Chybějící patníky, vodorovné značení a místy i krajnice dodávají jízdě po zapadlých cestách nádech svobody. Tady se jezdí hlavou.
| foto: Martin Sznapka
Cesta chmelovou stezkou je čiré utrpení. Cíl cesty však stojí za to
Vyrazit na projížďku z Prahy na Karlovy Vary nebo Chomutov by napadlo asi jen šílence nebo masochistu. Rozkouskované rádoby dálnice, které mají jen pár desítek kilometrů, zoufale přetížené silnice plné kamionů, minimum míst na bezpečné předjíždění a do toho maskovaná policejní auta hladově číhající na ty řidiče, kteří propadnou bezmoci a začnou riskovat.
Příjezd k Lounům směrem od hlavního města mám moc rád. Když se člověk přehoupne přes poslední horizont, otevře se před ním nádherná krajina s pohádkovými kopečky takzvaného Lounského středohoří. Kraluje jim kopec Raná, kolem něhož se tradičně vznášejí paraglidisté a další sportovní letci. I já jsem se tam kdysi během třídenního kurzu naučil létat na padákovém kluzáku, a přestože jsem se k tomu už nevrátil, protože svůj život radši svěřím pevnému asfaltu než neviditelným vzdušným proudům, vzpomínky na svobodné plachtění nad touto krajinou mám v hlavě zapsané navždy (i když se na tom asi do značné míry podílel intenzivní strach z toho, jestli se mi povede přistát bez otevřených zlomenin).
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
