Dlouhá léta jsme měli před domem po dešti kaluž. Šla jsem do první, musela ji přeskočit. Takto jsem absolvovala i gymnázium a vysokou. Dva chlapi v domě - táta i děda problém úspěšně bagatelizovali. Jednou mi zavolali do práce, že se otci stal pracovní úraz.
Přijela jsem na Obecní úřad. Táta seděl pře OU a byl celý od výkalů. Nakonec se mi podařilo v družstvě zajistit rampu s hadicí a taťku trochu ostříkat. I oblečení jsem mu dovezla. A cože se to stalo? Rozvážel pivo a přijel do hospody, která přestavovala průjezd. Řekli mu, ať to objede zezadu, jsou tam velká plechová vrata. On si ty cesty spletl a vlezl do čističky odpadních vod. Jako silný kuřák a bývalý boxer samozřejmě nic necítil a tak pokračoval dál.
"Halóóó, je tu někdo? Vezu vám 40 beden jedenáctky!"
V čističce ale nikdo nebyl. Porouchaná elektrika zavinila to, že bylo špatně vidět a čistička přetékala. Takže, když táta na prvním schodě ucítil mokro v botě, myslel si, že je to kaluž před domem a přeskočil ji. Do slova a do písmene, skočil přímo do septiku. Dodnes touto historkou bavím návštěvy. Vytáhnu fotoalbum, ukáži družstvo, rampu, hadici, čističku. Jediné oko nezůstane suché!
