Nasadit helmu, zapnout bezpečnostní pásy, zhluboka se nadechnout a pak už jen důvěřovat „šoférovi“. Přesně tak začala pro seniorku Janu Košutkovou první jízda v cyklorikše, která od pondělí brázdí ulice Břeclavi. Dobrovolníci v ní dovezou obyvatele domova seniorů na výlety, do přírody nebo třeba do restaurace.
„Ještě nikdy jsem v tom nejela. Snad to bude dobré,“ hlásí Košutková před jízdou trochu roztřeseným hlasem. Je vůbec první z domova, kdo má šanci si novinku vyzkoušet. Když vyjíždí z brány areálu, pevně se drží bočních madel.
Na zpáteční cestě už se ale usmívá. „Řidič“, tentokrát místostarosta města Jakub Matuška (Mladí a Neklidní), ji za statečnost vzal na jahodovou zmrzlinu. Právě Matuška je jedním z těch, kteří složili speciální zkoušky, aby rikšu mohli obsluhovat.
Řidičák si na ni ale udělali také další dobrovolníci, které sdružuje břeclavská organizace ADRA. „Je to jako v autoškole. Je potřeba se seznámit se základními pravidly – hlavně bezpečnosti – a pak už je to o zkušebních jízdách,“ popisuje místostarosta, co školení obnáší. Coby řidič cyklorikši se v první den osvědčil. A jak říká, ani se nenadřel. „Má asistenční elektropohon, který hodně pomáhá. Dá se jet i bez něj, ale pak je to docela dřina,“ usmívá se.
Baterie vydrží zhruba tolik, aby se na jedno nabití dalo dorazit klidně až na vzdálenost padesáti či šedesáti kilometrů. „Zhruba dvě hodiny by akumulátor měl vydržet, takže potenciálně bychom mohli dojet třeba na Janohrad nebo na Pohansko. Zatím se ale budeme pohybovat spíš v nejbližším okolí,“ poznamenává Matuška.
Senioři už se na novinku těší
Kolo, které před sebou veze malý vozík pro dva cestující, pořídila Břeclav za 160 tisíc korun, na polovinu se podařilo získat dotaci. Stroj je dánské výroby.
Nablýskaný a vonící novotou hned první den lákal ke svezení i další obyvatele domova. „Mám veliký zájem,“ hlásí se hned o druhou jízdu Ludvík Sedláček. Dobrodružná povaha seniorovi původem z Ladné nechybí. „Pojedu kamkoli, to je jedno. Vybereme lehko,“ směje se muž, který se díky rikše na chvíli zbaví chodítka.
A právě to je smyslem celého projektu. Aby se senioři dostali do míst, kde například dlouho nebyli, nebo kam se nemohli vydat, protože je tíží omezená schopnost pohybu. „Bylo nám jasné, že zájem bude,“ podotýká ředitel domova seniorů David Malinkovič.
Vytržení ze stereotypu je potřeba
Jak říká, klienti jakoukoli podobnou aktivitu vítají. Vyrazit na kávu do restaurace nebo jen tak do města je pro ně vítaná změna. „Pro ně je to prostě vytržení z jejich stereotypu. A teď po době covidové je opravdu potřeba, aby naši klienti přišli na jiné myšlenky, trošku se dostali ven a nebyli pořád ve stejných prostorách, se stejným personálem. Potřebují dostávat trochu jiné podněty,“ míní.
O pořízení speciálního vozítka, jaké je vidět spíš v čínských ulicích než v Česku, začali v Břeclavi uvažovat zhruba před dvěma lety, kdy rozjeli projekt s pracovním názvem „Senior jede“. Jeho součástí je třeba i senior taxi. To ale slouží hlavně pro cesty k lékaři nebo po úřadech. Rikša má být čistě volnočasovou záležitostí.
O tom, že její provoz může úspěšně fungovat, svědčí příklady ze zahraničí, hlavně z Dánska. Rikša už ale jezdí také v českých městech – například v Bohumíně, Otrokovicích či Kadani. Do břeclavské dopravy docela dobře zapadá. Ne nadarmo se jí přezdívá moravská Šanghaj.
