Závod v Misanu mohl také vyhrát, ale přišel nevinně vypadající pád. Z něj se ale už Wayne Rainey nezvedl. A na nohy se nepostavil už nikdy.
Brno tak zůstane v jeho kariéře zapsáno jako poslední vítězný závod v motocyklovém mistrovství. Závod, po kterém bez emocí popisoval, jak ujížděl Cadalorovi i Doohanovi.
Téměř nechyboval, jedno zaváhání mu ale změnilo život
Raineymu se říkalo Mr. Perfect. Byl přesným opakem Kevina Schwantze, rozháraného kudrnatého šílence, který jezdil na hraně a často i za ní. Snad by jeho styl šel přirovnat k dnešnímu umění Caseyho Stonera.
Jezdil maximálně efektivně. Málokdy chyboval. Přemýšlel. "Když za to opravdu hodně taháte, tak pak nejedete precizní stopu," krčil rameny po vítězném závodu v Brně.
V tom příštím chyboval. V přímém přenosu. Ve chvíli, kdy jeho yamaha sklouzla a v kotrmelcích zmizela v prachu z kačírku, vysílala televize zrovna záběr z pohledu jezdce. Pak přišel střih a záběr na Raineyho, jak ukazuje přibíhajícím zdravotníkům, že nemůže hýbat nohama. Konec legendy.
Se závoděním neskončil, šéfuje týmu Yamahy
Nešťastný pád otevřel cestu k mistrovskému titulu Kevinu Schwantzovi. A taky k jejich smíření. Okamžik, kdy se Kevin při prvním setkání po Raineyho pádu sklonil k svému dřívějšímu rivalovi a objal jej, je jedním z nejsilnějších momentů v motoristickém sportu.
Ostatně ani s tím koncem závodění to nebylo tak horké. Za rok byl Rainey opět na startu Grand Prix. Jako týmový šéf Yamahy. Pro značku získal nynější rivaly ze Superbike Biaggiho a Checu. Loni, osmnáct let po nehodě, se vrátil do Misana.
"Toto je sport, který jsem si vybral. Vím, že je nebezpečný, vím, že se mi něco takového – nebo ještě horšího – mohlo stát, ale když závodíš, tak na nic takového nemyslíš. Prostě se snažíš dát ze sebe to nejlepší," vyprávěl klidně Rainey sedící v kolečkovém křesle.
Článek převzat z týdeníku České motocyklové noviny.
