Žalobou se ve čtvrtek zabýval Krajský soud v Brně. Firma ji však nakonec stáhla ještě předtím, než byl vynesen rozsudek.
Vedení Jihomoravského kraje před čtyřmi lety autobusovým společnostem hrozilo pokutami, pokud nevyjedou na své trasy, a tak znojemský dopravce zvolil taktiku, že ještě den před konáním stávky podal na odboráře žalobu.
„V jednání odborářů, kdy jejich mzdové požadavky byly z naší strany beze zbytku splněny, lze spatřovat prvky neodpovědnosti, neomalenosti a drzosti,“ prohlásil tehdy ředitel Psoty Petr Chadim, který sám kvůli stávce svých řidičů usedl za volant autobusu. Sehnal narychlo i další výpomoc s potřebným řidičským oprávněním, díky čemuž nakonec městská doprava ve Znojmě jezdila zhruba ze šedesáti procent.
Překvapivý dotaz soudkyně
Právní zástupce Psoty Radek Ondruš přicházel k soudu přesvědčený, že způsob, jakým odboráři stávku ve znojemské společnosti vyhlásili, byl nezákonný. Před zahájením soudu argumentoval i tím, že sám z vlastní zkušenosti zná prostředí fungování odborových organizací a že v tomto případě se nepostupovalo podle zákona.
„Vůči zaměstnavateli vystupovala pouze základní organizace. Nikdy nesdělila, že by jednala z pověření celostátního odborového svazu a že ten stávku vyhlásil, jak tvrdí protistrana,“ prohlásil Ondruš.
Z pohledu znojemského dopravce tak stávku vyhlásila základní organizace, která však údajně nenahlásila vše, co ze zákona měla. Ondruš tím poukazoval na údajné procesní pochybení odborářů. Žádnou náhradu škody ovšem společnost Psota podle jeho slov nepožadovala, šlo jí pouze o zákonnou rovinu.
Když však soudkyně Dagmar Bastlová pročetla listinné důkazy, padl od ní překvapivý dotaz: „Chcete ve sporu i nadále pokračovat poté, co jsme si tady vše pročetli?“
Ondruš, který zjevně takovou otázku nečekal, požádal o přestávku, aby si mohl zavolat se zástupci vedení společnosti, kteří k soudu nedorazili. A po zhruba patnáctiminutové pauze soudu oznámil, že žalobu nakonec bere zpět. I z dotazu soudkyně tušil, že jeho šance na úspěch jsou mizivé.
„Rozhodli jsme se na základě toho, co u soudu zaznělo, tedy že základní odborová organizace v Brně byla pouhým ‚pošťákem‘,“ vysvětlil Ondruš.
Jinými slovy uznal, že stávku vyhlásilo ústředí odborářů, jak argumentoval jejich právní zástupce Jan Horecký. Ten tak od soudu odcházel spokojený. „Byl to jeden z možných závěrů, který jsme předvídali,“ řekl po jednání.
Okolnosti zkoumal i kraj
Nebyla to však jen Psota, která stávku „napadla“. Už před jejím konáním tuto otázku otevřelo také tehdejší vedení kraje.
„Abychom hájili maximálně své zájmy, podali jsme podnět na přezkoumání zákonnosti vyhlášení a konání stávky. Na podání takového podnětu má kraj stejné právo, jako mají odbory právo na stávku. V případě, že bude vyhodnocena v rozporu se zákonem, budeme požadovat sankce od dopravců,“ prohlásil v roce 2017 tehdejší jihomoravský hejtman Bohumil Šimek (za ANO).
Jenže za pár měsíců bylo jasno. Vrchní státní zastupitelství v Praze na jih Moravy vzkázalo, že stávka byla vyhlášena v souladu s pravidly. A dopravci si mohli oddechnout, že je hejtmanství nebude pokutovat za to, že nejezdili.
V minulosti však nastaly situace, kdy stávku soud označil za nezákonnou, ačkoliv právo na ni zajišťuje ústava. A to jak ještě před jejím konáním, tak i zpětně.
Například v roce 2011 pražský městský soud rozhodl, že se stávka v dopravě nemůže konat, protože ji odboráři neohlásili tři dny předem, jak by měli, a jde tak o zneužití práva na stávku. Se stejným zdůvodněním Městský soud v Praze rozhodl o nezákonnosti jiné stávky po jejím konání, a to v roce 2003, kdy se řidiči tramvají domáhali stejných mezd, jaké dostávali šoféři autobusů.
