Dagmar Ševčíkovou provází vášeň pro malířství a výtvarné umění celý život. Navštěvovala umělecký kroužek v brněnském centru volného času Botanka, kde se setkala s rozličnými styly malířství a kresby. Později se chtěla umění věnovat i studiem textilního návrhářství.
„Rodiče měli jiné plány, tak jsem se odebrala cestou praktičtějšího oboru zdravotní sestry,“ vypráví brněnská výtvarnice.
Ve zdravotnickém odvětví pokračovala jako obchodní zástupkyně ve farmaceutické společnosti. Cestu k malířství si opět našla v dospělosti, kdy jí manžel dal ke třicetinám plátna a barvy. „Díky němu jsem se výtvarnictví začala opět více věnovat,“ vzpomíná.
Minulý rok v létě se ale vše změnilo a svou dosavadní práci opustila. „Řekla jsem si, že konečně půjdu svou vlastní cestou a už nebudu řadový zaměstnanec, který pracuje od rána do večera,“ vypráví. Od té chvíle se začala naplno věnovat malbě.
Založila i vlastní prodejní internetovou galerii obrazů DASA Galerie, kde si lidé mohou prohlédnout jednotlivá díla a přečíst příběh, který symbolizují. Její obrazy jsou ovlivněny abstraktním stylem a 3D technikou, která jim dodává třetí rozměr. Této technice se začala více věnovat ve chvíli, kdy její syn dostal k Vánocům 3D tiskárnu.
Aby na svých dílech docílila struktury, používala dřív noviny a tapetové lepidlo. „Potřebovala jsem, aby obraz z plátna vystupoval a nepodobal se obrazům z IKEA,“ směje se devětatřicetiletá umělkyně.
Obraz Proměna… s podtitulem: příběh motýlí byl jedním z prvních děl, u kterého využila právě 3D tisk. Navíc je toto dílo spojené s hlubším poselstvím, za kterým stojí potřeba pomoct zdravotníkům v době pandemie.
Tři obrazy tvořila sedm let
„Se synem jsme v době koronavirového chaosu viděli reportáž o pánovi, jenž pomocí 3D tiskárny vyráběl štíty pro záchranáře. Rozhodli jsme se, že využijeme naší tiskárny a začneme je tisknout taky.“
Následně oslovili průmyslovou školu v Brně, která měla 3D tiskárny, a požádali je, zda by jim je půjčili. „Dopadlo to tak, že jsme vytvořili velkou skupinu se studenty a společně jsme tiskli štíty,“ říká.
Na obrazu jsou motýlci z ochranné fólie, kterou používali při výrobě štítů. „Motýlci představují dobu, kdy jsme museli projít mnoha proměnami. Zároveň ztvárňují naději, že se vše vrátí zpět do normálu,“ vykládá umělkyně.
Když se jí v hlavě zrodí příběh, postupem času si řekne, že ho zkusí dát na plátno. „Skládám nápady, jak ho na plátno přenést,“ vysvětluje. Její obrazy se tak postupně mění a přizpůsobují se jednotlivým životním situacím.
Trojice obrazů Naděje, Vítězství a Identita s výroky Václava Havla jí zabrala delší dobu. 3D písmena, která jsou na obrazu nalepená, na sobě mají plátno. „Když se na dílo podíváte, tak by se vám měla před očima písmena ztrácet. Pokud se podíváte z jakéhokoli úhlu, každý člověk vidí nejen obraz, ale i samotný citát jinak. Jejich bílé stěny pak navozují pocit, že vystupují z bílé zdi, na které visí,“ interpretuje Ševčíková myšlenku svých tří obrazů.
Sedm pozitivně laděných obrazů mohou zájemci vidět naproti recepce budovy Titanium v Brně do 27. dubna. „Líbila se mi atmosféra, kterou tento prostor má. Do běžných galerií chodí lidé už za účelem koupit si nějaký obraz nebo se na ně jít podívat. Tady ale každý den projde spousta lidí, kteří jdou třeba do práce a normálně by se na umělecké výstavy nedostali,“ říká. Pod každým z jejích děl je popisek s příběhem, který se k němu pojí, a QR kód, jenž zájemce přesměruje na stránky s detailnějším popisem obrazu.
