Slzy většinou (nejen) ve sportu nejsou vítanou ingrediencí. Pro někoho však mohou být odměnou. Například pro tvůrce snímku KOMETA: FILM, který v pátek vstoupil do jihomoravských kin.
„Myslím, že fanoušek by měl odcházet se slzou v oku. A doufám, že bude,“ oznamuje režisér Tomáš Koňařík. „Zároveň by ho to mělo nakopnout a vzbudit v něm pýchu na to, co Kometa dokázala.“
A že toho nebylo málo. Jedenáct titulů vyválčila parta kolem Vlastimila Bubníka v 50. a 60. letech, další dva přidali modrobílí bojovníci v uplynulých dvou ročnících.
Ovšem nový hodinový film neměl ambici stát se kronikou. „Nechtěl jsem sklouznout k tomu, abychom vypočítávali data a říkali, kdo kdy kde vyhrál. Chtěli jsme jít po emocích,“ líčí Koňařík.
Z nebe do pekla a zpět
V tomto ohledu měl usnadněnou úlohu. Jinde by podtitul díla „Z nebe do pekla a zpět“ mohl vyznít jako prvoplánový laciný kýč, jenže v případě historie brněnského hokeje dokonale sedí. „Cesta musí mít nějaké dno, aby pak mohlo víc rezonovat, když se slaví,“ podotýká Koňařík.
Zrovna brněnské hokejové dno bylo pořádně hluboké. A tak diváci spatří nejen „prehistorické“ černobílé záběry ze slavných počátků brněnské Rudé hvězdy, ale i trpkou připomínku temných 90. let, kdy slavná značka Kometa skomírala.
„Nebyl tu jeden klub, který by fungoval, ale třeba tři dorosty, které se místo spolupráce mydlily mezi sebou. Tehdy nebylo moc na co být hrdý,“ vzpomíná brněnský útočník Jan Hruška, jenž jako jeden z mála aktuálních mistrů tehdejší tristní poměry zažil na vlastní kůži.
Většina jeho současných parťáků, kteří film sledovali minulý týden při předpremiéře i slavnostní premiéře v brněnském kině Scala, v těchto pasážích nevěřícně zírala.
„Trošku jsem koukl do historie. Vůbec jsem netušil, čím si Libor Zábranský musel projít,“ přiznal útočník Martin Dočekal při zmínce o zachránci a současném bossovi Komety. „Ten příběh, jak Kometa padla na dno, hráči neměli hokejky, a pak z toho vznikl kolos, co je dneska, je velice zajímavý,“ pověděl další útočník Martin Zaťovič.
Cílovým divákem je fanoušek
Právě jeho hlášky patří k mnoha humorným momentům díla. To kromě hokejových záběrů stojí především na výpovědích více než čtyřiceti postav od pamětníků přes fanoušky po klíčové aktéry nynější éry.
„Se sportovním dokumentem jsem žádnou zkušenost neměl. Zaměřuji se na hranou tvorbu a tak jsme k tomu i přistoupili. Chtěli jsme, aby to mělo spíš emocionální linku než sportovní,“ neskrývá Koňařík.
Z oslovených respondentů prý žádost neodmítl nikdo. „Jenom Jirka Dopita byl indisponován, to jediné mě mrzelo,“ sděluje Koňařík, který k obšírné výpovědi přiměl i Libora Zábranského, známého svou nelibostí k přehnané sebeprezentaci. „Rozmluvit pana Zábranského vůbec nebyl problém, zastavit ho problém byl,“ glosuje režisér.
I když v Brně strávil třináct let, fanouškem Komety se nestal, což mu pomohlo udržet si zdravý odstup. „Ale jsem ze Vsetína a zažil jsem jeho vrcholnou éru, takže znám emoce z pohledu fanouška. Bez toho si člověk u sledování filmu tu emotivní cestu neprojde. Právě fanoušek byl cílový divák, pro kterého jsme to dělali,“ přibližuje Koňařík.
S nápadem film natočit jej oslovil kamarád Václav Trávníček z tiskového oddělení Komety. Práce na snímku trvala přibližně tři čtvrtě roku, rozpočet autoři prozradit nechtěli.
„Ale myslím, že byl nižší, než kdyby se to točilo primárně do kin,“ říká Koňařík, který nakonec hromadu nasbíraného materiálu zhutnil do jedné hodiny.
„Myslím, že třeba hodinu a půl by to neuneslo. Museli bychom víc nahlédnout pod pokličku současné Komety, což jsme zkoušeli, ale už nám to přišlo lehce zatěžkané.“
Takto snímek vrcholí euforickými tituly z let 2017 a 2018. „Měl jsem husí kůži,“ přiznává Hruška. „Je to pěkně zpracované a myslím, že lidem se to bude líbit,“ chválí Zaťovič. „Teď si jdeme pro třetí titul, ať můžeme natočit další film.“
