Kormoráni obvykle škodí především na řece Dyji v národním parku Podyjí. Když totiž zamrzají vodní stojaté plochy, v nichž loví nejraději, míří k těm tekoucím. A v Podyjí díky vypouštění teplejší vody ze spodní části vranovské i znojemské přehrady řeka nezamrzá. Stává se tak, že jen v úseku mezi oběma přehradami se usadí i pět stovek těchto velkých ptáků.
Letos ornitologové při pravidelném zimním sčítání hlásí, že na zkoumaném úseku v národním parku i mimo něj žádné kormorány neviděli. A celkově je tu méně vodních ptáků než obvykle – 340 jedinců z 11 druhů.
„Jde o nejnižší počet za posledních deset let. Je pravděpodobné, že většina vodního ptactva se rozptýlila po nezamrzlých plochách celého kraje a nekoncentruje se na určité úseky řek jako v jiných letech,“ míní biolog správy parku Zdeněk Mačát.
Třeba pstruzi díky tomu měli klid k přirozenému výtěru a zajistili tak další populaci.
„Často slyším: ‚Každý den, kdy zde kormoráni nejsou, je dobrý.‘ Bohužel ještě není konec zimy a v případě zamrznutí rybníků a přehrad lze předpokládat, že se kormoráni zaměří na sekundární pstruhové vody – Svratku, Jihlavu a Dyji,“ podotýká rybář Pavel Neruda, který se léta marně snaží zapůsobit na kompetentní instituce, aby se začalo s likvidací kormoránů.
Jeden pták totiž v průměru sežere půl kilogramu rybího masa denně. Velké množství ryb však při lovu poškodí a ty následně uhynou. A tak zatímco ještě v první půli 90. let byla Dyje v celé Evropě známá jako řeka unikátních lipanů, dnes v ní tato ryba téměř chybí.
Celý úbytek ale nemají na svědomí jen kormoráni. Nezanedbatelnými predátory jsou stále se rozšiřující, dříve u nás neznámý norek americký a vydra.
