S každým klientem stráví tak deset patnáct minut. "Jak to vypadá s tím Alstomem?" ptá se poradkyně svého klienta. Čtyřiadvacetiletý Petr odpovídá, že to nijak nedopadlo.
"Chtěli někoho, kdo umí pracovat s vertikální frézou," vysvětluje muž, který se vyučil obráběčem kovů.
Chvíli se spolu baví o jeho dalších možnostech. Petr je v péči úřadu od ledna. Poradkyně ho informuje o tom, že jako dlouhodobě nezaměstnaný bude muset s úřadem uzavřít takzvaný individuální akční plán, a podává Petrovi leták, který si má za domácí úkol přečíst. Po deseti minutách se loučí.
"Na nějakou individuální práci s klientem poradkyně nemají moc čas. Podle našich statistik vychází dnes na jednu poradkyni zhruba tři sta uchazečů. Při rostoucím počtu nezaměstnaných vzniká nebezpečí, že se z plánů stane pouhá formalita," říká zástupce ředitele úřadu Vladimír Vyplel. Optimálně by mělo být vytížení poradkyň poloviční.
Jak vypadá den na úřadu práce?
Den na úřadu prácePrvní květnové pondělí na Úřadě práce Brno-venkov - do evidence úřadu se přišlo nově zaregistrovat 286 lidí, o 44 méně než v dubnu, ale o 41 více než v březnu a o 52 více než letos v únoru |
Deset minut po otevření dveří na pracovním úřadě Brno-venkov už v čekárně sedí asi třicet lidí. Většina z nich vyplňuje tiskopisy, někteří mlčky čekají na odbavení, jiní si vykládají, někdo si prohlíží nástěnku s nabídkou volných míst.
U informačního pultíku se každou chvíli vytvoří had z lidí, kteří jsou na úřadě poprvé a potřebují se zorientovat v tom, jaké papíry a komu předložit.
"Takto to bude dneska asi do tří hodin. Pak nápor opadne. Před měsícem tu byl ještě větší nával," odhaduje dívka u informací.
Na Úřad se nespoléhá
Dvaatřicetiletá žena, kterou před čtrnácti dny propustila společnost Roučka slévárna, je tady taky. "Cítila jsem se jako by mě vyhodili z domu. Přitom jsem té práci dávala maximum," říká žena, která pracovala jako administrativní pracovnice.
Počítá s tím, že si práci bude hledat sama. Na úřad se příliš nespoléhá. Zatím ale neměla na hledání práce čas. Říká, že je ochotná udělat kompromis, ale určitě nechce pracovat do večera.
"Mám pětiletou dcerku a chci si jí užít, než nám vyroste. Nechci, aby chodila ze školky k babičce a pak do hajan," říká žena.
Čtyřiadvacetiletý Petr je na pracovním úřadě od ledna. Hledá si práci ve strojírenství a zároveň si dálkově dodělává maturitu. "Je to špatné. Dřív bylo v oboru mnohem více nabídek," říká mladík, který pracoval téměř pět let jako obráběč kovů v brněnském závodě společnosti Poclain Hydraulics.
Rozesílá životopisy do různých strojírenských firem a na úřad dochází jednou za měsíc. "Moc tady na ně ale nespoléhám. Vždycky mi nabídnou tak jedno místo," dodává. Doufá, že díky maturitě si bude moci pomýšlet i na lepší mistrovské pozice.
"Nejpozději v září už bych chtěl pracovat. Bavím se spravováním svého veterána a finišuju se školou," říká Petr, který žije u rodičů, a tak zatím není ve stresu z toho, že je bez práce.
Sedm měsíců bez práce
Jaroslav je zámečník a práci si hledá už sedm měsíců. Naposledy pracoval jako slévač v brněnské fabrice strojírenské firmy Šmeral. Devětatřicetiletý muž ukazuje, jak má z těžké práce zničené ruce.
"Mám z toho dneska tenisové lokty a papír od doktora, že nemůžu zvedat věci těžší než třicet kilo," přiznává. Po krátké debatě to ale vypadá, že čeká, až si ho nějaká práce najde sama. Stojí u nástěnky s volnými místy a lamentuje.
"Jsou to samí podvodníci, kteří nabízejí čtyřicet korun za hodinu. Za to dělat nebudu," říká a ukazuje přitom na přehled nabídek pod písmenem Z.
"Tak se obraťte na inspektorát práce," opáčí muž s černým kufříkem, který se také dívá na inzeráty. A dodá, že kdo chce pracovat, vždycky si něco najde.
Jaroslav si zatím práci mimo obor nehledá. Domácí rozpočet se dvěma dětmi táhne zatím žena. "Ta byla nedávno také bez práce, ale díky známému dostala místo u E.ONu," dodává.
Budu dělat cokoli
Mladík s batůžkem, který stojí u nástěnky s inzeráty, slavil nedávno osmnáct let. Vyhodili ho ze školy, a tak skončil na úřadě práce. "Špatné známky," vysvětlil vyhýbavě důvod, proč ho nechtěli na učilišti, kde se učil na truhláře.
"Doma teď s rodiči není k vydržení. Musím si něco najít. Cokoli. Dělal bych zedničinu, dlaždiče, hlavně abych neseděl doma na zadku," říká trochu nervózně. Na drtivé většině míst totiž chtějí výuční list. S tím ale domů nemůže přijít, to by rodiče zase dostal do varu.
Obchází všechny inzeráty. Pár nabídek by se přece jen našlo. Nakonec si bere kontakt na firmu, která nabízí práci dlaždiče. Požadují základní vzdělání a praktickou školu.
Šedesátiletý muž, který se přišel na úřad zaregistrovat, už nepracuje dvanáct let. Pobírá částečný invalidní důchod a donedávna se staral o svou nemocnou matku. Shání práci hlídače, ale zatím má smůlu.
"Zavinila to doktorka, která mi do posudku napsala, že nemůžu dělat noční směny. Mám prý něco s nervama," říká muž, který má tři roky do důchodu. Uvažuje, že mu nejspíš prospěje změna lékařky. Alespoň teď, při hledání zaměstnání.
Statistiky nezaměstnanýchBrno-venkov počty nezaměstnaných a nezaměstnanost v částech okresu k 31. březnu: Šlapanicko 1 382 - 5,2 % Ivančicko 1 038 - 9,1 % Tišnovsko 997 - 7,6 % Rosicko 861 - 7,8 % Židlochovicko 792 - 5,4 % Kuřimsko 547 - 5,9 % Pohořelicko 538 - 8,3 % zdroj: Úřad práce Brno-venkov |
