Z devětadvaceti sociálních zařízení na jižní Moravě jich 12 sídlí v zámeckých budovách. Třináctý zámek v Břežanech (na snímku) si kraj pronajímá od sesterského řádu. | foto: Patrik Uhlíř, MAFRA

Sociální zařízení sídlící na zámcích stěhuje kraj do vhodnějších prostor

  • 2
Jihomoravský kraj musí řešit problém se sociálními službami, které sídlí v nevhodných prostorách. Více než třetina krajských sociálních zařízení se totiž nachází v zámeckých budovách. Potíže pak dělá například velikost pokojů, nákladný provoz, ale i památková ochrana. Ta komplikuje stavební úpravy.

Historický zámeček na kopci obestírá park a les. Vede k němu několik kilometrů dlouhá cesta, ruch z obce tam nedoléhá. Nahrazuje ho zpěv ptáků a vše doplňuje vůně z bylinné zahrádky. Prostě romantika.

Jenže kdo se na zámecké objekty umístěné zpravidla v odlehlých a příhraničních částech jižní Moravy podívá optikou seniorů nebo lidí se zdravotním či mentálním postižením a také pečovatelek, zjistí, že pohádková realita to zrovna není.

„Na starých budovách se vždycky objeví nějaké problémy. A nejde jen o zateplení, výměnu oken či nevhodně velké a uspořádané prostory. My konkrétně řešíme hlavní bránu. Je příliš úzká třeba na průjezd hasičského auta,“ upozorňuje Ivana Petrášková, ředitelka „zámeckého“ Domova Božice na Znojemsku.

Právě zámecké areály, povětšinou z druhé půlky 19. století, slouží jako domovy seniorů či další místa pobytových sociálních služeb. „Kraj má dohromady devětadvacet takových zařízení, z toho dvanáct v budovách historických zámků. Plus jeden zámek máme dlouhodobě v pronájmu od sesterského řádu,“ počítá krajská radní pro sociální politiku Jana Leitnerová (Piráti).

Staré budovy podle ní často nevyhovují uspořádáním místností a přílišným počtem bariér. „Někdy jsou klienti i po šesti v jednom velkém pokoji, naopak kanceláře se nachází ve sklepních komůrkách, protože tak se zámky stavěly. A náklady na vytápění, klimatizaci či stavební úpravy jdou v tak velkých areálech do výšin,“ podotýká radní.

I proto kraj postupně buduje menší domy, v nichž těm klientům, kteří chtějí a jejichž stav to umožňuje, zařizuje chráněné či komunitní bydlení. To obnáší výstavbu menších domků, ve kterých lidé po čtveřicích nebo šesticích žijí. 

Sami klienti musejí mít zájem se přestěhovat

„Klienti mají větší šanci stát se přirozenou součástí komunity. Jsou samostatnější, i pečovatelky najednou mají více prostoru vnímat konkrétní požadavky a přizpůsobit péči na míru potřebám jednotlivců. To ve velkých zařízeních se stovkou lidí moc nejde,“ vysvětluje ředitel Zámku Břežany na Znojemsku Vít Janků. Právě jejich zařízení už provozuje i chráněné bydlení v nedalekém Šanově.

Marek Šlapal (ČSSD), předchůdce Leitnerové ve funkci, nicméně tvrdí, že nesmí jít o verdikt shora. „Je třeba se ptát pečovatelů, klientů i jejich příbuzných, zda mají o změnu prostředí zájem, jestli se stěhovat chtějí. Důležitá je také shoda v místě případného nového bydlení, zamezení sousedským sporům,“ říká. 

Podle něj do procesu proměny sociálních služeb zasahuje řada dalších faktorů, které z pozice kraje nejde vždy ovlivnit. „Nám se podařilo zřídit sedm alternativních sociálních služeb za čtyři roky. Je to běh na dlouhou trať, a byť takové snahy podporuji, nesmí nezaznít, že minimálně zpočátku se náklady určitě zvýší,“ dodává Šlapal s tím, že kraj dává peníze nejen do novostaveb, ale i na fungování stávajících zámků a dalších provozních budov.

S tím Leitnerová počítá. Plán do roku 2027 v různé míře počítá s proměnou bydlení v osmi komplexech. „Vždy ale tak, aby to vyhovovalo ideálně všem. Je také důležité lidi z pobytových služeb na samostatnější formu života připravovat a dlouhodobě se jim v tomto směru věnovat,“ uvědomuje si. 

V příštích šesti letech může kraj na přeměnu a výstavbu budov čerpat až 600 milionů korun z evropských dotací.

Kdo se chce starat o zámky?

Na konci září také jihomoravští zastupitelé „odložili stranou“ 25 milionů korun z rozpočtu na nákup pozemků či nemovitostí, kde by v budoucnu měla nová místa pro chráněné či komunitní bydlení vyrůst. O konkrétních nákupech musí samostatně znovu rozhodnout.

I přesto se však některým zastupitelům nelíbí forma, jakou vedení kraje návrhu na přeměnu bydlení dalo. Kritizují zejména nejasnosti ohledně financování provozu v budoucnu opuštěných zámků.

„Lidé, kteří se potýkají se zdravotním nebo mentálním postižením, si určitě zaslouží lepší bydlení než to, které aktuálně umožňují zámecké objekty. Jenže jsem se stále nedozvěděl, co v případě, že se povede všechny přestěhovat do moderních nebo vhodnějších budov, nastane s těmi opuštěnými zámky. Jejich provoz a uchování vyžaduje peníze a nemyslím si, že se do zvelebování pohrnou obce nebo někdo jiný. Rada zatím nepředložila žádný plán,“ vytýká krajský zastupitel Tomáš Třetina (TOP 09). Dodal, že on jako starosta Moravského Krumlova ví, o čem mluví, protože právě jeho město se o tamní zámek stará.

Na nebezpečí vznikající při dlouhodobém nevyužívání budov upozorňuje i Zdeněk Vácha z brněnského pracoviště Národního památkového ústavu. „Hrozí degradace, zejména kvůli absenci údržby, kterou zámecké objekty vyžadují. Je důležité vědět, co se s opuštěnou stavbou stane. Existují i příklady soukromého vlastnictví, kdy v objektu majitelé přímo bydlí, nebo jej pozmění na nějaký druh hotelu. Hrušovany nad Jevišovkou zase pro účely obce upravují zámeckou budovu tak, aby tam vznikla obřadní síň, umělecká škola, muzeum a podobně,“ dává příklad Vácha.

O případném dalším využití zámků se kraj chce s místními domlouvat. „Rozhodně nechceme rozhodovat obcím za zády, všechno je o hledání cesty, která bude fungovat pro všechny,“ uzavírá Leitnerová.