistuje. Spalničky jsou i nadále smrtelné onemocnění, v současnosti například na Ukrajině i ve Francii evidují případy úmrtí. Rozhodně se nedá říct, že současná medicína si poradí úplně se vším. Samozřejmě udělá maximum, ale nejsme páni bozi.

Takže představa, že se i vážnější nemoc při současných možnostech snadno vyléčí, je naivní?
Můžou tam nastat komplikace a dopředu nikdo neví, jaké komplikace nastanou. Konkrétně u spalniček existuje komplikace, která je sice velmi vzácná, ale nastává několik let po prodělání onemocnění, a to těžký zánět mozku. Takže není radno to brát na lehkou váhu.

Rodiče rovněž namítají, že očkování na žloutenku typu B je zbytečné, protože se s ní dítě nemá jak setkat.
To není pravda, může k tomu dojít třeba poraněním o použitou jehlu na pískovišti. Teď jsem také měla příležitost vidět několik maminek s malými dětmi na zahraniční dovolené, kde pokud se dítě poraní a je ošetřeno v místních podmínkách, tak je to velice rizikové.

Také jsem slyšel argumenty, že očkování je vhodné aplikovat až v pozdějším věku dítěte. Co vy na to?
To je taky trošku zcestné. Dítě samozřejmě má v prvních měsících života ne úplně vyzrálou imunitu, avšak právě proto jej očkujeme. Ve vakcíně je antigenní popud daleko nižší než v nemoci jako takové, tím mírným popudem tak navodíme tvorbu protilátek a dítě ochráníme, protože onemocnění samotné by ho enormně ohrožovalo. A třeba u černého kašle, proti kterému se taky očkuje, vidíme nejzávažnější případy u dětí do půl roku života. Tam je velké ohrožení na životě, a i když je tam antibiotická léčba, tak bakterie tvoří toxin v takové míře, že antibiotika už nestihnou zabrat. Podceňováním rizik infekcí si hrajeme s ohněm.