Podle oficiálních zdrojů žije v Pákistánu téměř dva miliony slepých lidí. Drtivá většina z nich je díky špatné podpoře od státu nucená žít na ulici. Nezřídka i proto, že je rodina sama vyloučila ze svého kruhu. Ale Safi Patel mezi takové lidi nepatří.
Ve svých 44 letech je z něj renomovaný automechanik s vlastní dílnou v Karáčí v Pákistánu. Dokonce zaměstnává celkem sedm lidí a místní obyvatelé mu svěřují auta s velkou důvěrou. „Doma mě vždy podporovali,“ říká Patel. „Kdybych se někdy cítil jako handicapovaný člověk, nemohl bych dělat to, co dělám.“
Patel tvrdí, že klíčem k jeho úspěchu je mimořádně vyvinutý cit v rukou. „Pro nás je to důležité. Když se něčeho dotkneme, víme, v čem je problém,“ říká.
„Vždy, když můj otec přinesl domů nějaké zařízení, tak jsem ho rozebral a pak se snažil tu věc stejným způsobem smontovat.“ Někdy prý sám tyto věci rozbíjel, aby se naučil přesně poznat, jak fungují.
Jako mechanik začal pracovat hned po škole v 15 letech. Místo vstupního pohovoru mu dali za úkol vymontovat z auta spojku. „V dílně byli trochu šokovaní, protože když jsem spojku rozebral, mysleli si, že už pracuji někde jinde.“
Hned na to měl z auta odmontovat převodovku. Po patnácti minutách strávených pod autem měl hotovo. „Tím jsem si definitivně získal jejich důvěru,“ říká.
Nakonec si sám koupil auto, aby ve svých znalostech pokročil o krok dopředu. Postupně pak nastartoval kariéru vyměňováním motorů. Sám sebe označuje za opravdového mechanika, což je rozdíl oproti montérovi součástek, kterým se může stát každé malé dítě.
„Mechanikovou prací je diagnostika. Každý se může stát montérem, ale tou nejdůležitější věcí je zanalyzovat problém a vědět, proč k němu došlo. To, že něco takového umím, je dar od boha.“
Patelovu práci si pochvaluje i Fahad Younis, který vlastní firmu na import a export automobilů. Podle něj chodí zákazníci do této dílny z jednoho důvodu a tím je kvalita práce. „Opraví cokoliv,“ říká Younis. „Dáváme mu sem všechna naše auta, malá i velká.“
