Garáž vyrostla mezi domy, majitelé sní o dálkovém ovládání
Dům už se kompletní rekonstrukce dočkal. Teď přichází na řadu kompletní rekonstrukce garáže.
Tato garáž už pamatuje hodně. Vyrostla v průjezdu mezi domy v okrese Nový Jičín. Dříve v tom místě parkovaly vozy: nejprve jen žebřiňáky a káry tažené koňmi, které se využívaly k dovozu sena, uhlí, dřeva, zboží i lidí. V sedmdesátých letech povozy vystřídala vozidla poháněná benzinem. Místo mezi domy vlastně krásně mapuje vývoj motorismu: nejprve to byl Spartak, ČZ175 skútr „prase“, později Škoda 100, Škoda 120 a postupem času Volkswagen Polo, Toyota Avensis, motocykl Yamaha 900...
„Parkování moderních vozidel si vyžádalo zastřešení průjezdu a osazení dveří z obou stran, tedy do ulice a do zahrady. A tím vlastně teprve vznikla garáž, jak má být,“ popisuje soutěžící Jiří
Využití jejich garáže se měnilo v čase. Vždycky tam však parkoval nějaký vůz a skladoval se potřebný materiál i všelijaké nepotřebné haraburdí. „Občas zde ubytování našli i králíci a slepice, byl zde i sklad uhlí a svůj krátký život tu prožila i motodílna. Nadstandardní délka garáže, asi deset metrů, dovoluje využít první půlku k parkování a druhou k různým účelům,“ vysvětlil Jiří.
Průjezd byl za první republiky osazen z obou stran železnou zdobenou branou, na které byly zobrazeny sudetoněmecké kovářské vzory. „Stejné provedení najdete i ve filmu Je třeba zabít Sekala na bráně vedoucí na hřbitov, kam jde Sekal dát své oběti na hrob květinu,“ popsal soutěžící.
Na stěnách garáže nic zajímavého není, zato pod nohama se ukrývá skvost. Dlažba je nyní bohužel utopená pod novými betonovými dlaždicemi, ale je tvořená z poctivých, patnáct centimetrů silných plochých kamenů z černé žuly prorostlé bílým křemenem.
Úplná pravidla soutěže o vrata Trido čtěte ZDE |
„Když bylo potřeba sekat otvor pro kanalizaci, sekáče se ohýbaly, a tak se musely vyjímat celé kameny. Jeden z nich byl starý patník s římskými číslicemi. Dá se u něj předpokládat použití ještě za Rakouska-Uherska. V současnosti nám zdobí zahradu,“ pokračuje ve virtuální prohlídce Jiří.
Bohužel, v sedmdesátých letech došlo k likvidaci železných bran. Tehdy ještě pomyslná garáž ale dostala střechu a byla osazena otočnými dvoukřídlými vraty. „Přibližně v roce 2000 nahradila čelní dřevěná vrata, která už byla značně zdevastovaná počasím, automobilismem a solením vozovky, vrata nová: plechová a výklopná. I ta však nelehce nesou podmínky, ve kterých musí pracovat,“ doplnil Jiří.
V průjezdu se vystřídalo mnoho vozů. Od žebřiňáků a kár poháněných koňmi až po ty motorizované, poháněné benzinem.
Celý dům už si rekonstrukcí prošel a nyní čeká podobný plán Jiřího garáž. Rodina chce měnit střechu, budou nové omítky na stěny, elektroinstalace a bude třeba také zvýšit práh vrat.
„Pak bude samozřejmě následovat osazení sekčních vrat na dálkové ovládání, na která se už všichni moc těšíme. Když parkujeme dnes, zastavíme před vraty a zatímco jeden zvolený je musí jít otevřít, sníme všichni o prostém stisknutí tlačítka z tepla interiéru našeho auta,“ vysvětlil Jiří.
Z garáže se stávalo brouzdaliště, vlhkost větrali několik dní
Nová vrata by Zdeňkovým klientům zajistila větší komfort při hodinách autoškoly.
Garáž soutěžícího Zdeňka stojí na Blanensku a její stavba nebyla snadná. Zdeňkovi rodiče se během jeho dětství rozvedli a garáž, která stála u domu, připadla v rozvodovém řízení jeho otci.
„Nastala situace, kdy maminka s novým přítelem neměli kde zaparkovat auto, a tak se rozhodli postavit novou garáž v řadě již stojících garáží u domu. Bylo to docela zdlouhavé řízení, neboť sousedům se tato stavba moc nezamlouvala,“ začíná příběh soutěžící Zdeněk.
„Ještě dnes si pamatuji, jak jsem následně se zlomeným ukazováčkem na levé ruce, který jsem měl v sádře, pomáhal kopat základy,“ dodává.
Přes všechny počáteční peripetie však rodina garáž svépomocí postavila a nějakou dobu si ji bezstarostně užívala. Bohužel, po pár letech se objevily první potíže. Začalo to běžnou opravou střechy, která by na sebe stejně nenechala dlouho čekat.
„O poznání horší však pro nás bylo, že praskla izolace pod podlahou. Nebo byla špatně udělaná. Každopádně se nám z garáže při větších deštích stalo brouzdaliště. Bohužel podlaha garáže byla jako vana, voda sama od sebe neodtékala. Museli jsme ji košťaty vymetat,“ vzpomíná Zdeněk.
Zadržená voda se však začala vsakovat i do obvodových zdí. Po každém lijáku proto bylo potřeba je spolu s vlhkou podlahou nechat při otevřených vratech několik dní vysychat.
„Nejspíše z tohoto důvodu se zvedla podlaha i před garáží a vrata nešla řádně otevírat. Nejrychlejší variantou bylo drobné seříznutí garážových vrat. Jenže to se trochu zvrtlo,“ popsal v soutěžním příběhu Zdeněk.
Garáž se utkala s řadou problémů, teď by potřebovala nová vrata.
Vrata mají nyní od podlahy takovou díru, že vítr dovnitř fouká listy a sníh. Zvednutou podlahu před garáží se rodině nakonec podařilo opravit, ale vrata zůstala stará.
„Teď používám garáž jako odloučené pracoviště svého podnikání v autoškolství. Do garáže chodí moji klienti, kteří mají zájem o výcvik na motocyklech. Výcvik v sezoně v garáži začíná i končí, a tak se zde klientům snažím zajistit dostatečné zázemí, ke kterému by nám mohla dopomoci právě nová garážová vrata Trido,“ doufá ve výhru Zdeněk.
Výhra v soutěži: Vyfoťte garáž a vyhrajte nová vrataKomerční sdělení    Vítěz soutěže získá poukaz na nová garážová vrata Trido Evo v hodnotě 50 000 Kč s DPH. Sekční vrata Trido Evo otevírá elektrický pohon na dálkové ovládání a jsou vhodná pro rekonstrukce bez bourání. Se špičkovým elektrickým pohonem německého výrobce Sommer tvoří ideální řešení. Sekční vrata Trido Evo se vyrábí do původní zárubně světlé šířky 5 500 mm a výšky 3 110 mm. Křídlo vrat je složeno ze čtyř a více sekcí. Sekce se pohybují v kolejnici na kladkách s kuličkovými ložisky. Vrata jsou nadlehčována pružinou, takže ani ruční nouzové ovládání nevyžaduje velkou fyzickou sílu. Nejlepší tepelně izolační vlastnosti vrat zaručují sendvičová sekce s přerušeným tepelným mostem a celoobvodové pryžové těsnění. Bezpečnost vrat zajišťují speciálně tvarované spoje mezi sekcemi, které zabrání skřípnutí prstů. Více se o garážových vratech dočtete na stránkách firmy Trido. |
Garáž z Karlovarska si zažila nájezd vandalů i opilého řidiče
Garáž lemuje stezka mezi domy z jedné strany a zahradní grilovací pergola s posezením z druhé strany.
Růžová garáž z Karlovarska je lemovaná stezkou mezi domy na jedné straně a malým přístřeškem s posezením na druhé straně. „Ten využíváme především na jaře a v létě k chvilkám odpočinku a relaxace,“ popsal soutěžící Petr.
„Je to vlastně taková naše poděděná prababička, která byla původně chlév pro domácí zvířata, poté skladiště a nakonec byla ‚na černo‘ přestavěná na garáž. Dnes nám slouží jednak jako dům pro manželčino auto a zároveň jako zázemí pro naši grilovací pergolu, ale i jako skladiště všeho, co ještě jednou budeme ‚určitě‘ potřebovat,“ rozvinul příběh rodinné garáže Petr.
Garáž už si podle jeho slov také zažila své. Jednou to byla děravá střecha z plechu, na které nedrží žádný nátěr. Jindy, když se rodina stěhovala, ji vykradli.
„Tenkrát byla naše garáž až po strop naplněná vším, co jsme nashromáždili v našich dosavadních životech a co jsme si chtěli přenést do naší nové životní etapy,“ vzpomíná Petr.
Zažila si i nájezd vandalů se spreji, kteří na ni vyjádřili své pocity a nenaplněné touhy nápisy a jiným uměním.
„A jednou dokonce i pána, který si z ní udělal ‚bezpečný‘ přístav i se svým vozem a pochroumal si o její roh jak své auto, tak své ego. Holt dostal životní lekci o tom, že pít za volantem se nemá,“ glosuje soutěžící Petr s tím, že jejich garáž plní i výchovnou roli.
V létě je toto místo pro rodinu vlastně nepostradatelné a všichni ji hojně využívají. Ale vrata garáže jsou už stará a rozklížená. Profukují a dřevo na nich už za tu dobu ošlehal vítr a déšť, takže volají po výměně za moderní elektronická.
„Naši garáž máme prostě rádi a myslím, že nová vrata by si zasloužila ze všech nejvíc, už jen proto, kolik toho zkusila a vydržela. A také proto, že je zkrátka naše. Vrata přece dělají garáž a té naší by nová slušela moc….“
Hned vedle garáže si rodina vytvořila romantické posezení.
Koupili „dům hrůzy“ a roky jej opravují. Už došlo i na garáž
Garáž na Pardubicku a pohled z vnější strany. Takto to ještě nevypadá až tak zle.
Řadový domek na Pardubicku, ve kterém je i soutěžní garáž, si Michal s manželkou koupili na jaře před čtyřmi lety, když se měl narodit jejich syn. Oba tušili, že hned tak se do nového domu nenastěhují, protože si vyžadoval velkou rekonstrukci. Tehdy to odhadovali na dva roky, bohužel, představa byla naivní.
„Jedná se o klasickou dvoupodlažní řadovku s technickým suterénem, ve kterém se nachází kotelna, prádelna, dílna a garáž. Dům rostl podle dostupných informací v letech 1978 – 1982 s tím, že poslední rok se pouze řešily reklamace. To byla důležitá informace, kterou jsem se ale dozvěděl až při vyklízení. Na rozdíl od sousedních domů totiž nebyl stavěn svépomocí, ale dodavatelsky, což se časem ukázalo jako hlavní problém,“ popisuje v příběhu Michal.
Zedníci při stavbě domu odflákli, co se dalo, a často ani nedodrželi správné technické postupy. „Soused s úšklebkem komentoval stavbu domu slovy: ‚Hochu, tady se vyučilo zedníků!‘ Já mohu po čtyřech letech trvající rekonstrukci potvrdit, že se tam možná něco učili, ale zedničina to určitě nebyla,“ posteskl si Michal.
Přiznává, že koupi domu si možná měli rozmyslet, ale v té době nebyly v lokalitě k prodeji žádné stavební parcely a s použitelnými domy v jejich cenových možnostech to nebylo lepší. Nabídky realitek i soukromých inzerátů, studoval Michal s manželkou bez výsledku několik let, a tak na tuto nabídku s radostí kývli.
Dům ze začátku měsíce jen vyklízeli. Bývalá majitelka z něj jednoho dne zničeho nic odešla, a tak Michal s manželkou nacházeli různá překvapení. „Perličkou při vyklízení byla likvidace kompotů, zavařenin a dalších nepopsatelných chuťovek pečlivě popsaných cedulkami s letopočty ještě před stavebním povolením domu,“ popisuje Michal s tím, že nejvíce překvapily kyselé okurky, které si i po letech zachovaly stejnou barvu a konzistenci.
Na stěně je vidět zazděná původní „partyzánská“ ventilačka a nová (už ve správném umístění).
Suterén s garáží pak byly zaskládány různými poklady nejvíce. „V garáži byla vrstva materiálu do výše ramen a zůstala cestička jen na protažení sporé osoby směrem k vratům. Navzdory toužebnému očekávání se však nepodařilo najít s výjimkou asi čtyř šuplíků ručního nářadí nic použitelného.“
Po čtyřleté rekonstrukci domu plné nepříjemných překvapení a průtahů došla konečně na řadu i garáž. Majitel vydrážkoval nové trasy pro rozvody a napravil v ní spoustu starých zednických křivd. „Mistři stavitelé zřejmě zapomněli, že je nutné při stavbě společné zdi u ventilačního průduchu ponechat díru do místnosti, kterou chcete odvětrávat. A tak se do té ventilačky dodatečně probourávali až v hotové zdi. A jako správní záškodníci napojili odvětrání na ventilačku sousedů,“ popsal Pavel.
Partyzánsky provedená ventilačka se projevila v momentě, kdy Michal v suterénu natíral betony asfaltovou penetrací a celý dům zavalil protivný odér.
Stará vrata jsou „majstrštyk“
Dnes je garáž opět zaskládaná haraburdím, tentokrát už jsou to věci nových majitelů, kteří tu zatím skladují veškerý stavební materiál. „Stávající vrata jsou „majstrštyk‘ budovatelů domu hrůzy. Konstrukce je klasická – sklápěčky s dvojicí protizávaží, které se tehdy běžně montovaly všude a leckde ještě věrně slouží,“ dodává Michal.
Rám vrat je podle něj ve stavebním otvoru naprosto tragicky osazený doprostřed ostění. „Nevhodné osazení způsobilo, že vrata jednak nebylo možné otevřít, protože při otevírání narážela horní hranou do nadpraží, a také nebylo možné osadit ramena mechanismu, protože tam trochu překáželo ostění. Normální člověk by rám ze špatného osazení vysekl a posunul na vnitřní líc ostění. Naše vrata zůstala na svém místě a nadpraží i ostění se něžně upravilo za pomoci kladiva a majzlíku. Citlivě tak, že dodnes vrata při otevírání drásají avantgardní nadpraží a sypou člověku za krk omítku,“ líčí nepovedený vjezd Michal.
Garážová vrata chtěli manželé měnit už minulý rok. Ale zvládli jen otlouci kabřinec na vnější straně vrat. Rekonstrukce se protáhla a také bylo nutné opravit stavební otvor, takže výměna vrat čeká soutěžícího až letos.
Výhra v soutěži: Vyfoťte garáž a vyhrajte nová vrataKomerční sdělení Vítěz soutěže získá poukaz na nová garážová vrata Trido Evo v hodnotě 50 000 Kč s DPH. Sekční vrata Trido Evo otevírá elektrický pohon na dálkové ovládání a jsou vhodná pro rekonstrukce bez bourání. Se špičkovým elektrickým pohonem německého výrobce Sommer tvoří ideální řešení. Sekční vrata Trido Evo se vyrábí do původní zárubně světlé šířky 5 500 mm a výšky 3 110 mm. Křídlo vrat je složeno ze čtyř a více sekcí. Sekce se pohybují v kolejnici na kladkách s kuličkovými ložisky. Vrata jsou nadlehčována pružinou, takže ani ruční nouzové ovládání nevyžaduje velkou fyzickou sílu. Nejlepší tepelně izolační vlastnosti vrat zaručují sendvičová sekce s přerušeným tepelným mostem a celoobvodové pryžové těsnění. Bezpečnost vrat zajišťují speciálně tvarované spoje mezi sekcemi, které zabrání skřípnutí prstů. Více se o garážových vratech dočtete na stránkách firmy Trido. |
Obří garáž zrekonstruoval do detailu. Jen ta vrata...
Zdi vymaloval bílou a nechal instalovat LED osvětlení. Pořídil novou sedačku, stolek i regály.
Soutěžící Lukáš má ve Středočeském kraji garáž, kterou by mu leckdo záviděl. Má výměru jako dvoupokojový byt 57 m² a hostí krásná auta Lukášových klientů.
„Když jsem ji v listopadu 2019 přebíral, byla v hrozném až dezolátním stavu, všude nepořádek a špína. Jelikož mám rád čistotu, organizovanost věcí a pořádek, nemohl jsem ji v takovém stavu nechat,“ popsal do soutěžního příběhu Lukáš.
Garáž mu slouží jako relaxační i pracovní prostor, kde se především o víkendu stará o auta svých klientů, bylo proto třeba ji dát do pořádku. „Veškeré staré věci jsem vystěhoval a nakoupil nové: gauč, regály, stolek. Zatmelil jsem x desítek děr, seškrábal staré sprejové malůvky a přemaloval všechny zdi, podlahu vylil izobanem, s elektrikářem nainstaloval několik desítek LED zářivek a plno dalších věcí,“ vysvětlil Lukáš.
Výsledek jeho snahy jde dobře vidět na fotografiích, které do redakce zaslal. On sám je s rekostrukcí garáže spokojený. „Bohužel, poslední a jediná vada na kráse jsou stará plechová dvoukřídlá vrata. Propouští mi teplo zevnitř ven, tudíž se prostory dají velmi špatně vytopit. Pracuji tu v nějakých deseti až dvanácti stupních, což není vůbec příjemné,“ posteskl si Lukáš.
Úplná pravidla soutěže čtěte ZDE |
Problém dočasně vyřešil tak, že pořídil plachtu, kterou vrata překrývá a alespoň částečně mu udrží teplo v interiéru. „Ale na vratech mi vadí i vzhled a velmi nízká bezpečnost. Jsou v nich díry, vypadají otřesně a rád bych je nechal vyměnit. Bohužel nemám x desítek tisíc na kvalitní vrata, a to je i hlavní důvod, proč jsem se přihlásil do soutěže,“ napsal Lukáš.
S novými vraty by garáž získala ucelený vzhled, byla by lépe zabezpečená a Lukášovi by se v ní mnohem lépe pracovalo. „Garáž mám rád, proto se ji také snažím zkrášlovat. Kéž bych byl tak pořádný i doma, říkala má přítelkyně,“ uzavřel Lukáš.
Garáž soutěžícího Lukáše má ještě stará plechová vrata, kterými uniká teplo.
Milovník motorů si splnil sen o vlastní garáži
Garáž soutěžícího Aleše leží v okrese Praha-východ.
Soutěžící Aleš má spolu se svým bratrem jednu velkou vášeň, oba milují vše, co má motor. A je jedno, jestli to jede po dvou kolech, nebo po čtyřech. Nadstandardně kladným vztahem k vozům a motorkám už nakazil i své dva syny, kteří se dnes živí jako automechanici.
„Vždycky jsem toužil po vlastní garáži. A až před čtyřmi lety jsme si koupili s přítelkyní starší domek, kde byla i moje vysněná garáž s dílnou. Sice v zuboženém stavu, ale super,“ pochvaluje si Aleš.
Jeho sen k němu přišel opravdu až za dlouho. Roky totiž bratři opravovali stroje v půjčené garáži nebo venku. „Už jsem tam udělal, co se dalo, ale pořád je co dělat na celém baráku,“ vysvětlil.
Auta miluje tak, že se mu zamlouvala představa mít svého plechového miláčka v obýváku vedle sedačky. „Komu by se nelíbila. Já jsem to ale udělal obráceně, dal jsem sedačku do dílny. Díky bratrovi, který je velký fanda Mini Cooperů, vznikla sedačka (viz foto) je vyrobena z jeho původního Mini,“ napsal do soutěže Aleš.
K vratům garáže se však nedostal, a tak jeho neoblíbenější místo na světě uzavírají zatím ta původní. „Na začátku nešla ani zamykat. Trochu jsem je tedy seřídil a mezi palubky vložil polystyren, takže v rámci možností dobré, ale už mají něco za sebou,“ přiznává, že nová vrata by mu radost určitě udělala.„Každý fanda motorismu by měl zažít pocit vlastní garáže.“
Součástí garáže je i vychytaný ponk, šuplíčky a přihrádky se vším potřebným a především stylová sedačka, která vznikla z Mini Coopera.
